V roce 2011 jsem tu skoro na den přesně popisovala, jak opojný byl návrat k posádce se smečkou dětí po té, co jsem přestala být každý lichý rok těhotná a každý sudý s kojencem uvázaným na hrudi.

Možná je čas na report jak moc / jak málo se věci mění v čase.

Dětí značně ubylo, nějaké nejely a nějaké v průběhu těch tří let stihly dospět.  



Vlakem do Týnce





Čekání na lodě






Z chladného rána se vyloupl teplý slunečný den  



Ubylo dětí, ale přibylo psů, tudíž při rozpočítání do kánoí by stále přebývalo příliš mnoho porcelánu, máme tedy opět dva rafty na všechno a jednu kánoi na střídání posádky pro Skřítka a skříťata.  







Polívka



Psí posádky se za jízdy střídali v lodích tak nějak průběžně (ten nejmenší přecházel i po listu pádla)





Lidské posádky jen občas







převážně suchou nohou





ale někdy i mokrou





Občas někdo usnul vyčerpáním na stojáka s pádlem pod bradou



a občas si někdo alespoň stihl lehnout



ale rozhodně se nedalo hovořit o mikrospánku



16 let stará trička Darling teamu, co pamatují starou vertexku se jménem Miláček, se taky zatím nerozpadla, takže za rok zase...



Pozdněodpolední klid






Zpět nahoru