ADV TOP
ADV LEFT

Když tak nad tím přemýšlím, tak nesvéprávným idiotem jsem se zřejmě stala ve chvíli, kdy jsme rodičům oznámili, že čekáme potomka. Trvalo nám to poměrně dlouho, než se zadařilo, asi rok a půl a s tím, že se snažíme, jsem se jim rozhodně nesvěřovala. Znám totiž svoji maminku a bylo mi jasné, že by byla zbytečně nervózní a moc to prožívala, tak jsem ji raději ušetřila.

Naši byli sice nadšení a dá se říct, že velmi nadšení, ale zároveň mi maminka vyčetla, že ani nevěděla, že pracujeme na miminku a už vůbec ne, že jsem měla nějaké problémy, že jsem jí to přece měla říct, protože s kým jiným než s matkou by prý dcera měla takovéhle starosti sdílet. Mé argumenty, že jsem jí chtěla ušetřit o vznik nových žaludečních kamenů, vyšly jaksi vniveč. I tak ale doufám, že to pochopila.

O to víc jsem se těšila, že s ní budu sdílet své radosti v těhotenství, budu s ní řešit jaký vybrat kočár, nadšeně ji informovat o tom, jaké jsem koupila krásné bodýčko, nebo se s ní radit, jak vyřešit přebalovací pult. To jsem se ovšem náramně spletla, protože jakožto nejmladší a tedy nejméně zkušená dcera zřejmě nemám právo na vlastní názor a cokoli udělám podle svého je rázem použito proti mně.

Shrnula bych to asi takhle:

1) kočár

Přemýšleli jsme, zda vybrat nový či použitý a nakonec jsme došli k názoru, že vzhledem k tomu, že ho využijeme i pro další ratolest, bude nejlepší pořídit nějaký nový, krásný, který nám bude vyhovovat. Po dlouhém bádání jsme nakonec vybrali kočárek Mura od Maxi-Cosi a přes tři hodiny hledali na internetu nejlevnější cenu. Kočár jsme objednali a já nadšeně líčila mamince, jak je krásný, jak se s ním skvěle manipuluje, jak se úžasně skládá a že k němu dostanu fusak zdarma (snad jen tento argument na chvíli zabral). Moje radost nicméně sdílena nebyla, jsme prý blázni, že dáme za kočár tolik peněz, jak často ho asi tak budeme potřebovat a proč už jsme ho objednali teď, že to nepřináší štěstí a nutně ho musíme dovézt buď k nim (100 km) nebo ho dát aspoň k sousedům. Na druhý den mi bylo sděleno, že u nich v bazaru mají kočáry do deseti tisíc a mé argumenty, že tohle je ale trojkombinace, tudíž v té ceně je hluboká korba, autosedačka a sporťák (takže kočár vydrží dítěti opravdu dlouho), nebyly brány v potaz. Podlý

2) ultrazvuk

Již několikrát jsem si vyslechla, že časté ultrazvuky v těhotenství škodí, že jim to přednášeli na seminářích (maminka je doktorka) a že to miminku zkrátka nedělá dobře. Proto mě poměrně překvapilo, když jsme rodičům poslali video sestříhané ze záznamu 4D ultrazvuku a bylo nám řečeno, že je to nádherné, co dnes věda dokáže a že tohle teda rozhodně vyhozené peníze nebyly. Šokovaný Pár dní na to jsem se objednávala na ultrazvuk ve III. trimestru a líčila mamince své trable s objednáním (rozbrečela mě jedna debilní sestra u Apolináře). Místo útěchy jsem se dočkala pouze dotazů, jak je možné, že už půjdu zase na ultrazvuk, když jsem byla teď na tom 4D, že časté ultrazvuky miminku škodí (kde už jsem to slyšela???) a ať řeknu své doktorce, že tam jít nechci. Snažila jsem se mamince vysvětlit, že je to povinné vyšetření v těhotenství a jít tam musím, ale jedinou odpovědí mi bylo "a říkala jsi své doktorce, že jsi byla na tom 4 cosi?" ... vzdala jsem to.

3) oblečení

Vzhledem k tomu, že naše rodina je velmi početná a oblečení na děti se schovává a dědí, přivezla jsem si od našich spousty pytlů plných dětských věcí. Vytřídila jsem je, něco vyházela a zbytek vyprala prozatím v obyčejném prášku, zašlé věci vybělila a zjistila, že potřebuju ještě pár kousků té nejmenší velikosti. V Tescu jsme sehnali krásná bodýčka za super cenu a já, nepoučitelná, jsem se o tu radost snažila podělit se svojí maminkou. Prý jsem blázen, dítě to neunosí a mělo by mi stačit to, co jsem si přivezla. Ach jo! Popletený

4) přebalovák

Za normálních okolností bych přebalovala dítě v koupelně na pračce, ale pračku máme úzkou a navíc umístěnou pod sešikmeným stropem, řešila jsem tedy, jak to udělat. Jako nejlepší varianta mi přišlo požádat svého tatínka, aby mi vyrobil dřevěný stojan, na který umístím přenosný přebalovák s pevným dnem. S tatínkem jsem se dohodla, že až budu mít přebalovák doma, sdělím mu přesné rozměry a on může na stojanu začít pracovat (jako vzor jsem mu poskytla odkaz na fotku dřevěného přebalovacího pultu z Ikei). Asi týden nato si s tatínkem píšu a on že musí jít, že má ve stodole práci, že mi vyrábí ten přebalovák. Krapet jsem se nad tím pozastavila, že jsme se přece domluvili, že mu dám vědět ty rozměry, že rodím až v dubnu a tedy není kam spěchat. Odpověď zněla "to je blbost kupovat přebalovák" ... proč mám dojem, že to nemá ze své hlavy???

5) plíny

Poměrně dlouho jsme se rozmýšleli, zda používat jednorázovky nebo jít do látkovek, manžel se prokousal nástrahami internetu a celou problematiku látkových plen nastudoval (já toto odmítla podstoupit) a došli jsme k závěru, že vyzkoušíme kalhotkové látkové pleny, protože s nimi nebude zas tolik práce navíc - vypere je pračka, usuší sušička. Pořizovací cena je sice vyšší, ale ve finále ušetříme a navíc nám zůstanou pro další mimčo. Včera jsme se tedy rozhoupali a dokud jsme to měli čerstvě v hlavě, objednali jsme zkušební počty na internetu a já, ještě stále nepoučena, jsem hned psala mamince, že jsme právě objednali látkové pleny. Jako odpověď přišla reakce, že je blbost kupovat plínky, které se musí vyvářet, žehlit a dítě řve při každém počůrání. Tak jsem jí vysvětlila, že se hodně věcí změnilo, co je tohle za plíny, z jakého jsou materiálu a poslala jsem jí odkaz na ty, které jsme objednali. Reakce a pro mě zároveň poslední kapka byla tato: "Kupte už taky slabikář a početnici, ať to máte zavčas pohromadě." Šokovaný Jak to souvisí s plínama, které budeme potřebovat hned po narození, jsem dosud nepochopila a už se ani nesnažím.

Zkrátka někdo má problémy s tchýní, mně do všeho kecá maminka. Tchýně si o mě možná taky myslí, že jsem nesvéprávný idiot, pokud tomu tak ovšem je, pak to rozhodně nedává najevo - jak vzácná vlastnost.

Chtěla bych všechno s mámou sdílet, chtěla bych se jí ptát na rady, ale musela bych vědět, že budou akceptovány i moje názory a nebudu vždycky po rozhovoru s ní muset hledat v kabelce občanku, abych se ujistila, že ji opravdu mám a tudíž svéprávná být musím, pokud úřady někde neudělaly chybu.

Mé splašené těhotenské horomony navíc způsobily to, že se z člověka s proříznutou držkou stal někdo, kdo se rozbrečí, jen se na něj křivě podíváte a který posmrká balík papírových kapesníků u pořadu Chcete mě (protože toho pejska se třema nohama nikdo nechce, v útulku je už přes rok a ta kočička, co má astma, je přece tak hodná Velmišťastný). Divím se, že jsem se z toho ještě nezbláznila a myslím, že velkou zásluhu na tom nesou holky z naší diskuze PROFI snažilek, díky kterým jsem schopná zachovat si aspoň zbytek zdravého rozumu a hlavně mám někoho, s kým můžu tohle všechno probrat. Zkrátka mám BC, které můžu použít jako terapii a můžu se ze svých pocitů vypsat.

A teď mi řekněte, mám odkaz na tenhle článek poslat mamče, aby pochopila, jak je mi to všechno líto, nebo to způsobí akorát to, že se urazí a já zase probrečím den?

-hannah-, t.č. 28+0tt





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy