ADV TOP
ADV LEFT

Tak, konecne se dokopavam k 100, 200, 300, mozna i vice letum avizovanemu denicku. Sice uz je temer "out", ale zase je na nej sezona jak delana... Takze jake je to cestovat s prcky? Cestujeme prakticky od Allinky narozeni, delsi ci kratsi trasy. Vzdy se nas tykalo cestovani autem a kdyz jsme videli, ze se to da dobre zvladat, tak jsme si loni v cervenci troufli i na dalsi level - letadlo. Cesta byla ale kratka, jen neco malo pres hodinu do Anglie. Plus samozrejme doprava na a z letiste, cekani a tak, ale diky tomu, ze je cestovani letadlem rozkouskovane, tak to bylo v pohode. Pak jsme zase dlouho cestovali jen autem (nekdy i 8 h trasy do CR) a najednou prisla vyzva nejvetsi - letadlem do US...

Cestu jsme, vzhledem k memu dalsimu tehotenstvi, naplanovali na duben a to i s ohledem na pocasi, protoze jsme leteli primarne do Jizni Karoliny a nemeli jsme nejmensi zajem upect se tam. Zvazovali jsme, zda letet komercnim letadlem nebo jestli risknem military let. Diky cenam letenek byla volba skoro jasna hned od zacatku. Komfort obou moznosti je tak nejak srovnatelny, i kdyz kazda nabizi neco. Komercni linky nabizeji relativni spolehlivost, jidlo na palube, odhlucneni, ale tento komfort by nas vysel na nejake $2000. Military linky nabizeji zase vice prostoru a pro nas idealni spojeni do Charlestonu bez prestupu (jen teda pauza na dotankovani v Mainu nebo nekde pobliz). A naklady? $0. Potazmo jen to, co projime. Balicek jidla muzem objednat primo na letisti a stoji kolem $4 na osobu, jidlo je na jeden let dostatecne. Nevyhody jsou vsak nespolehlivost, nejistota do posledni vteriny (nejen odletu, ale i dosednuti) a hlavne hluk, ktery v letadle panuje. Preci jen jsou tato letadla primarne budovana pro prepravu nakladu a vojenske posadky, ne pro damy. Nicmene ekonomicke duvody nas presvedcily a my stanovili predbezne datum nasi vypravy s tehdy 18-mesicnim batoletem (no spis poradne zdatnym chodcem).

I kdyz mame zakladnu primo za zadkem, rozhodli jsme se letet ze zakladny vzdalenejsi a to z toho duvodu, ze tam je vetsi letovy provoz a na nas den byly v planu 2 lety do Charlestonu. Museli jsme vstavat uz v nejake 4 h rano, protoze 1. let byl hlasen uz na 8 h rano a my bychom opravdu radi tento prvni let. Dojeli jsme na letiste a hned jsme se dozvedeli, ze tento let byl zrusen. Pekne zklamani, protoze dalsi let byl naplanovan az na 1 h odpo. Takze nas potkalo nekolikahodinove cekani na vojenskem letisti. Diky Bohu tahle zakladna disponuje celkem solidnim zazemim vc. family room (kde je moznost nechat deti si hrat, sledovat TV, dat male deti spat do postylky v oddelene casti, je tam i mala kuchynka na pripravu jidla pro prcky apod.) a obcerstvenim Subway. Nakonec jsme se tak nejak prokopali pres terminal a usedli k nasi brane, to uz jsem mela opravdu pocit, ze i dneska odletime.

Alli uz byla velice neprijemna a nesnesitelna, protoze od tech 4 h rano spala jen asi 40 min. v aute a zbytek dne radila, radila a radila. No a ve finale jsme se dostali i do letadla, to byla velika uleva! Jen si musim postezovat na duchodce, jsou vsude vsichni stejni!!! Sednou si ob sedadlo, nahrnou se vsude prvni a rodina pak nema sanci sedet pohromade, takze jsme jich museli par poprosit, zda by si uracili sednou nejak skladneji. Tohle ale byla vina i posadky, ze nastup do letadla vubec neorganizovala. Zpatecni cesta byla jina story, bylo videt, ze velitel posadky sam mel rodinu a duchodcum hned rekl, ze jsou poslego;-). Nicmene po dalsich nutnych pripravach a kontrolach jsme se zvedli s letadlem (mimochodem pekny kolos, C17, googlete) vznesli do vzduchu. Poprve v historii meho litani mi bylo zle. A nebyla jsem jedina, pulka letadla zezelenala, druha k tomu nemela daleko. Jen posadka byla uz zvykla. Myslim, ze hlavni problem byl v tom, ze letadlo nema okenka a sedi se po boku, ne jako v komercnich linkach. Alli okamzite usla a spinkala asi 2 h. A od te doby nam nastalo peklo. Rvala, odmitala jakoukoliv zabavu, chtela jen behat a nosit se. Letadlo bylo nastesti prazdne, tak jsme meli dostatek prostoru pro vsechno, ale i tak se nam nepodarilo najit zpusob, jak Alli zneskodnit. Tato estrada trvala s kratkymi pauzami na nadechnuti cca 7 h, pak jsme pristali v Mainu. Tam jsme se zdrzeli asi 1.5 h. Alli se stihla trochu uklidnit a rozptylit. Po te nas cekal jeste dalsi 3-hodinovy let do Charlestonu. To uz jsme zvladli relativne v klidu.

Dorazili jsme asi v 7 h vecer, tam uz na nas cekal Lancuv tata. Ale jasne, ze jsme jeste nemeli vyhrano. Jelikoz byla bourka, tak jsme museli cekat v letadle, az dobouri. Po cca pul hodine jsme byli volni. Ale co cert nechtel  neco se rozbilo s elektrinou a nemohli nam vylozit zavazadla, takze dalsi ¾ h cekani. To uz jsem propadala v zoufalstvi nejvyssiho kalibru. Nicmene jsem si zatim stihla vyridit imigracni zalezitosti (I-94), o starost a cekani mene. Byla jsem jediny cizinec, tak to byla rychlovka.

Domu jsme se dokodrcali uz davno po case, kdy chodi Alli obvykle spat. Nicmene jsme se jeste najedli, trochu posedeli a pak zkusili dat Alli po koupeli spat. No katastrofa, hrozne brecela, vubec nic nepomahalo, nakonec odpadla totalnim vycerpanim. Celych 20 dni, co jsme v US travili, byl usinaci scenar obdobny, vubec to nezvladla a ja s ni. Pobyt v US preskocim, slo vice mene o rodinne behacky, takze nic zajimaveho. Odlet domu byl take dramaticky. Asi tak 4 dny pred planovanym odletem nam zacali rusit vsechny lety na Ramstein nebo Spangdahlem, uz jsme z toho byli pomerne zoufali a pripravovali jsme se na nejhorsi scenar  Lance by si koupil letenku na komercni let a ja bych s Alli zustala s jeho tatou a priletely bychom az nekdy& Mozna za 2 dny, mozna ale i za mesic ci dele. Tento scenar me znacne deprimoval, protoze projit si tim letovym peklem jako pri priletu jen sama s Alli me vubec nelakalo! Nakonec nejakym zazrakem na letovy plan zaradili jedno letadlo do Ramsteinu, ale s malou pauzou v DC. To me bylo srdecne ukradeny, hlavne, kdyz nepoletim sama s Alli! Na dalsi den pribylo jeste jedno letadlo do Spangdahlem, ale to jsme si radeji nechali jako posledni rezervu, kdyby to puvodni zrusili. Tak jsme zacali rychle pakovat, protoze tohle jsme se dozvedeli rano a v 7 h vecer mel byt ten let. Jenze ja pod notnou davkou stresu hulakala na vsechny strany, ze chci byt na letisti aspon 2 h pred odletem. Lance i jeho tata si mysleli, ze jsem se totalne zblaznila, nicmene moje hlasivky byly silnejsi. No a co se nestalo? Letadlo letelo o vice nez hodinu DRIVE!!! Takze si dovoluji tvrdit, ze jsem nas zachranila!

Alli byla tentokrat zlata, v letadle skoro celou dobu spinkala (udelali jsme ji hezke hnizdecko na zemi), mala pauza v DC byla v pohode, pak uz jen hura smer Ramstein a byli jsme skoro doma. Jen se mi nepodarilo nikomu udat moji I-94, takze jsme ji nakonec zasilali postou (diky, Sally!!!) s palubnim listkem a vysvetlenim. Alli zvladla zpatecni jet-lag vyborne, opet usinala bez asistence, breceni a buzeni uprostred noci. No a jak bych shrnula nase cestovani? Prezili jsme, mam urcite i spoustu zajimavych zazitku (pobyt v kokpitu za letu, combat start, let velkym cargo letadlem, imigracni procedura jen na formalni urovni, zadne otazky apod.), ale let na takovou dalku z 1,5 letym batoletem nebyl nejlepsi napad. O to vice posilen nasi permanentni nejistotou, silenym hlukem v letadle a mym tehotenstvim. Verim, ze az poletime priste, tak uz bude vse lepsi, protoze Alli bude o nejake 1.5 - 2 roky starsi. Otazkou vsak zustava, co na to nase druhe ditko. To bude zrovna v tomto kritickem veku...





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy