ADV TOP
ADV LEFT

Doma je doma.. Prababicka nedba, ze ji vcera pustili z nemocnice (coz se nevedelo) a vesele laduje do pece jeden plech kolacku za druhym. Unavene a vyhladovele telo je plneno v pravidelnych skorokojeneckych intervalech stridave rajskou, domacina klobasama a tlacenkou. Ochutnavka cukrovi nema konce. Diky bohu, ze kojim jinak bych se nevyhnula degustaci slivovice ve velkem.

Celkem si uzivam, ze mam den volno nez prileti A, protoze pak budu min na starosti deti 2, jelikoz v cestine negramotny, je na me plne zavisly. Nechapu kolik se toho da za den stihnout. Cestou z letiste se stavujeme jen tak na kafe za kamoskou u ktere uz cekaji dalsi 4. Shodou okolnosti jsme se letos nejak rozrodily, takze je to prehlidka potomstva. Tobisek je bezkonkurencne nejvetsi! A potencionalnim nevestam se libi. Uplne je mi D lito, jak jsme ji z baraku za hodinu udelli kulnicku na drivi.

Cesta na Moravu ja spestrena ucpanou jizni spojkou. Usinam nekde u Pruhodic a krasy zasnezene Vysociny mi zustavaji utajeny. Tobisek uz nema teplotu. Asi to cele extempore bylo od zubu. Rostou mu 2 najednou. Zato ma chudak spavou nemoc. Normalni lidi maji pri presunu pres ocean tzv Jet Leg. To jest prehozenou noc a den. Tobisek proste spi, Sice ma svetlou chvilku ve 2 rano ale v podstate prospal 2 dny. Vybaluju kufry a deti jsou zklamane, ze jsem jim nedovezla dle jejich mineni dost dajecku. Vdek a pokora ve dnech svatecnich. "A to vsecko??" No nejsem Jezisek, ze?! Tobiskova teplota uz se nevratila . Zuby to nebyly! Moudra tretimatka, prvoteta dle stavu osypani usoudila, ze 5 (6?) nemoc.

A prileta v utery vecer. Jako darek z Tokia mi privezl uzasne ponozky s palcem - pouzite "bylo zima..." je okamzite chycen do kolotoce navstev, rodiny a kamaradu. Dyt je utery a v patek vyrazime do Italie na hory. Jedeme my, babi a deda a segra s rodinou. A jeste i bratranec s holkou. Proste zase Hujerovi. Baleni cislo2 - pouze zimni veci!! Rodina je v absolutnim chaosu. Zda se ze zabalit pro 3 na cestu kolem sveta je jednoduzsi nez se sbalit na tyden na horach. Den pred odjezdem jsme motivacne pustili "S tebou me bavi svet" aby A. snehem temer nedotceny videl do ceho jde.

Po strechu nalozeny, se nas humanitarni konvoj vydava na cestu a ja vzpominam, jak jsem poprve v Brazilii malem umrela smichy, kdyz Aho tatinek vyzvidal kolik vazim, aby mohl spocitat, ci nas jeho auto i s kuframa nosnostne pojme ci nikoliv. Tobisek prekonal pocatecni naprdnuti. Jaksi nemuze prezit to zatracene oblikani do vic nez 1 vrstvy. Mucici proces sestavajici z casti tilko, tricot, pancochy, ponozky, mikyna, teplaky, kombineza, boty, cepice - je provazen vytim a prvni vyslovenou celou vetou "MAMA NENE" . Aspon to tak znelo.

Diky casovemu posunu se nam ve 3 rano docela dobre jede. A. ridi. Dostali jsme totiz k uzivani Tatova mazlicka. Cesta je celkem sucha, pouze nekde se viri bily poprasek. A. potvrzuje, ze brazilci jsou dobri ridici a neustale vyklada neco o F1, vyzaduje, pochvalu, moralni podporu a rizky. Sranda je ze se po 300 km pta svagra jak jako pozna jestli ta cesta podkluzuje nebo ne?? Dorazili jsme v poradku na misto, ktere okamzite menime ke svym potrebam v Cikanske lezeni. Pocasi nam preje! Venku je -20! Otuzili jedinci vyrazi na svah i kdyz je jim vycitano, ze takova zmena teploty ( z +40) je hazard. Deti pod 3 jsou zamceny vevnitr pod dohledem profesionalni babicky.

Ackoliv na posledni velke ceste okusil ve Finsku snowboard, je A. presvedcen k zapujceni lyzi. Podezreni se ukazalo jako spravne. I na lyzich mu delalo problem si stoupnout. Snowboard by byl martyrium. Pro cloveka co umi lyzovat je uzasne sledovat nekoho pri prvnim blizsim setkani s timhle sportem. Je to stejne fascinujici jako pozorovat dite pri prvnich nejistych kruccich. Zpetne musim rict, ze Tobisek ma po tatinkovi asi hodne, protoze jejich styl marne stahy o postaveni se je naprosto stejne hystericky. Neco blizko k Forestu Gumpovi. Byt tebou, bych si ty Rossinoly nebral!

Nicmene A. motivovan strategickym umistenim hospody a taky diky znacnemu usili ucitelky ziskava po 2 dnech prezdivku Alberto. (Tomba) Hory jsou uzasne. Pocasi se sice umoudrilo az moc a teploty se zhouply do plusu. Nicmene diky tomu snezi a snezi a Vanoce jsou opravdu letos bile!

Pro Tobiska je to vylet nejen za hranice geograficke, ale taky za ty matkou nastavene. Cesky rohlik, koprovka a diky zpozdene mozkove cinnosti trojnasobne matky/ prvotetky i prevalovany kolacek od prababicky. Teta totiz v dobre vire krmici sveho dvouletaka nahlasi HAM a nase mala popelnicka poslusne otevre usta. Krmici automaticky a zkusene vyuzije prilezitosti a bacne tam kolac (dokud to jde, ze?) a je jaksi druhotne, ci ze to byl hladovy krk. 

Strasne rychle to uteklo . Ceka nas 10hodinova cesta domu a za 2 dny znovu na letiste. Abysme si to jeste poradne uzili na ceste domu se nad Brenerskym prusmykem roztrhla perina a my jedeme krokem v kolone v 30 cm snehu. Pro Alberta je to paradni zazitek. Pokud vam to do ted prislo banalni a malo vyzivne, tak podotykam, ze pobytove pasaze byly klidne, pratelske a relaxacni...  Drzte si klobouky, letime do Jizni Ameriky!

Plan cesty:  Praha - Frankfurt (zatracene)- Buenos Aires - Sao Paulo - Ribeirao Preto (to jen zapadakov velky jako Brno odkud Alberto pochazi)

Praha: je 5 rano, letadlo odlita v 7 a my sedime s babi a dedou na ranni kave a snazime se nedojimat loucenim. Pri prvni prilezitosti deme na "check in", abysme se zbavili zavazadel. Alberto si dela legraci, ze ted snad poletime spolu. A ejhle!! Je tu maly problem. Slecna za pultikem se nejak osiva, ze pani ma divne udelanou rezervaci a tim ze ji (tedy me!) nemuze vystavit palubni listek. "Co prosim??" ...proste podivejte, se, tady mate na sebe infanta, ale ja ho tam nemuzu zadat, tim padem to vytisknout, protoze ten infant mi vyjizdi jako ze ma siiit..."No proste je to spatne udelana rezervace... ja vam nemuzu s tim nic udelat, musite jit do kancelare, otevira v 6 hodin"  Alberto nerozumi nicemu. Cely monolog je totiz v Prazstine, takze i ja mam problem. Snazim se prekladat. Tobisek ma vlastni sedadlo, tedy na me uz nemaji koho napsat. Tim padem neletim.. CHACHA... Tak si to kluci uzijte!

V 6 se otevira kancelar. V kancelari sedi prijemna pani a konstatuje, ze letenka je v poradku, chyba je v systemu a jdeme zpatky na prepazku. "No jo chyba v systemu..ale ja to proste nemuzu vytisknout.." Uz mela na male, ze jsem ji jednu vytiskla ja! Problem byl vyresen jednoduse - rucne strucne, perem prepsana letenka a hura na celni kontrolu.. Ani nebyl cas na slzy a nejake louceni.

Frankfurt: Nejak to bylo bez problemu... melo me to varovat.. Mela jsem slibeno, ze mi Alberto vynahradi tu cestu do Cech , kdy ja trpela, zatim on si pak o den pozdeji uzival luxusu "slameneho vdovce v business tride" a ze se bude starat o Tobiska. Cha! Tobisek si zrejme zvykl na luxus vlastni matky pri cestach letadlem a nejen ze pristavani a vzlety bezpecne poznal s 10 minutovym predstihem a dozadoval se prsa, ale trval na nekonecnem zpivani jedne odrhovacky, ci kouleni balonkem. Pouze s maminkou! Tohle mamankovstvi ho ovsem zazracne opustilo dotykem se zemi. Takze ackoliv jsem chtela shlednout aspon jeden film, byla jsem rada, ze jsem mohla aspon na 2 hodiny usnout, kdyz malej v tom zavesnym kosiku zabral.

Nas itinerary vypadal na papire bajecne... V realu jsem nespala celou noc pred odletem - nemelo to cenu, protoze z Moravy jsme vyjizdeli ve 2 rano. Do Argentiny jsme dorazili kolem 6 jejich casu, tedy u nas asi ve 22 hodin. Takze pocitano s Tobiskovym vstavanim kolem 6 ranni jsem byla vzhuru uz nejakych 40 hodin s malyma prestavkama.

V Argentine mame 6 hodin na prestup. Teoreticky, pred cestou jsme uvazovali, jak proboha tech 6 hodin zabijeme? O ja hloupa nezkusena! Kozeny gauc! Kozeny gauc!!

Bohuzel... Alberto ma zname vsude! Jeho kamaradi nas vyzvedli na letisti a ze nam za tech 6 hodin predstavi mesto tanga. Byla jsem nesva, unavena az na dren, jsem tiskla Tobiska na kline na zadnim sedadle. "Autosedacka? Neboj, to tady neni problem" "To tady policajti neresi" jojojoj a tak jsem zhresila proti svemu predsevzeti i vnitrnimu hlasu.

Mesto bylo krasne - palace, parky, restaurace plne lidi. Jenom to tango jsem nevidela. Vlasne to mam cele takove snive zamzene... Pred pulnoci jsme se ve zdravi dostali zpet na letiste. Jen si tak vzpominam, ze srovnani kontrol v Argentine a Frankfurtu je jako nebe a dudy.. Argentinci jednoznacne nemaji pocit teroristickeho ohrozeni.

Letime do Brazilie - prakticky 4 hodiny stejnou cestu, kterou jsme absolovolali do Argentiny. Neni nam jasne, proc nam nemohli najit spoj z evropy primo do Sao Paula. Letiste v Sao Paulu je neprehledne, preplnene lidma a v podstate prvni misto, kde vas muzou okrast...

Chystam Tobiska na dalsi cast cesty. Za hodiny mame spoj do Ribeiraa Preta a tak jen vymenit plinu, trochu ho umyt at se babi nelekne. Znenadani ke me pristoupi ze zadu zenka a tak divne na me kouka. No reknu Vam nic prijemnyho, I kdyz mi nemela co vzit, krome te pouzite pliny. Tak tam stoji, kouka a najednou rika - CESKY! - "Promin normalne to nedelam, ale moc cechu tady nepotkavam!" A tak jsem se na zachodech v Sao Paulu vlastne citila zase jako doma...





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy