ADV TOP
ADV LEFT

Četla a slyšela jsem o tom... Ale není to nic proti tomu to zažít. :-) Prostě - opravdu se tu všichni usmívají, mají dobrou náladu (nebo tak aspoň vypadají). Úplně neznámí lidé a úplne všude se na vás smějí, zdraví, ptají se, jak se máte...

Je to příjemné, ale je třeba si na to zvyknout.

A vede to k mnohým zamyšlením...

Třeba - proč u nás doma to tak není? Jako nejsem žádný škarohlíd, opravdu... To, jak to funguje tu, je mi asi bližší než studený standard doma - a i přesto mám trochu problém to přijímat... Čím to je, že to v Čechách neumíme? Že se staráme o ostatní většinou tak nějak nenápadně, aby si toho nevšimli - bojíme se nějaké špatné reakce?

Dneska ráno jsem byla běhat (prosím, příliš nekomentovat, když tak vysvětlím někdy později...). V půl sedmé ráno, celá moje host family ještě spala. Připadala jsem si dost blbě - sice jsem si včera koupila běžecké boty (obsluhoval mě pan prodavač, co se jmenoval Sedlacek a jeho předkové pocházeli z Česka), ale nemám žádné běžecké oblečení, ani hodinky... Měla jsem v ruce mobil, abych odhadla střídání chůze a běhu a chtěla jsem být nenápadná, maličká, neviditelná... Bez šance. To si prostě tak běžíte, rudá, udýchaná a soused přes plot mává... Nikdy mě neviděl, beží mu úplně cizí osoba v jeho poklidném sousedství a on mě zdraví a fakt se snad raduje z toho, že se jedna Evropanka snaží najít kondičku zahrabanou hodně hodně hluboko... :-)

V obchodu - pokud něco hledáte - stačí minuta a přijde někdo, kdo se hned ptá, zda něco nepotřebujete. Pokud zdvořile řekknete, že ne, opakuje se to do další minuty znovu... ;-)

Takže pokud jedete s košíkem a dvěma dětmi supermarketem a jedno to dítě blbne tak, že skoro vypadne a zaměstnanec se vás ptá, zda je všechno v pořádku - tak sice řeknete, že ano, protože jste dokázali dítě v poslední moment zachytit - ale to nezabrání tomu, aby po vás nějaká prima lady nechtěla telefonní číslo a jméno - jen aby se ujistili, že se dítěti nic nestalo a mohli si to případně ověřit. (Nedej bože, kdybyste se náhodou rozhodli žalovat ten supermarket, za to, že z jejich košíku vypadlo vaše dítě (protože jste ignorovali doporučení k připoutání...)

A ty milé pokladní, co nespěchají a oslovují vás "love" bych si nejradši vzala s sebou... Fakt. Jelikož to nejde, tak u nás doma aspoň zkusím opačný postup - když budu milá já na ně - třeba se nakazí a budou časem milí na své zákazníky i oni... Může to fungovat? Přála bych si to.

Peta





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy