ADV TOP
ADV LEFT

Pro někoho je kojení naprosto přirozená věc, která nevyžaduje žádné úsilí. Pro druhého zase boj, který často končí prohrou. Pro nás to byl boj který skončil vítězstvím a třeba vás inspiruje nebo uklidní...

V těhotenství jsem měla hodně růžových a nereálných představ. Jedna z těch představ byla taková, že kojení je záležitost, kterou musím zvládnout, protože je to přeci od pradávna záležitost naprosto přirozená a pokud budu chtít tak mi moje předsevzetí o co nejdelším kojení vydrží.

Vítr z plachet mi vzal můj "nevyprděný" syn už v porodnici, kdy jsem si to pochodovala celé noci po pokoji, kde sladce spinkala dvě sladká děvčátka a jejich maminky si cpaly polštáře na hlavu, jenom aby neslyšely zoufalý pláč mého chlapíka který od naskočení mojí laktace trpěl kolikou.

Porodila jsem o půlnoci, první den po porodu můj syn sál kolostrum a druhý den se kolostrum změnilo na mlíčko. Prsa jsem měla tvrdá jako kámen, chodila jsem je pravidelně sprchovat a těšila jsem se jak budou krásně plnit svou mateřskou úlohu. Vždyť teprve teď ty dva kopce dostaly svůj smysl a já jsem si říkala, že přeci jejich dosavadní nošení na hrudi musí být náležitě zhodnoceno. A tak se taky stalo, začala jsem kojit a cítila se přitom děsně důležitá, propojená s celým vesmírem. Mlíčko jsem si představovala jako zlatou tekutinu která proudí přes moje tělo do těla mého synka.

Laktace se rozjela výborně, malý měl při narození 4490g a 52cm,váha mu klesla na 4100g a při propuštění z porodnice měl už 4300g takže téměř porodní váhu. Na dalších dvou prohlídkách s námi byla naše doktorka velmi spokojená, protože přibíral 300g týdně a nebyl důvod se obávat, že bych ho kojením neuživilaMrkající

Jak už jsem psala bojovali jsme od začátku s hodně nepříjemnou kolikou, která mě samotné způsobovala tak trochu depresi a touhu se aspoň na chvíli zakopat metr pod zem, aby mě moje dítě nenašlo a mohla jsem se chviličku prospat. Přes den jsem měla kojící maraton po dvou hodinách, večer spustil řev kvůli bolení bříška a řval do půnoci, kdy většinou vyčerpání na chvíli zabral a pak každou hodinu to samé s velkým pláčem. Nezabíralo samozřejmě nic, ani nahřívání, ani SAB simplex, ani můj pečlivý výběr potravin, ani větší prodlevy mezi kojením...prostě NIC!!!! A já absolutně nespala a byla vyčerpaná k smrti. Další týden ovšem začalo přiostřovat a svůj hrozný pláč měl i po celý den, prakticky okamžitě jak jsem ho odpojila od prsa. Tehdy jsem si ovšem bláhově myslela, že za to může kolika a dodržovala jsem dvouhodinové kojení, abych koliku ještě nezhoršovala tím, že mlíčko nestráví do dalšího kojení. Absolutně mě nenapadlo, že by to mohlo být HLADEM!!!

Po 3.týdnech jsme šli opět na prohlídku k doktorce a ta mi sdělila, že malý za týden přibral jen 10g a že mám zřejmě málo mlíčka. Zeptala se mě před jakou dobou jsem kojila, já jsem odpověděla, že před 5 minutami (mám doktorku hned vedle baráku) a ona, že je na něm viditelně vidět, že honí potravu a je opravdu hladový (malý se totiž málem vrhnul na prso sestřičkyCool). Nařídila kojit stále stejně a po nakojení dokrmit lahví UM. Byla jsem absolutně v šoku. Vždyť předtím přibíral nadprůměrně a najednou tohle!!! 

Koupila jsem Nutrilon a cestu domů probrečela s pocitem naprostého selhání. Nad hlavou mi visel velký výhružný prst (bohužel ne PRSSmějící) Laktační ligy, která bere lahev jako poslední řešení, nicméně mi můj rozum říkal, že i kdyby byl prst Laktační ligy sebevíc ohromný, já přeci nenechám dítě hladovět a injekční stříkačkou se mi mého hladovce krmit opravdu nechtělo. Doma jsem vyvařila lahve a myslela jsem si, že už mám vyhráno když ho konečně nasytím po nakojení. Můj třítýdenní savec na mě ale nejdřív nechápavě zíral a pak se nad lahví s dudlíkem rozbrečel a hystericky jí odmítal. Podotýkám, že od narození má hysterický záchvat i z dudlíku a jediné co je schopen dudlat je prso nebo paleček. Po několika hodinách marného přemlouvání jsem přišla na to, že pokud mu flašku dám do pusy okamžitě co mu seberu bradavku z pusinky tak je ochoten z toho šidítka sát. Lahvičku jsem tedy měla připravenou ke kojení a ihned po odpojení jsem mu jí zasouvala. Pakliže se mi to nepodařilo dost rychle tak jsem se opět dočkala několika hodin hysterického odmítání flašky.

Kolika pokračovala, moje nevyspání se prohlubovalo a mlíka stále nebylo dostatek, ač jsem si vzala na pomoc laktační poradkyni (seznam je na www.kojeni.cz) , brala jsem homeopatika RICINUS COMMUNIS 5CH, která jsem si objednala v lékárně, pila litry kojícího čaje, střídala ve dne v noci obě prsa i 4x. V noci jsem kojila a prostřídávala po hodině. Ale zázrak se stále nekonal a já už byla vážně hodně, hodně vyčerpaná a vzdávala se naděje, že se to někdy opět vrátí a já budu moci opět plně kojit. Uvědomila jsem si, že když se přes den vyspím aspoň na hodinu tak se mi prsa trochu nalijí, nicméně můj spánkový režim nestál ani ve dne ani v noci za nic. Přes den jsem proklínala prsy, v noci jsem proklínala prdy!!! Tak to šlo už dva týdny a já stále kojila, kojila a když malý pil tak nic nebylo slyšet, jen se chudáček snažil být přisátý a čekal že tam to mlíko přeci jen bude. Jenomže ten lahodný zvuk tekoucího mlíka a polykání nám prostě zadarmo nic nedopřálo. A tak jsem stále lahvičkovala a k tomu kojila.

Po téměř dvou měsících dokrmování lahví a boji se střídáním prsou nám najednou skončila kolika a já začala v noci trochu víc spát. Hodila jsem se víc do pohody a už jsem o kojení tolik nebojovala, brala jsem to prostě tak jak to je a neustále strídala prsa, brala homeopatika, pila kojící čaj, hodně jedla vydatné věci-vývary, jídla, tučné tvarohy. Začala jsem si všímat, že malý pije stále menší porce UM a že slyším už zvuk polykání. Začala jsem to pomalu zkoušet bez UM a týden před jeho 3.měsícem jsem zkusila opět plně kojit s tím, že zjistím kolik za týden přibral. A bylo to víc než pozitivní. Malý přibral 300g za týden!!! Od 3 měsíců jsem začala tedy opět plně kojit až do 6 měsíců kdy jsem pomalu začala zavádět zeleninu.

Ve středu 1.11. mu bude 8 měsíců a já stále kojím ve dne v noci a kvalitního mlíčka mám dostatek. Jsem šťastná, že jsme ten boj vyhráli a že si vychutnáváme tu blízkost a mazlení u prsíčka ráno v posteli, po obědě, při uspávání... A pokud vy jste ten boj nevyhráli, nevyčítejte si to. Vy samy víte jak moc jste pro kojení bojovaly, ale k tomu boji je nutný i boj dítěte o mámino mlíčko a jeho sání. Vím, že bez Mišelínka bych ten svůj boj prohrála. On byl ten kdo o to moje prso tolik stál, že téměř 2 měsíce byl ochoten sát naprázdno a s nadějí očekávat průtok mlíčka do pusinky.

Pro všechny co bojují mám tyto rady:

-hodně pijte a vydatně jezte, objednejte si homeopatika

-poproste svoje drahé polovičky o hlídání a jděte se prospat a každou chvíli přes den spěte s dítětem

-kojte často v noci

-prostřídávejte prsa na kojení i víckrát

-požádejte o pomoc laktační poradkyni aby vám zkontrolovala techniku kojení

Berun+Mišelínek nar.1.3.2006





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy