ADV TOP
ADV LEFT

Musím říct, že už dlouho plánuju napsat o mém nezdařeném kojení. I já byla z těch, co si nějaké komplikace nepřipouštěly. Jednou mám prsa, tak proč by to nešlo? Jenže všechno se nějak zvrhlo, moje Anička bude mít půl roku a já pořád brečím a přemýšlím, co se stalo špatně.

Tak od začátku, jsem trombofilik (jednoduše ten, kdo má zvýšené riziko vzniku trombózy - já ji i měla) a půl těhu jsem si píchala heparin na ředění krve. Pak přišel vyvolávaný porod. Nic moc, ale bez komplikací. Anička se narodila v 15.50 ( 3300g), byla jsem dost mimo, tak mi ji donesli až druhý den kolem poledne ???? Prý neměla hlad, protože měla plné bříško plodovky ??? Jenže se ne a ne přisát  a po chvilce vždycky usnula. Byla dřina ji vzbudit a dostat do ní 10 ml. Někdy nepomohla ani mokrá studená plínečka L. Pak přišla jedna sestřička s kloboučkem a Ani mi pila i 20 ml. Mrzelo mě, že nechce jen tak prso, ale aspoň něco. Ze šestinedělí mě pustili šestý den a Ani pořád usínala a když plakala, ani vesnu by mě nenapadlo, že je to hladem. Jedla mi 8x za den tak 20 ml. Asi si mysleli, že se to rozkojí.

Jenže při návštěvě u dětské ve 14 dnech neměla Ani zpátky porodní váhu !!! Dali mi ještě pár dnů, než nastoupí Nutrilon. Ale to nebylo ten den to nejhorší. Kolem 16 hod. ze mě začala téct krev proudem. A já se dostala zpátky do porodnice, tentokrát na pooperační. Ano, přeředili mi krev a v děloze mi zůstaly zbytky. Pořád to nebyl konec hrůzy. Ani jsem nemohla mít u sebe, dali ji na vedlejší oddělení (novorozeneckou jipku), kam sem ji chodila co 3 hodiny kojit. A pak přišla další rána. Zjistili, že mám málo mlíčka. Já měla tak 40 ml a Ani potřebovala 80 ml !!! Vidět 14 dní staré miminko s lahvičkou, to bylo k nevydržení. Jak já plakala. Pořád a pořád. Pak dostala i dudlíček, který jsem dávat nechtěla. A já zase plakala. A hlavně NEMÍT JI U SEBE !!! Během týdne jsem konečně přibrali na porodní váhu a mě po revizi dělohy pustili domu. Ještě 14 dní jsem ½ kojila a ½ přikrmovala. Jenže mlíčka ubývalo a ubývalo. Ještě chvíli jsem odstříkávala co bylo a vděčně přidávala k Nutrilonu. Sedmý týden po porodu mlíčko došlo. Nepomohlo utěšování, že můžu své oblíbené Mojitto J a kafíčko J. Pořád jsem plakala. Všechny chytré dámy, co říkaly, že hlavní je chtít bych nakopala do úsměvu J.

A já řeším, kdyby mě v porodnici pomohli s odstříkáváním, změnilo by se něco? Nebo za to mohly všechny ty injekce a prášky, co jsem před i po porodu zkonzumovala? Nebo jsem měla vypít víc kojo čaje? Nebo víc jíst? Nebo častěji přikládat? Jíst homeopatika? A proč to beru tak tragicky? Asi to byla nešťastná kombinace toho všeho.

Cítím se, jako bych zklamala a pořád se mi v noci zdá, že se mi znovu nalila prsa. Ten pocit smutku se pořád neztrácí, ale vím jedno, příště budu bojovat ještě víc. A pokud se nepovede, tak to asi nemá být.

Mám velké předsevzetí, za týden začínáme s mrkvičkou a tak chci definitivně odložit fňukání nad nekojením. Snad se mi to povede. No a jestli ne, tak třeba u těstovinek J.

Snad tímto srdečním výlevem pomůžu podobně postiženým J maminkám, co se trápí něčím, s čím nejspíš nejde nic dělat. Někdy prostě ani MOC CHTÍT NESTAČÍ.

Děkuji všem, co vydrželi až sem J.

Terezka a malá Ani





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy