ADV TOP
ADV LEFT

Minule jsem tady psala o tom, jak u mě probíhala laktační psychóza. Dnes bych se chtěla zmínit o tom, co během psychózy probíhá v mozku. Veškeré informace mám ze seminářů, které jsem navštěvovala po hospitalizaci v Bohnicích.

Zmíním se i o tom, jak probíhá léčba v psychiatrické léčebně a jaké byly moje první dny po propuštění domů.


Náš mozek je tvořen nervovými buňkami, které jsou mezi sebou propojeny, aby spolu mohly komunikovat. Těmto propojením se říká synapse. Není to tak úplně přesné. Synapse vede z jednoho neuronu a na druhém konci je ukončena štěrbinou. Když nervová buňka pošle informaci po synapsi, na konci synapse tato informace způsobí vyloučení chemické látky, takzvaného nervového přenašeče, a tato látka sedne na receptory na druhé nervové buňce.

Proč o tom píšu? Při psychóze hraje důležitou roli nervový přenašeč dopamin. Dopamin v normální situaci v našem mozku třídí informace, určuje, které jsou pro nás podstatné a které ne, a ty nepodstatné vyhodí. Při psychóze se dopamin přemnoží a začne považovat i nepodstatné informace za důležité. Tak se stane, že psychotik vidí v nepodstatné věci, třeba v barvě dopravní značky, nějaké důležité znamení.

Jak fungují tzv. antipsychotika, tj. léky proti psychózám? Tyto léky zablokují některé dopaminové receptory, takže na ně nemůže přemnožený dopamin sednout. Tím se vrací člověk do normálního života.

Teď bych vám popsala, jak probíhala moje léčba v Bohnicích. Když mě tam přivezli, dali mi injekci na uklidnění a já jsem konečně usnula. Týden jsem strávila na uzavřeném oddělení s přísným režimem, asi proto, že jsem cestou tam blábolila o svém umírání. Tam jsem neměla žádné povinnosti, ani jsem u sebe nesměla mít žádné osobní věci (ty měly sestřičky u sebe). Nevadilo mi to, většinu dne jsem dospávala spánek, který mi chyběl z domu.

Pak mě převezli na oddělení s méně přísným režimem. Tam už jsme museli chodit na pracovní terapie do různých dílen. Malovali jsme, jezdili na koních, vyráběli svíčky, šili polštáře, pletli tašky a mnoho dalších věcí.

Byl to ale stále uzavřený pavilon. Ven nás pouštěly sestřičky a když jsme se vraceli, přišly nám zase otevřít. Tam jsem strávila asi měsíc.

Pak jsem byla přemístěna na otevřený pavilon. Tam už jsme mohli kdykoliv odejít a zase přijít nebo třeba vzít nohy na ramena a utéct. Léčba tam postupovala podle určitého řádu (dopoledne sezení s ostatními pacienty a povídání si, jak se cítíme, odpoledne pracovní terapie), ale byla dobrovolná. Mně dokonce vyšli vstříc a místo odpolední aktivity jsem mohla jet domů za manželem a synem. Tam jsem strávila další měsíc.

Po propuštění mi razantně snížili podpůrný lék Rivotril. Dostala jsem s sebou léky pouze na 3 dny; do té doby jsem si musela najít psychiatra, aby mi předepsal další léky. Moje první dny doma byly hotové peklo, protože po snížení dávek Rivotrilu jsem dostala absťák. Vyřešila to až moje psychiatrička, když mi Rivotril opět nasadila.

Po hospitalizaci v léčebně mě ještě čekal tzv. denní stacionář. Pořádá ho pravidelně Psychiatrické centrum Praha a je to 6-týdenní edukačně pracovní program. Po dobu 6 týdnů jsem tam pravidelně chodila každé pondělí, úterý a středu. Dozvěděla jsem se tam to, o čem jsem psala v 1. části článku, a kromě toho jsme tam měli i pracovní náplň, například jsme vyráběli hrnky, hráli petanque nebo jsme si vyjeli na výlet na Karlštejn.



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy