ADV TOP
ADV LEFT

V říjnu před třemi lety jsem se vdávala. Brali jsme se proto, že jsme chtěli založit rodinu. Počítali jsme s tím, že nám to bude nějakou dobu trvat, ale povedlo se hned. Bohužel naše štěstí trvalo jen pár hodin, ráno mi vyšel pozitivní test a večer jsem začala hodně krvácet. Byla jsem vyděšená, měla jsem strach. Doktor mě uklidnil, všechno je prý v pořádku, asi to byl hematom, někdy se to stává. Dostala jsem léky na udržení těhotenství. Po dalším krvácení jsem absolvovala ultrazvuk, na kterém mi řekli, že to vypadá špatně, srdíčko sice je, ale bije špatně, jinak, než by mělo. Asi prý potratím. Můj doktor mi stále dává naději. Po sebelehčí námaze špiním, vypadá to, že nemůžu dělat vůbec nic ani chodit, jen ležet. Špinění se někdy objevuje, mám být v klidu. Co to znamená, to přesně nevím... Ve 14tt pár dní před dalším UTZ, který místo za 3 týdny byl nakonec až za 6 týdnů, končím v porodnici, kde na UTZ žádné miminko není. Druhý den mě čeká revize dělohy a doporučení zkoušet další otěhotnění až za 6 měsíců. Dlouhých 6 měsíců, ze kterých jsou nakonec roky...

Měním gynekologa, těhotnění zkoušíme opravdu až za půl roku, po roce zkoušení mi dochází trpělivost a přemlouvám doktora, aby mi udělal nějaké vyšetření. Nakonec souhlasí s tím, že už mu takto nejedna pacientka přišla na krev těhotná. A já nakonec taky! Při každé kontrole mi dělá UTZ a já vidím, jak miminko roste. Podle poslední MS by sice mělo být větší, ale oba nezávisle na sobě předpokládáme, že jsme počali později (já jsem si jistá, že až na konci cyklu), takže velikost plodu odpovídá době vypočítaného početí. Ale v 11tt podle MS už by mělo být miminko vyvinuté jinak a hlavně se srdíčkem. A to není. Další zamlklé těhotenství. Další revize. Dalších 6 měsíců, kdy nesmíme zkoušet.

Ale já ani manžel tuto dobu nechceme jen tak nečinně sedět s rukama v klíně. Požaduju genetické vyšetření a nakonec dostávám žádanku. Hurá, něco se bude dít! V prosinci 2005 nás objednávám do CARu, slyšela jsem, že vyšetření a hlavně výsledky trvají dlouho, tak ať nemrháme časem. K našemu překvapení máme v lednu výsledky. Zdravé miminko můžeme mít jedině díky IVF a můžeme do toho jít hned. No s tím "hned" jsem tak úplně nepočítala, musíme přece počkat 6 měsíců (cyklů) od revize. Prý to není nutné, takže se nakonec rozhoduju pro kompromis. Ne hned, ale ještě jeden cyklus necháme proběhnout. 1. března 2006 mi odebírají vajíčka, strašně věřím, že se to povede a otěhotním a moc se těším na dvojčátka. Za 14 dní po transferu si dělám test. Je pozitivní! Hcg v krvi taky! Dvojčátka to prý nebudou, ale aspoň bude mít naše miminko víc místa v bříšku. Pořád ležím a opět špiním. A pořád věřím, že všechno bude v pořádku. Den před další kontrolou v CARu začínám krvácet. Volám do CARu, mám okamžitě přijet. Berou mi krev, za hodinu budou výsledky. Nekonečná hodina. Vracíme se do CARu, jdu na toaletu, krvácím čím dál tím víc. Paní doktorka se ptá, jak moc krvácím, jak moc se to za tu hodinu změnilo. Nejsem schopná vůbec mluvit, jen brečím... Pochopila, že ze mě asi nic nedostane, a tak nám sděluje výsledek krve. Žádné hcg tam není, potrácím. Proč? To nemůžou zjistit, prochází znovu všechny výsledky testů, neexistuje žádný důvod, proč se to stalo.

Máme zmražená embrya, na další pokus můžeme jít hned v dalším cyklu. Nic tomu nebrání. Já ano. Odmítám to, nemám na to sílu. A tu sílu hledám doteď. Kamarádka mi tehdy domluvila cvičení a rehabilitaci Mojžíšové, chodím tam poctivě každý měsíc. Zkusila jsem Reiki, začala jsem plavat, hrát squash, učit se břišní tance. Několik měsíců chodím k psycholožce. Dělám toho dost? Neměla bych dělat ještě víc?

Teď o Vánocích nám Ježíšek přinesl zajímavou knížku, mám přečtených pár stránek a jednu kapitolu, která mi momentálně pomáhá určovat směr. Doufám, že se autor nebude zlobit, když se o ni s vámi podělím.

Knížka se jmenuje Jako řeka, jež plyne, napsal ji Paulo Coelho.

Návod, jak zdolat horu

A) Vyber si horu, kterou chceš zdolat: nedej se ovlivnit komentáři druhých, jako například: "tahle je hezčí" nebo "tahle je snadnější". Budeš potřebovat hodně energie a nadšení, abys dosáhl cíle, tudíž jediný odpovědný jsi ty sám a musíš si být jist tím, co děláš.
B) Zjisti si, jak se k hoře dostat: častokrát vidíme horu zdálky - krásnou, zajímavou, přitažlivou. Co se však stane, jestliže se k ní snažíme přiblížit? Silnice ji míjejí, mezi tebou a tvým cílem jsou lesy, to, co se zdá být jasné na mapě, je ve skutečném životě obtížné. Vyzkoušej tedy všechny cesty stezky, až se konečně jednoho dne ocitneš pod vrcholem, který chceš zdolat.
C) Pouč se od někoho, kdo již tudy šel: i když si připadáš jako průkopník, vždycky už někdo měl týž sen dřív a zanechal stopy, jež mohou výstup usnadnit: místa, kam dát lano, průseky, větve odstraněné z cesty. Pochod je tvůj, odpovědnost rovněž, ale nezapomeň, že cizí zkušenost může hodně pomoci.
D) Ožehavá místa lze při pohledu zblízka zvládnout: když začneš stoupat na horu svých snů,pozorně se rozhlédni kolem sebe. Jsou tu samozřejmě srázy. Jsou tu takřka nepostřehnutelné trhliny. Jsou tu kameny tak ohlazené bouřemi, že pod nohama klouzají jako led. Jakmile si však uvědomíš, kam kladeš nohu, postřehneš záludnosti a dokážeš se jim vyhnout.
E) Krajina se mění, využij toho: je samozřejmě třeba soustředit se na cíl - dojít nahoru.Při výstupu je však k vidění stále víc věcí a nic nedáš za to, když se čas od času zastavíš a potěšíš se okolní vyhlídkou. Za každým dobytým metrem můžeš vidět o kousek dál, a tak toho využij, abys objevil něco, cos ještě neznal.
F) Věnuj pozornost svému tělu: na horu dokáže vystoupit jenom ten, kdo náležitě pečuje o své tělo. Máš v životě dost času, a proto jdi tak, abys nevyžadoval to, co nemůže být dáno. Půjdeš-li příliš rychle, unavíš se a v polovině to vzdáš. Půjdeš-li moc pomalu, setmí se a ty zabloudíš. Těš se z krajiny, ber si svěží vodu z pramenů a plody, které ti příroda štědře nabízí, ale jdi pořád dál.
G) Věnuj pozornost své duši: neopakuj si ustavičně: "Já to dokážu." Tvoje duše už to ví a dlouhého pochodu potřebuje využít k tomu, aby mohla růst, rozprostřít se po obzoru, dosáhnout nebe. Utkvělá myšlenka nijak nepomáhá k dosažení cíle a nakonec ti úplně zkazí radost z výstupu. Ale pozor: také si neopakuj: "Je to těžší, než jsem si myslel," protože by tě to zbavilo vnitřní síly.
H) Připrav se, že půjdeš o kilometr dál: výstup na vrchol je vždy delší, než si myslíš. Neklam se, určitě nastane okamžik, kdy to, co se zdálo blízké, bude ještě hodně daleko. Protože jsi však připraven jít dál, nebude to žádný problém.
I) Raduj se, až dojdeš na vrchol: plač, tleskej, provolávej, žes to dokázal, nech, ať ti vítr nahoře (protože nahoře vždycky fouká vítr) očistí mysl, osvěží zpocené a unavené nohy, otevře oči, opráší srdce. Je skvělé, že z původního snu, ze vzdálené vidiny, je nyní část tvého život, dokázal jsi to.
J) Něco si slib: využij toho, žes v sobě objevil netušenou sílu a řekni si, že od nynějška jí budeš využívat až do konce života. Nejlíp uděláš, když si také slíbíš, že objevíš další horu a vydáš se za novým dobrodružstvím.
K) Vyprávěj svůj příběh: ano, vyprávěj svůj příběh. Řekni všem, že je to možné, a druzí se pak odváží zdolat své vlastní hory.

Asi musím "zapomenout". Ale zapomenout se nedá. Nemůžu zapomenout na to, co jsme za celé ty roky prožili, čím vším jsme museli projít, kolik jsem toho probrečela a asi ještě probrečím. Ale svým způsobem to musím hodit za hlavu, přestat se v tom babrat, přestat se litovat a ptát se: Proč právě já? Proč zase? Copak to ještě nestačilo? Co jsem komu v životě udělala, že mě za to Někdo tak trestá? To si ten Někdo opravdu myslí, že si toho miminka nebudu dost vážit? Po tom všem?

Chci se začít zase smát, chci rozdávat lidem radost, chci být taková, jakou a proč si mě můj muž vzal, chci být zase šťastná, chci, aby mi lidi říkali, že vypadám skvěle, ne proto, že bych byla krásná, ale že to štěstí vychází ze mě. Tohle musím překonat. Tohle je teď MOJE HORA.

 

Inka

P. S. Naše budoucí miminko nebo miminka, doufám, že mě teď slyšíte, čekáme na vás, těšíme se na vás a už teď vás máme rádi! J Původně to sice mělo být tajemství, ale jako naše miminka byste měly vědět, že v únoru si vás chceme odnést z CARu v bříšku!





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy