ADV TOP
ADV LEFT

Pohádky většinou mívají šťastný konec, ale život bohužel pohádka není. Můj příběh začíná šťastně, ale šťastný konec nemá, alespoň zatím ne.

Začátek

27. června 2005 se nám narodil syn Míša. Bylo to to nejpozoruhodnější a nejúžasnější, co jsem v životě zažila. Je to krásný, zdravý a chytrý kluk, je to naše sluníčko. Když mu byl necelý rok, řekli jsme si, že je na čase, pořídit mu sourozence. Má hrozně rád děti a bude to přece fajn, když budou věkově tak blízko. Navíc nebudu muset být se dvěma dětmi doma dohromady dlouhých 6 let, ale třeba jenom 4. Prostě to bude úžasné ve všech směrech.

Naděje první

10. července 2006 jsem objevila na těhu testu //. TP vycházel na 19. března 2007.

Měli jsme obrovskou radost, děti budou od sebe přibližně rok a ¾, bude to přesně tak, jak jsme si přáli. Těhotenství probíhalo normálně, začalo mi být špatně, žádné špinění, krvácení, nic. Řekli jsme to rodičům a sourozencům. Ostatním zatím (naštěstí) ne. Začala jsem pokukovat po tandemech a pátrat v diskusích skorodvojčat, jak se s takovými dvěma prťaty žije. Byli jsme moc šťastní.

Naše první naděje umřela 21. srpna. Byla jsem na kontrole v 10tt a miminko už 4 týdny nežilo. Revize následovala 23. srpna. Byli jsme v šoku, vždyť přece bylo všechno vpořádku, nic špatného jsem necítila. Nechápala jsem, proč to miminko vzdalo, vždyť jsme se na něj tak těšili, tak proč k nám nechtělo?

S tímhle prvním nevydařeným těhotenstvím jsem se kupodivu vyrovnala celkem rychle. Už pár dní po revizi mi bylo fajn, žádný šestinedělní nálady se nekonaly. Za měsíc jsme letěli na dovolenou na Krétu, kterou jsme si krásně užili a po návratu jsem začala plánovat další snažení. Začala jsem pít bylinkové čaje, jíst vitamíny a asi po dvou měsících od revize jsme se rozhodli, že je čas se začít snažit a vzkřísit další naději.

Naděje druhá

Zadařilo se někdy o Vánocích, // jsem objevila 12. ledna 2007. TP vycházel na 20. září. Tentokrát už jsem sice byla opatrnější s výlevy radosti, ale říkala jsem si, že není důvod, proč by to tentokrát nemělo vyjít. Minule to byla blbá náhoda, prostě se někde stala chyba, ale je spousta holek, co tohle zažily a příště bylo všechno bez problémů. Tak proč by to tak nebylo i u nás. Na první kontrole sice ještě nebylo vidět srdíčko, ale jinak všechno vypadalo OK, tak jsem pořád věřila tomu, že příště tam určitě bude. Ale i přesto, že jsem znovu měla všechny normální těhu příznaky, tak srdíčko bohužel nebylo ani o týden později.

Naše druhá naděje definitivně umřela 23. února, kdy už bylo i z krevních testů jasné, že HCG klesá. Revize následovala 26. února. Byla jsem zase v 10tt.

Šestinedělí tentokrát bylo daleko horší. Hormony se mnou mávaly naprosto neuvěřitelně, skoro celých 6 týdnů jsem probrečela a vůbec si nedovedla představit, že bude nějaké další snažení. Pocity byly hrozné, střídaly se ve mně smutek, zlost, vztek, lítost, závist, bezmoc a spoustu dalších slovy nepopsatelných. Doktora jsem přesvědčila, aby nás poslal na genetiku už teď a nečekal až na neúspěšný třetí pokus. Vyhověl mi a genetické testy jsem s manželem absolvovali, dopadly dobře.

Naděje třetí

Znovu jsem otěhotněla dost neplánovaně. // jsem objevila 25. června 2007. TP vycházel na 1. března 2008. Ještě jsme neměli v ruce výsledky genetiky a chtěli jsme ještě měsíc počkat, ale výpočet termínu ovulace se jaksi nepodařil. Sice jsem z toho byla nejdřív v šoku, ale měli jsme samozřejmě radost, i když tentokrát hodně opatrnou. Těhu nevolnosti už jsem tentokrát nebrala jako známku toho, že je všechno vpořádku. Říkali jsme si ale - do třetice všeho dobrého. Mezitím jsme se dozvěděli i výsledky genetiky - nic, co by vysvětlovalo předchozí potraty se neobjevilo, takže můžu v klidu znovu otěhotnět. To mě trochu povzbudilo a začala jsem opravdu věřit, že potřetí už to prostě vyjít musí. Zvlášť, když se mimčo povedlo takhle ne úplně plánovaně, tak muselo přece hodně chtít, ne? Poctivě jsem dlabala vitamíny a Dr. tentokrát nasadil i Utrogestan. Měla jsem pocit, že dělám všechno pro to, aby to tentokrát dopadlo dobře. Na první kontrole ale zase nebylo vidět srdíčko a já začala znovu propadat beznaději i přes ujišťování Dr., že je ještě čas. Pak jsem sice ještě na chvíli uvěřila, ale brzo jsem měla spadnout zase na dno.

Naše třetí naděje definitivně umřela 31. července, srdíčko se neobjevilo, miminko to zase vzdalo. Když mi to Dr. oznamoval, měla jsem pocit, že jsem snad už nic jiného ani nečekala. Na revizi jsem byla dnes, 3. srpna. Byla jsem opět v 10tt.

Konec

Pocity jsou zatím příšerné. Mísí se ve mně všechno možný, ale mám pocit, že jsem pořád trochu otupělá a ta největší bolest ještě přijde, až mi to všechno pořádně dojde. Vlastně ani ještě pořádně nevím, co to znamená do budoucna. Jestli ještě vůbec najdu sílu znovu bojovat. A s kým mám vlastně bojovat? S vlastním tělem, které v sobě prostě nechce nechat vyrůst nový život? Ale proč? Proč moje tělo už potřetí zabilo toho tvorečka ještě než se vůbec stihl tvorečkem stát? Copak necítí, jak jsem se na něj těšila, jak jsem ho milovala už při pohledu na // na testu? Jak mu mám dokázat, že mu chci být dobrou mámou, že tu na něj čeká i úžasnej táta a bráška, který miluje děti, že bych si hrozně přála, aby moje děti byly aspoň dvě a nebyli na světě sami?

Nevím, jestli to nemáme radši vzdát, nevím kolikrát budu mít ještě sílu tohle vydržet, než se úplně zhroutím. Nevím, jestli prostě nemáme být skromnější a být šťastní za to, že máme Mišáka a smířit se s tím, že bude jedináček. Nevím, jestli toho nechceme opravdu příliš, vždyť máme víc, než mnoho ostatních. Nevím, proč to pokaždé bolí víc a víc, už bych si přece mohla zvyknout, ne? Nevím vůbec co bude dál a nevím jak dál.

Jediné co v tuhle chvíli vím je, že se prostě nesmím zhroutit, protože tu mám syna, kterého miluju a který potřebuje mámu. Syna, který je naprosto úžasnej, a vždycky, když začnu brečet, říká "máma bebí" a fouká mi na něj. Je to to největší pohlazení na mojí utrápenou dušičku. Jenže pak si při pohledu na něj pokaždé uvědomím, o co všechno přijde, když zůstane bez sourozence a jsem znovu na dně...

Peťulda





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy