ADV TOP
ADV LEFT

Dnes je mi tak těžko, že se musím někde vypovídat, i když má rodina se naží ze všech sil mi podat pomocnou ruku, přítel vykonává domácí práce, které jindy "nevidí", že jsou třeba, dcera se tulí, což také často nedělá, maminka mi přinesla kytičku, kamarádky píší SMS plné naděje, ale mně to uvnitř nestačí, i když jsem jim tolik vděčná....

V jiné rubrice (neplodnost) jsem psala článek o Ashermanovu syndromu, který mi jako zázrakem dokázali vyléčit ( jo je to přesně to, kvůli čemu má jet Magda Tárová z Růžovky do Německa na kliniku Usmívající, pokud se díváte,tak tady mi to dali do kupy naši lékaři....). Prodělala jsem 3 hysteroskopie, jednu s perforací dělohy...,a když už se to zdálo O.K, tak dva transfery. První na jaře se nezdařil, u druhého, přestože jsem měla pouze jedno jediné zralé vajíčko, tak se nám embryo na začátku listopadu uchytilo. Bylo nám řečeno, aby jsme to zatím do 3. měsíce raději nikomu neříkali, protože se může stát, že se mimi potratí, problém je, že se někdy při tomto syndromu nevytvoří a neuchytí řádně placenta. Opatrovala jsem se, opravdu jsme to nikde neříkali, pouze našim mamkám. Tlačila jsem před sebou každý týden, 18. prosince jsem byla na UZ - vše v pořádku, byla to taková větší fazole s ručičkama. Další návštěva byla 5.1., to už jsem byla 11t.+1, tak že jsem tam šla z vesela, v podstatě jen pro těhotenskou průkazku a natěšená na UZ, že již uvidím malého človíčka. Sestra mi udělala odběr krve, vyplnila průkazka, vešla jsem do ordinace, doktorka mi začala dělat UZ. Po chvilce mi bylo jasné, že se ji něco nelíbí. Dělala mi ho přes břišní stěnu, pak ještě raději spodem. Nakonec řekla, že se ji nelíbí tvar hlavičky. Poslal mně tedy ještě ten den na podrobný UZ ke krajskému specilistovi na podrobný UZ. Bohužel ani jemu se to nezdálo, řekl, ať ještě 1-2 týdna vyčkám, ale dal mi jen 10-30%, že by se něco změnilo, což jsem si racionálně přeložila, že je to velice špatné.

Za týden jsem jela na polslední UZ a kontrolu do Pronatalu, kde jsem jim ukázala písemný nález, bohužel doktor mi to jen potvrdil, mimi již mělo nožičky, ruce, bijící  srdíčko, hlavičku, která ale měla dopředu jakoby vystouplé čelo, mrskalo to sebou.....Bylo mi tak hrozně, že jsem nebyla skoro schopna slézt ze stolu....Vyjednal mi okamžitě ještě jeden podrobnější UZ u MUDr. Břešťáka v Centru fetální medicíny, ten již po 20s řekl, že bohužel není na co čekat, že se jedná o nevývin lebečních kostí, kdy se tvoří pouze obličejové a mozková část by byla bez krytu tzv. akranie. A že tyto děti mají naopak schopnost se nepotratit, ale udržet se až do porodu, bohužel nemohou přežít.....V tu chvíli se mi začaly dělat mžitky před očima, vypotácela jsem se z čekárny a hnala ven zima nezima, bunda nebunda.... Nemám ještě stále slova, jak tento okamžik pravdy mám popsat.....

Když si vezmu, co všechno jsem pro to udělala, jakou radost jsme měli z toho, že to jedno jediné embryo se nám uchytilo....že jsem se dopracovala na konec 3. měsíce....a teď se nám náš domeček štěstí celý sesypal během chvilky....

Musela jsem jít na pohovor na genetiku, kdy mi sdělili, že se nejedná o žádnou genetickou, chromozomální vadu, že to je čistě náhodná vývojový vada s četností 1 na 1000 porodů. A aby toho nebylo málo, řekli mi, že to již není na portat, který se dělá pouze do 12+0 a já jsem byla 12+4, ale že budu muset nastoupit v úterý, což by bylo 13+2 a jít na vyvolání klasického porodu. Asi 1-2 dny se podávají prostaglandiny, které vyvolají silné kontrakce k vypuzení plodu, aplikuje se ještě epidural, aby to tak nebolelo. Z genetiky jsem tady šla za svoji lékařkou, ta když zjistila, že jsem nic ráno nejedla a nepila (prostě ze stresu mě žaludek nic nebral), zavolal primáři odd. a domluvili akutní příjem s klasickou inetrupcí, která by již po víkendu nešla. Za 5.min jsem již byla svlečená, přiběhli 3 lékaři, 3 sestry a začal šrumec, odběr krve, EKG, kapačka, čípek, prášek, anamnéza apod. A jakmile byly výsledky krve, jela jsem na sál. Museli to stihnout do 12h, protože na genetice byli jen do 14h a musel se udevzdat z plodu materiál na rozbor....

Probrečela jsem celý příjem, i nástup na sál, kdy mi sestra opakovaně říkala, ať nepláču kvůli narkóze, že budu mít plný nos....ale poručte si. Probuzení na JIP nebylo o nic lepší, protože jsem ležala na operačním odd. pro těhotné, tak že tam byly převážně ženy po císaři....Naštěstí na pokoji jsem byla sama, ale z toho vyčerpání jsem nebyla schopna spát. V noci jsem se neustále budila a ráno......ráno začali navážet děti matkám po císaři na kojení, tak že jejich pláč se mi zařezával až do srdce....Když mi pak řekli, že mohu jí domů dopoledne nebo až po obědě, bylo jasné, že už musím pryč, nemohlajsem tam vydržet již ani 5 min......

Teď mi bylo 39 let, máme počkat 6. měsíců, pak mi zbývá poslední hrazený pokus a pak.....????? Jaká je asi pravděpodobnost, že se nám to podaří???? Té vady se nebojím, je to pravděpodobnost prý 4%, tak že žádná - to je to nejmenší....Ale daleko větší strach mám z toho, že jsem byla opět na kyretáži a vzhledem k tomu, že po tom Asherman. syndromu mám nižší sliznici než je obvyklé, se bojím, že ji třeba opět vybrali až na maximum....dva roky jsme tu dělohu dávali do kupy. Pořád nemohu pochopit, že se mi sešlo tolik věcí - kyretáž - Ashrman - perforace dělohy - 3 hysterosk. - vada plodu.... Kde má na to člověk brát neustále sílu.....

Snažím se být pozitivní, ale když vidím v TV miminko tak se mi po tváři valí slzy jako hrachy. Vím, že daleko horší je jít na potrat třeba 20. týden, či rodit mrtvý plod, ale tenhle človíček, který musel jít tam nahoru, byl náš zázrak, ve který jsme ani nedoufali..... je mi to tak líto...........





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy