ADV TOP
ADV LEFT

Vzhledem k tomu, že se náš Kamilek - Křemílek stal populární na celém Baby-Café a to díky mému snaživému a zoufalému muži, rozhodla jsem se napsat, jak to celé vlastně bylo.

iMoje těhotenství rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Ale v druhé půlce se to celkem uklidnilo a já si začala bříška konečně užívat. Vybírala jsem a nakupovala výbavičku, nechávala zájemce "pokopat" a hrdě jsem špulila bříško na všechny kolem.

No a pak přišly ty nevolnosti. Začal mě bolet žaludek, hlavně když jsem něco snědla nebo vypila. Myslela jsem, že se Křemílek nějak blbě natočil a tlačí mi na něj. Tak jsem zůstala doma a jedla jen malé porce. Vždycky ráno mi bylo líp a do večera se to zas zhoršilo. Trochu mě trápilo, že málo piju, ale byl víkend, tak jsem chtěla počkat k doktorovi do pondělka.

V neděli večer už mě ale začalo bolet po stranách pod žebry a bylo to dost nesnesitelné až se na mě Milan nemohl dívat a zavolal na pohotovost. Tam mu řekli, že na těhotné "nesmí šahat" a ať jedeme do porodnice. Tak zkusil Motol, kde jsem plánovala rodit, tam pochopitelně řekli, že po telefonu nemůžou určit, co by to mohlo být a ať přijedem. Tak jsme jeli.

Po příjezdu byli nejdřív trochu nepříjemní, jestli jsme to k nim vážně měli nejblíž (jsme z Kralup) a pak zas, že když mi je špatně už čtyři dny, proč jsme čekali až do neděle.

No odebrali mi krev, zkontrolovali moč, vyšetřil mě gynekolog, udělali monitor, ultrazvuk. Vypadalo to na zánět močového měchýře a "zaražené prdy". Doktor mi dal na výběr, jestli chci zůstat přes noc v nemocnici nebo druhý den ještě přijet na kontrolu. Pochopitelně jsem chtěla domů. Tak jsme měli počkat na výsledky krve a kdyby byly dobré, mohla bych domů. Ještě přišla sestřička, že mi ještě změří tlak. Měřila mi ho nadvakrát. Pak mě položila na levý bok a znovu mě změřila, to už jsem se ptala, kolik mám, měla jsem 180 na něco.

Tak to vypadalo, že mě domů nepustí. Donesli dva formuláře k vyplnění: Souhlas s hospitalizací a Souhlas se spontánním porodem. Formuláře jsem vyplnila, ale nejistě jsem se ptala, že to přeci neznamená, že budu rodit dneska, že ne.

Nakonec přišli dva doktoři a s vážnou tváří nám začali vysvětlovat, že trpím tzv. HELLP - syndromem, selhávají mi játra a ledviny, což způsobuje právě těhotenství, proto jediná možnost je těhotenství ukončit.

Byli jsme zaskočení a zděšení, pořád jsem se ptala, jestli je nějaká jiná možnost, vyšetření, kapačky, cokoliv, že je strašně brzy. Prý nikoliv.

V Motole neměli volný inkubátor na tak malé miminko, tak mě převezli sanitkou k Apolináři. Mně až na bolení toho žaludku vlastně nic nebylo a pořád jsem nemohla pochopit, že budu rodit. Všechny - doktory, sestřičky, saniťáky - jsem vyslýchala, jaké má takové malé 26-ti týdenní miminko šance. Trochu mě uklidnili.

U Apolináře mě vyšetřili a začali připravovat na porod císařským řezem. Dostala jsem několik kapaček, cévku a tak vůbec. Čekali jsme na krevní destičky, báli se, abych nevykrvácela. Až na ten šok mi bylo pořád dobře, Milan byl u mě. A pak najednou jsem dostala strašnou zimnici a začala jsem být dost mimo. Jediné, co si pamatuju, je hrozná zima a že mě donutili vstát a dojít na operační sál. Pořád jsem se strašně klepala a pak už nic.

Probrala jsem se až na JIPce. Ale Milan, který čekal před sálem, prý slyšel Kamilka brečet, co brečet, řvát až ven. Měl 825g a 32cm.

Pak už jen následovalo moje zotavování. Doktoři mi pak vysvětlili, co všechno mi hrozilo a že mi šlo opravdu o život. Prý to ale dopadlo nad očekávání dobře, pro mě i pro Křemílka a hojím se taky velmi dobře.

No a jak to bude dál, to budu samozřejmě pravidelně psát sem na Baby-Café.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří na nás myslíte a držíte nám palce. Taky všem lékařům a sestřičkám u Apolináře, zachránili nám život, doslova.



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy