ADV TOP
ADV LEFT

11. 4. 2006 - dovolte, abych se představil - jsem "klokánek", moc chtěný, s láskou počatý ... je mi 32 +1 tt a momentálně si plavu v maminčině bříšku a čekáme na UTZ. Tam budu zase středem pozornosti, už se moc těším. Ale musím se přiznat, že mi v tom mamčině břiše chybí nějaký dobrý dlabanec... Snad na to přijdou, jinak nevím nevím! Tak, už se na mě chystají, mamča už má zase bříško od gelu a ... kuk! Tak to jsem já, Kubík, maminko! Jenže paní doktorka se neusmívá, pravděpodobně odhalila, že už delší dobu nedostávám jídlo tak, jak bych měl. Povídá mamince, že odpovídám pouze 28.tt a moje váha je jen 1300g.

Bohužel to nejde ovlivnit, moje placenta se rozhodla stávkovat. Vyděšená maminka volá tatínkovi, že musí do nemocnice, slyším ji , jak zoufale pláče, cítím, jak hladí bříško a pořád opakuje :"Proč ti nejsem schopná dát výživu, když tě tak moc miluju???" "Maminko, já budu bojovat, neboj!" volám na ni z bříška, ale ona mě neslyší... V nemocnici absolvujeme další vyšetření, bohužel závěr je pořád stejný - insuficience placenty... Dávají mamince na bříško ty směšné pásy, které mají poslouchat mé srdíčko, nelíbí se mi to, pořád do nich kopu. Pan doktor je optimista, čím víc kopu, tím líp :) No... není nám ani jednomu nejlíp, maminka se moc snaží neplakat, ale moc jí to nejde. Dostává ještě 1. ze dvou injekcí na dozrání mých plic a čekáme, co nám přinese další den.


12. -13.4. Stav nezměněn... stále je mi podle doktorů trochu lépe v bříšku než venku, 2.injekce na dozrání plic by mi měla významně pomoci při příchodu na svět. Maminka dostává spoustu utěšovacích sms od rodiny, kamarádů, snaží se kvůli mě být statečná, ale já vím, že si moc vyčítá, že už jí u mě není bezpečně.Ale přesto cítím tu obrovskou lásku, která mi dodává sílu. Bohužel jen psychickou, ne fyzickou a tak mé kopání je výrazně slabší...

14.4. Už není na co čekat, dneska se narodím, bude to strašně těžké, ale my to s maminkou zvládnem. Musím ven císařem, ale maminka si vybrala epidural, aby byla při vědomí, až budu na světě. Tatínek čeká na chodbě, je hrozně nervozní, má strach o mě, ale hlavně o maminku. Doktoři jsou skvělí, konejší mamču... a jsem venku! vážím 1230g a měřím 40cm. Nadechuju se a pláááááááču! Zní to jako mnoukání kotátka, ale pláču, plíce fungují! Apgar skore 8/9/10 - jsem bojovník! Ne, nedali mě mamince do náruče, nekonalo se to obvyklé seznámení s rodiči, o prvním přisátí jsme si mohli nechat zdát... ale i tak, cítil jsem tu lásku maminky a tatínka, cítil jsem ji první týden za sklem inkubátoru, slyšel jsem maminčiny písničky, které mi nad inkubátorem zpívala, tatínkův konejšivý dojatý hlas... Vím, že jste mě milovali v bříšku, i ty první dny hrozného strachu byly prodchnuté vaší neskonalou láskou... A já od první chvíle miluji vás, mami a tati, jsem neskutečný mazel a slova "jujuju maminku a tatynka" mluví za vše!

25.5. 2006 - PO 6 TÝDNECH SI MĚ RODIČE ODVÁŽEJÍ DOMŮ! :)


Kubík, 2ročky, 10,5 kg a 84 cm :) zdravý jako řípa, bez jediného následku předčasného narození :) s mamkou Renčou





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy