ADV TOP
ADV LEFT

Naše cesta k vytouženému miminku začala po svatbě roku 2004. Snažili jsme se skoro 4 roky než nám došlo, že asi něco není dobře, a že je potřeba tuto otázku řešit přímo s odborníky v CARu. První návštěva CAR proběhla v lednu 2008 (centrum asistované reprodukce) s tím, že se konečně dovíme, proč nám nejde normální cestou počít potomka. Tzn. vyšetření partnerova spermia, vyšetření hormonálního profilu u mě, urologické vyšetření partnera, a pak se čekalo na výsledky, mezi tím nám doktoři stihli udělat narychlo IUI, byla jsem 26dc.

Později z výsledků jsem byla obeznámena, že mám nadbytek luteálního hormonu, tudíž můžu ovulovat i 2x za cyklus. Bylo mě navrhnuta hydrolaparoskopie a hysteroskopie, kterou jsem podstoupila s výsledkem PCO ( právě kvůli vysoké hladině luetálního hormonu). Doktoři nám rovnou nabídli IVF, a popravdě jsem byla ráda, páč jsem dost netrpělivý člověkJ. Od dr. jsem mela navržen dlouhý protokol. Dne 13.4.08 začala naše snaha o dítě za pomoci doktorů a léku.

V koncovém výsledku jsem měla 6 vajíček, ale po dvou dnech zbyla jen 4 s tím, že nemá cenu čekat a dělat prodlouženou kultivaci, protože by to vajíčka nepřežila. Dne 4.5.08 proběhl ET se třema mrňouskama, čtvrté bylo bohužel špatné a nemělo cenu si nechat zamražovat jedno (později jsme se dověděli, že vůbec nepočítali s tím, že se ujmou, jejich kvalita nebyla moc dobrá). 12.5.08 jsem si udělala test, který byl v limitu slabounko pozitivní a 20.5. jsem si volala na výsledky HCG z krve a to bylo 439 jednotek. Doktoři ale nadšením moc neoplývali, když dle druhého UTZ zjistili, že se ujala všechna tři embrya, protože pro CAR jsou vícečetná těhotenství spíše prohra. Takže se čekalo, jestli náhodou nenastane tzv. syndrom mizejícího dvojčete, čímž by se vše vyřešilo, jenže naše embryjka se mě držela seč mohla. Což přidělávalo vrásky doktorům, ale nám kupodivu ne :-).

Nakonec nám navrhli redukci ze tří na dvě, zapomněla jsem dodat, že ty tři embrya měla každá svůj baráček :-) Dali mě 3 týdny na rozmyšlení, zda k redukci přistoupíme nebo podstoupíme riziko, že děti můžou být postižené nebo můžou mít trvalé problémy. Můžu říct, že to byly tři nejhorší týdny v mém životě a nikomu bych toto nepřála. Každý den jsem zvažovala pro a proti, jestli to utáhneme finančně, zvládneme vychovat tři děti, máme na to vůbec? CO když se narodí postižené? Ale pořád tam byl ten strašák, že při redukci se může stát i to, že přijdeme o všechny a to byl další důvod k zamyšlení. Nakonec rozhodl manžel, že to prostě riskneme i za cenu, že se může stát, že jedno z dětí nebo nedej bože všechny může potkat postižení. Už se nemohl dívat, jak se trápím, těhotenství jsem si vůbec neužívala tím pádem.

Lékaři nám pořád říkali, jaké to má své pro a proti, nakonec jsem navrhla, že verdikt řekneme až po I.screeningu ve 12tt (to se dělá i redukce nejpozději). Ten naštěstí vyšel v pořádku, takže náš verdikt zněl, že do toho půjdeme. Podepsali jsme něco jako revers, kdy jsme uvedli, že nás dr. obeznámili se všemi riziky spjatými s vícečetným těhotenstvím a CAR nás předal do péče mé gynekoložky, která mě udělala první těhotenské testy ( v CARU mě je neudělali) naštěstí v pořádku. Tripltest samozřejmě vyšel, že nelze specifikovat :). Dostala jsem těhotenskou knížku, a má gynekoložka mě poslala do rizikové poradny ve FN. Během těhotenství jsem zjistila, že mám sníženou funkci štítné žlázy a strumu, takže jsem začala brát prášky, dále vysoký tlak se přidal, tzn.další prášky. V nemocnici jsem brala železo, kys.listovou, gynipral. Do nemocnice jsem nastoupila 30.9.08, a z nemocnice jsem šla 23.12.08 zatím bez dětí. Asi se ptáte, proč až za takovou dobu od sekce jsem šla domů? 9.12.08 , kdy jsem byla po CS jsem na JIP začala krvácet a museli mě přidat další svorky (teď se rána po sekci svorkuje) a pravděpodobně se tam něco stalo, takže další den byl pod jizvou obrovský modrák a byl z toho hned hematom, kvůli kterému jsem musela na resekci, kde mě klasicky sešili.

Můžu říct, že být tak dlouho v nemocnici se na člověku podepíše, a já byla popravdě řečeno už hotová. Mléko jsem ztratila úplně, ale naštěstí naše trojčata byla v pořádku. Narodila se nám tři zdravá, růžovoučká děvčátka :-), a na začátku ledna už jsme je měli všechny doma :-). Člověk tomu pomalu ani nemohl uvěřit, že ještě pomalu před 4 roky nic, a teď najednou hned tři děti naráz :-). Teď už vím, co je to mít doma trojčata, a to jsem si ještě v CARU, když jsem ležela po ET s dalšími pacientkami, dělala srandu, že oni budou mít ještě s takovou trojčata.

Doma tak začal ten pravý kolotoč. Zapomněla jsem dodat, že jednu dceru jsme domů dostali už 31.12.08 :-). To co zvládají maminky s jedním, jsem musela já a má rodina zvládnout hned naráz se třema miminkama, což bylo někdy o nervy. Systém krmení pokud jsem měla někoho na pomoc doma, já jedla dvě a pomocník (mamka, taťka, sestra nebo manžel) jednu a nebo při více lidiček si každý vzal jednu :-D. Pokud jsem byla sama doma, tak jsem využívala toho, když se první vzbudila a hned ji nakrmila a nebo jsem krmila dvě naráz a třetí prostě musela počkat. Holky jsou od dovozu domu na umělé výživě. Koupání u nás probíhalo jako řetězová reakce, každý, kdo zrovna pomáhal dělal jeden úkon :-). Prostě člověk se musel a musí i teď pořádně otáčet.

Holkám teď bude 7 měsíců, a už hezky pasou, povídají si, smějí se, poznávají nové dovednosti, snaží se vstávat, přetáčet, chtějí sedět, všímají si okolí, reagují na určité podněty. Prostě každý den nějaký nový kousek :-).

Na závěr bych chtěla říct, nikdy bych nevěřila, že zrovna já s manželem se dočkáme toho, že z jednoho vytouženého miminka budou hned tři, a že to v rámci možností a díky i naší rodině budeme zvládat :-).

A hlavně chci závěr věnovat budoucím maminkám, co stojí před rozhodnutím zda redukovat nebo si nechat všechna, prosím pořádně zvažte pro a proti, protože pak už to vrátit nepůjde. Ono je hezké, že budete rarita, ale máte na to dost finančních prostředků? Jste připravené i na variantu toho, že se může stát, že budou děti postižené, že předčasně porodíte, že začátky můžou být krušné? Opravdu v tomto případě je na místě hodně popřemýšlet.

Napsala bych toho i víc, ale nemám tolik času a popravdě by toho bylo na víc stránek :-).

Naše trojčata jsou trojvaječná a jmenují se Nela, Kristýna a Gabriela, a narodila se ve 33tt+3 s váhou 2020 g Nela, 2100 g Kristýna a 1860 g Gabriela.

P.S.: Trojčata sice jsou zápřah ale stojí to za to, i když výbava pro ně opravdu stojí hodně a rodičák je placen jako na jedno dítě. Prostě člověk musí počítat se vším a hlavně ve všem, co se týká dětí třikrát :-).

Ještě přikládám naše webové stránky: http://picasaweb.google.com/cz.djax

Video:

Narození http://www.youtube.com/watch?v=Ym02d6YjDR4

http://www.youtube.com/watch?v=zMhwHPLjBBg





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy