ADV TOP
ADV LEFT

Naší Danielce je už 5 roků a 7 měsíců a nějaký ten den.
Narodila se nám na Nový rok 2005. Nikdo nečekal, že se to povede a bude první miminko v našem městě toho roku.
Měla jsem takřka bezproblémové těhotenství a i porod proběhl docela hladce (to nejhorší jak mi sdělila sestra na příjmu jsem si prý odbyla doma - přitom my měli návštěvu od odpoledne až do večera - než odjela moje maminka). Po jejím odjezdu už jsem jaksi cítila, že se porod nejspíš chystá... tak jsem se osprchovala, manžel dobalil tašku do porodnice a já během oblékání a sledování zpráv v televizi měřila kontrakce. Do porodnice jsme přijeli asi po 20. hod a jaké bylo mé překvapení, když mi sestra řekla, že miminko se narodí ještě do půlnoci a tudíž bude první...

Nestihl se k mému potěšení už dělat ani klistýr (toho jsem se snad obávala víc než celého porodu), pouze mne napojila sestra a měřila kontrakce a ozvy srdíčka miminka.  Poté jsem se šla znovu osprchovat, došla si na záchod, sedla si na balón a pak už to šlo vše hrozně rychle. Danielka se narodila ve 21.49 1.1.2005. Vážila 3750g a měřila 51 cm, apgar skóre 10-10-10. Po porodu, když primář řešil následky nástřihu hráze, tak jsem jen hrozně šťastně sledovala, jak manžel drží Danielku a chová jí. Já jsem po porodu hodně krvácela, museli mne převézt na sál, pod narkozou kontrolovali, zda odešla celá placenta. To jsem nevnímala (nějak jsem asi omdlévala) probudila jsem se až na pokoji, kde byl manžel a ten mi řekl, že Danulka bude v noci u sestřiček a druhý den podle toho jak se budu cítit, tak si jí budu moct vzít k sobě.
To mě dost mrzelo, ale stejně by to ani jinak nešlo. No a druhý den, hned jak přišel manžel jsme si už Danielku vezli ve vozíku na můj pokoj. Byla trochu plačtivější miminko, ale šlo to zvládnout.

Její psychomotorický vývoj nebyl úplně asi podle všech tabulek, ale naše pediatrička nás stále na kontrolách uklidňovala větami typu: "no tak bude sedět o měsíc později, no tak bude lézt po čtyrech o chvíli déle, no tak bude chodit, mluvit... trošku později". Už to nás mělo s manželem varovat... ale Danielka byla naše první dítě tak jsme se nechali vždy uklidnit. Naše první Vánoce jsme po Štědrém dni trávily s Danulkou v nemocnici. Ráno se totiž probudila a byla jako hadrová panenka. Hrozně jsem se tenkrát vylekala, oblékla Danielku a jeli jsme šupem do nemocnice na pohotovost. Neudržela hlavičku, pomalu se neudržela ani na čtyrech, přitom tou dobou už si sama stoupala a ťapala kolem nábytku. Přijali nás s tím, že se udělá CT mozku. Nic se neprokázalo, Danielka byla léčena Nurofenem sirupem a asi po třech dnech nás pustili domů. Ještě jsem si řekla o zacvičení rehabilitace, protože Danielka nelezla klasicky po čtyrech, jen se plazila a používala už toho jen jednu ruku na přitažení. Prostě to byl takový malý Meresjev...

Když jsme šly k naší lékařce řekla na to jen: "co si to ta naše princezna na svátky vymyslela". Následovalo asi za 2 týdny očkování proti meningitidě typu C. Větší reakce nebyla. 

Po roce a pár měsících se nám zdálo, že Danielka nereaguje na tlesknutí a zavolání. Jelikož jsme stále důvěřovali naší dětské lékařce, tak jsem k ní zašla a řekla jí své a manželovy obavy. Řekla své sestřičce, ať jde za nás a tleskne, jenže Danulka dost reagovala na světlo/stín tak se otočila a dětská lékařka mě odpověděla: "no vidíte, že se otočila za zvukem". A ještě dodala, že do Prahy se posílají jen vážné případy s podezřením sluchové vady. No tak jsme to zase nechali být. Teď si říkám jak jsem byla naivní a hloupá, že jsem nekontaktovala FN v Motole a nepoptala se ještě tam. Danielka měla totiž čas od času problémy se závratěmi. Byli jsme s ní i u neurologa, který nás poslal na hospitalizaci a CT vyšetření mozku - zda není příčinou závratí např. nádor na mozku. Podezření se naštěstí nepotvrdilo.
Zapomněla jsem dodat, že jsem při hospitalizaci řekla primáři, že máme s manželem stále podezření, že dcerka neslyší.
On vytáhl svazek klíčů a zachrastil s ním vedle postýlky. Danulka se trochu se zpožděním otočila. No bylo nám řečeno, že to byla taková pomalejší reakce, ale byla. A že nás objedná k primáři ORL odd. a nechají se udělat emise.
Bohužel přišly jsme  s Danielkou asi v nevhodnou dobu a primář nebyl naladěn. Danielka z té hospitalizace byla vynervovaná a tak nespolupracovala. Sice mi mohla sedět na klíně, ale po všech těch odběrech, které měla za sebou s necitlivými sestrami (bez mé přítomnosti, kdy jí jedna držela na lehátku a druhá držela ruku a třetí odebírala krev) se prostě neutišila. Toto měření musí být za absolutního klidu - ticha.
Tak nás v nemocnici propustili a do zprávy napsali, že emise doporučují nechat změřit s odstupem věku. V té době byly Danielce 2 roky a 3 měsíce.

To už jsem ale nevydržela psychicky, protože stále jsme nevěděli jak to doopravdy se sluchem Danielky je a objednala na měření otoakustických emisí do vedlejšího města k jedné moc hodné lékařce. Vyšetření jsem se bála, aby Danulka byla klidná a mé obavy se nepotrvdily. Přístup lékařky i sestřičky byl naprosto odlišný od přístupu všech v dětské nemocnici v našem městě. Výsledek nám potvrdil naše obavy - že se sluchem je něco v nepořádku. Emise vyšly nevýbavné. Tak nás lékařka obratem objednala do Prahy na spec. pracoviště ve FN v Motole k MUDr. Myškovi. Protože někdo zrovna vypadl z plán. vyšetření tak čekání bylo pouhý měsíc (oproti normálním 3-6měsícům čekací doby).

Vyšetření se jmenovalo SSEP a bylo provedeno v premedikaci (aplikována do zadečku na lačno). Už během pohovoru před samotným vyšetřením nám dost necitlivě MUDr. Myška sdělil, že se myslí, že je to praktická hluchota. Málem jsem se složila. Věděla jsem, že problém se sluchem u dcerky určitě je, ale že je to tak vážné, to jsem si asi ani nechtěla připustit. No nebudu to protahovat, dcerce vyšlo, že má pouze na levém oušku jen opravdu malinké zbytky sluchu a že jí nejspíš nebudou ani sluchadla stačit, aby mohla rozvinout řeč.

Než jsme na vyšetření do Prahy jeli, tak jsem nastudovala na internetu jak se dá vážná porucha sluchu řešit. Zjistila si problematiku kochleární implantace (ač jsem stále doufala, že to nebude náš případ) a po otázce od p. Dr. zda chceme zařadit dcerku do programu žadatelů o kochleární implantát jsem bez váhání odpověděla HLASITÉ ANO.

Tento program u nás funguje myslím od roku 1993. Operace u dětských pacientů provádí doc. Zdeněk Kabelka ve FN v Motole. Následoval půlroční kolotoč vyšetření, také samozřejmě rehabilitace s digitálními sluchadly - aby se zjistilo, že nepomohou dcerce rozvinout řeč (při jejích ztrátách nám všichni zainteresovaní říkali, že jí to prostě ani pomoci nemůže - nemá šanci slyšet řeč, měli pravdu slyšela jen hodně hluboké tóny). Vyšetření - neurologické, oční, psychologické, logopedické, MRI vnitřních oušek - hlemýžďů vše proběhlo v pořádku a s výsledkem - že je Danielka vhodný adept na kochleární implantát. Čekali jsme po tomto verdiktu, který vychází ze zasedání komise - která operace schvaluje (probíhá asi 3-4x do roka) na termín operace a ten byl stanoven na 14.4.2008. Bála jsem se co budu zastírat - moc moc. Ale dopadlo to vše dobře, Danulce se krásně zahojila jizva na hlavičce, narostl jí ježeček a o měsíc později po operaci jsme jeli nechat poprvé zapojit "ouško" jak jsme začali kochleárnímu implantátu říkat v rodině. Danielka při prvním zapojení reagovala podrážděně, ale postupně si začala zvykat a dnes po 2 letech a několika měsících je tak sžitá s ouškem, že na něj nedá dopustit. Díky němu mohla začít chodit do normání MŠ, kam za týden už jde 3. rokem. Hezky nám rozumí, začíná mluvit ve větách - sice ještě ne úplně gramaticky správně, ale pro nás je to obrovský úspěch a jsme na ní náležitě pyšní.

Musíme být opatrní při nachlazení, rýmě (aby se z normální rýmy nestala rýma zadní, nebo například zánět středního ucha je u nás ohromný strašák), takže ve školce často chybí. Minulý rok se zjistilo, že má Danielka ještě alergii na pyly jarních stromů, tak je jaro pro nás náročnější než zima - záněty spojivek, dutin a podobně musí se řešit kvůli riziku - zánětu stř. ucha, což by mohlo ohrozit funkci implantátu. Ale jinak je Danielka jako její vrstevníci, zvídavá holčička, která má hrozně ráda knížky, stavebnice, moc ráda kreslí a vytváří vše možné z papíru. Teď je její největší záliba péče o králíčka Karličku, kterého dostala od dědy. Je zatím na zahradě ve větším výběhu a tatínek se chystá udělat jí králíkárnu na zimu s dvířky, stříškou. Čeká nás sušení sena, aby na zimu byl dostatek. Karlička je klasická králičí samice (kterou dal dědovi známý s tím, že si jí máme ogrilovat, ale to by Danulka nedopustila).

Neumím moc dobře psát a text je možná dost zmatený, jen si přeji, pokud ho dočtete až sem, tak bych ráda nastínila jen takový poznatek, který mi celá ta naše anabáze dala - nenechte se nikdy uklidňovat pediatrem, pokud se vám něco ve vývoji vašich zlatíček nezdá. Pokud vás sám nepošle například k neurologovi, aby doporučil rehabilitace tak se objednejte sami, každý týden je jistě znát. Když nic nepotvrdí, tím líp - ale pokud může včasná rehabilitace pomoci tak bych už nyní neváhala. Já propásla měsíce - které jsou tak důležité při rozvoji mluvené řeči, které budeme ještě dlouho dohánět.

Příští týden jdu ke gynekologovi na potvrzení těhotenství. Těšíme se, že Danielka bude mít sourozence. Ještě minulý rok jsme o tom s manželem mluvili, že asi další dítko mít nebudeme. Letos se to nějak změnilo - a aniž bychom se nějak moc snažili tak hned napoprvé to vyšlo... snad. Koncem července jsem si dělala 2 testy a byly pozitivní a ostatní příznaky jsou také už nepřehlédnutelné. Tak snad už jsem poučená a až se mimi narodí, tak už vím jak můžu pediatrovi argumentovat. Navíc, máme už 3 roky jinou dětskou lékařku, kterou si nemůžu vynachválit co se týče péče o Danielku. Tak doufám, že je vše na dobré cestě....

Děkuji, že jste si přečetly náš příběh. Přeji všem hezký poslední týden prázdnin! A hodně radosti v životě.



Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy