ADV TOP
ADV LEFT

…. přesně před tou dobou se nám narodila dcera, taková normální malá panenka, ze které byli všichni poprdění, protože na dotazy, jestli to bude zase kluk, jsem odpovídala: „Hlavně ať je zdravé, holka by byla bonus.“ Po třech klucích přibyla do domácnosti květinka, o které jsem první dny mluvila v mužském rodě, jak jsem si nemohla na tu změnu zvyknout.

Po zkušenostech se staršími dětmi mi to přání zdraví bylo důležitým, nejdůležitějším, žádným klišé. Přesto jí nebylo až tak přáno a nese si do života břemeno, a že je pro holku sakra těžké.

První měsíc jejího života jste mi na BC byly oporou v této diskuzi.

Díky Vám jsem sebrala odvahu a jednala. Vím, jaké to je, sedět na chodbě chirurgie šest hodin a mít pocit, že ti lidi v pláštích, co chodí ze sálu, se na vás dívají s lítostí. A vy nic nevíte. Bože, proč tak dlouho. Propadat zoufalství, v hlavě běhají scénáře o pomíjivosti života. Člověk je tam sám a musí být celý pro ni.

Domů odjíždíte se stomií. Vybojovaly jsme život. Přelepujete sáčky, nevíte, co bude dál, prognozy jsou různé. Kočka je ale ukázková. Co ukázková, na kontrolách se svolávají doktoři, jak může vypadat dítě s hirschprungovou chorobou. Těší vás to, ne že ne. Za rok to ale máte absolvovat znovu, zanořit stomii. Má to cenu? To riziko velké operace? Krásně zvládá i se sáčky, nepokoušíte náhodou osud? Co když to nepůjde. Ale co když mi v pubertě řekne, proč jsme do toho nešli. No tak jo, potlačím strachy. Doma řešíte velké opruzeniny, pláč, řveme obě. Metodou pokus-omyl hledáte vhodnou stravu.

Je to 1,5 roku od druhé operace. Jídlo už tak zhruba víte, co dělá problém, co je ok. Já začínám pracovat, potřebuji seberealizaci, že taky umím něco jiného, než starat se o rodinu plnou starostí.

Začali jsme tedy hledat školku a není to zrovna jednoduché. Kvůli jejímu problému nás v jedné odmítají, škoda, nebude chodit s bráchou. Vše má do sebe asi zapadat a díky své práci se setkávám s paní ředitelkou, která mi nabízí dceru přijmout. Ještě dořešit drobné peripetie s její rozočkovaností. Ale JO. Vše je schváleno! Dnes jsem se to dozvěděla a obrečela to.

Před měsícem se zbavila plenek, protože ona „ce chodit do skolky. Maminko, vezmu si batůzek s medvídkem Pů, dám si do něho ježáb a ve kolce si budu hlát s kočálkem a budu tam spinkat. Plotože paní učitelka mě tam chce enom bez plenky, ale já už memám penku, mám kajotky. Taky si vemu pláštěnku nebo destník s pjíšejou“. A zatím trnu, jestli to opravdu půjde tak snadno. A ona to zvládá. Je neskutečná.

 

Ale ta ženskost. To jsem dostala naschvál? Takovou květinku? Trucovitou koketu.


Takže v pátek máme svůj den D. Jde poprvé do školky a já své poslední dítě vysílám do světa. Ach.

Máš to těžké, kočičko, ale ty jsi přirozeně tak silná, že se o Tebe nebojím.

 

H.





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy