ADV TOP
ADV LEFT

Ten den přišla zima. Byla půlka ledna a konečně pořádně sněžilo. Vločky jak nehet u palce se snášely lidem na kabáty, hlavy a čepice a všichni tak zdálky vypadali jako bělovlasí dědečkové a babičky. Dívala se na ně z okna v kuchyni, na jednu stranu byla ráda, že nikam nemusí, protože nesnášela, když jí lezla zima do rukavic a zčervenal jí nos a uši a ona vypadala jako po bujaré noci, a na druhou stranu měla chuť lehnout si na loučku za domem a udělat andělíčka, jako když byla malá.

Ale stejně by to neudělala, protože by se jí dostal sníh pod kabát a nachladily by se jí ledviny, byla na to dost náchylná. Stála u toho okna, v jedné ruce hrnek s horkým čajem s citronem, druhou ruku sevřenou v pěst. Najednou si uvědomila bolet, roztáhla prsty a všimla si půlměsíčků, které otlačila nehty do dlaně. Co zase magoříš? řekla nahlas sama sobě. Pak znovu sevřela pěst a podívala se na na rýhy, které se jí vytvořili u malíčku.

Včera u ní byla Pavla, kamarádka z dětství a řekla jí, že prý někde četla, že ty rýhy znamenají počet dětí, které bude v životě mít. Funguje to prý na tuty. Včera Pavle řekla, že to je blbost a že nechápe, jak na něco takového může věřit. Ani to nechtěla zkusit. Moc dobře věděla proč. Bála se. Bála se, že tam nebude mít žádnou rýhu, nebo budou jen poloviční a to prý znamená potrat. Dívala se na ruku a uviděla dvě zřetelné čáry, které se v jendom místě dotýkaly. Stejně je to nesmysl, řekla si v duchu, ale cítila, že se jí ulevilo. Žádná nebyla poloviční..

Otevřela lednici a přemýšlela, na co má chuť. A co je zdravé. Měla by teď jíst co nejzdravěji, aby se u ní měla embryjka dobře. Ale na nic zdravého neměla chuť. Nakonec si stejně vzala jogurt a celozrný rohlík a měla ze sebe radost. Když byla malá, její matka si zakládala na tom, že její dcera nesní nic, co by odporovalo zdravé výživě. Je přece dcera doktorky, tak nemůže být v jednom kuse nemocná a zdravá výživa je základ zdraví. Zatímco jiné děti snídaly rohlík s marmeládou a kakao, ona se den co den nimrala v ovesných vločkách zalitých bílým jogurtem, přikusovala k tomu mrkev a zapíjela to neslazeným čajem. Nesnášela to. Stejně jako nesnášela všechny doktorky, protože si myslela, že i ony nutí své děti jíst něco tak odporného. A říkala si, že až bude velká, bude každý den snídat rohlík s maremaládou a kakao, a když bude chtít, tak ho bude i obědvat i večeřet. Zamyslela se a snažila si vzpomenout, kdy tohle jídlo měla naposledy. Muselo to být srašně dávno. Obvykle totiž snídala jogurt s vločkama a neslazený čaj.

Koukla se na hodiny, bylo půl deváté. Zapnula počítač. Jako každé ráno, posledních deset dnů. Byla to její záchrana, její ostrov v bouři. Bez něj by se zbláznila nudou a možná taky strachy. Nebála se zlodějů, vichřice, ba dokonce ani duchů, ale bála se, že by to nemuselo vyjít. Že by embryjkům nechutnaly jogurty, nebo by se jim nelíbily její splihlé vlasy, které si teď umývala každý druhý den, nebo taky to, že se hrbí u počítače a zapomíná zhasínat v koupelně. A že by se rozhodla, že u ní nezůstanou. Taky se bála, co znamená všechno to píchání a bolení v břiše, v zádech a v zubech. A v palci u nohy a v pravém oku. A počítač jí od toho strachu zbavoval. I když - sice se dočetla, že píchání v palci u nohy neznamená, že by se umělé oplodnění nepodařilo, ale zase se dozvěděla, že by neměla zatínat břišní svaly a ona je včera jednou zaťala, jak se smála u televize. Ale stejně to byla její záchrana, její ostrov v bouři. Díky němu přežila těch dlouhých deset dnů čekání. Zítra už se to dozví. Bílá nebo černá, den nebo noc, sladká nebo hořká, teplá nebo studená, bezmezné štěstí nebo bezmezná beznaděj, / nebo //..

P.S.: Druhý den ráno si na snídani namazala rohlík s máslem a marmeládou a zapíjela to kakaem. Byla šťastná. Byla totiž těhotná!

A jmenovala se Marinka :)





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy