ADV TOP
ADV LEFT

Ahoj všichni,

dneska bych vás ráda seznámila se životem studentky dálkařky. Bude to trochu jednostranné, jelikož můj manžel prostor k vyjádření nedostane, pro jistotu...

Studovat vysokou jsem chtěla vždycky. Po gymlu jsem neměla štěstí u přijímaček na humanitní obory jako je pedagogika čeština / dějepis / občanka a dnes můžu říct, že je to štěstí jak pro mě, tak pro ty děti. Rok jsem dělala asistentku, tenkrát mě to bavilo, ale teď vím, že je dobře, že se moje cesta stočila jinam.

Pak jsem dostala velice zajímavou práci ve finanční sféře a rozhodla se studovat ekonomiku a hlavně dálkově, nebylo snadné tu práci získat a tak jsem o ni nechtěla přijít. Ve firmě jsem sdělila, že si vzdělání doplním, takže mě v mém úsilí od začátku podporovali a neustále podporují.

Už od chvíle, kdy jsme se seznámili, manžel věděl, že chci studovat. Těžko si dokázal představit, co to bude pro oba obnášet, ale má co chtěl.

Zprávu, že mě přijali, jsem se dozvěděla, když jsme byli spolu, užíval si se mnou moje asi dvouhodinové opakování věty "Vzali mě!!! Oni mě vzali, chápeš to?" Smějící

Do školy jezdím jednou za čtrnáct dní na pátek a sobotu. Teď, co manža chodí na dvanáctky, je to docela na houby, protože já mám školní víkend zrovna když je on doma a jsem doma, když je on v práci.

Chodit do školy je zábava, kdyby nebylo zkouškového. Ve zkouškovém chodím do práce, učím se a závidím denním studentům čas se učit. Domácnost je ve stádiu před naprostým úpadkem, stíhám jen to nejnutnější. Nádobí umývá jen drahý, vařím jen občas. Nouze naučila Dalibora housti a mého muže vařit, brambory zvládal i před tím, teď si najde v kuchařce a uvaří i maso. Ono taky být přes měsíc na salámu není žádná legrace.

V letošním zimním semestru jsem měla sedm předmětů a všechny se mi je podařilo zvládnout, i děsivou matematiku, to byl veliký a urputný boj, leč vyhrála jsem.

"Udělám to?" "To víš, že to uděláš! Seš šikovná holka!"

"Jestli mě budeš zlobit, tak to neuděláš!" "No počkej, to nesmíš říkat, co když to přivoláš!"

Letos to pořádně začalo po vánocích a skončilo 2. února vítězstvím nad matematikou.

Mockrát jsem měla chvíle "já se na to vykašlu, jestli je mě tohohle zapotřebí" (obvykle, když mě odněkud vyhodí), můj manžel mě ale utěšuje, že to dokážu, že jsem to přece vždycky chtěla a když už jsem tomu tolik dala, tak že to musím dotáhnout do konce. A má pravdu. Do bakalářských zkoušek mi zbývá poslední semestr.

Čím déle studuji, tím je to horší. Prvotní motivace a hlavně nadšení jsou někde v propadlišti dějin. Dělám to všechno kvůli titulu a taky proto, abych se něco naučila. Tyhle dvě motivace jsou asi tak stejné. Mám ale jednu extra speciální motivaci, tu vytahuji ze šuplíku až když je fakt nejhůř. Je to důkladně promyšlená a za hlubokých nervozit vymalovaná idea...

Vidím aulu, já vpředu v elegantním kostýmku (vede kalhotový, černý s drobným úzkým proužkem), přede mnou ti pánové a dámy v talárech, vzadu dojatý manža s obrovitou kyticí, máma a tchýně taktéž s velikýma kytkama se slzami na krajíčku, táta naměkko (ale jako správný chlap to nedá moc najevo), tchán taky vyhruděný... /Akorát teda nevím, co budu dělat, když nebudou všichni dost dojatí a nebudou mít dost velké kytky/ SmějícíSmějícíSmějící No a ozývá se "Bakakářka JB" Vidíte to taky? Není to nádhera? První akademicky vzdělaná ženská v rodině...

Takže, jak se žije dálkařkám? Ve zkouškovým je to kruťárna, ale jinak je to fajn, hlavně, když vám ti okolo pomáhají, bez nich by to nešlo.

No a ještě nějaká pozitiva na závěr:

- za tohle zkouškové se mi podařilo zhubnout pět kilo, nervy prostě nedovolily mému žaludku přijímat potravu (se divím, vždycky mě ze stresu chytala žravá)

- seznámíte se s báječnými podobně střeleným lidmi

- naučíte se /někdy/ poznat, s kým nebo s čím nemá cenu ztrácet čas

- zjistíte, že když někomu pomůžete, že se vždycky najde někdo, kdo pomůže vám

- vypadnete z domu a když se vrátíte, jste nějak vzácná ;-)

- kdyby vás ještě něco napadlo, tak mi dejte vědět, připíšu si to na motivační seznam

A na závěr se musím až k zemi sklonit před těmi, co studují a mají děti, ty neskonale obdivuju.

Tak to by byla taková sonda do života jedné studentky. A co vy, co si myslíte o dálkařích? A vy, co studujete, jak vám jde život?





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy