ADV TOP
ADV LEFT

Jak naučit dítě se bránit

Teď teprv jde do tuhého ... :)

Moderátor: Gedren

Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Jasmin » čtvrtek 19. říjen 2017, 08:23
Ahoj, potřebuji nějakou radu nebo návod, jak naučit dítě se bránit. Já sama to moc neumím. Za dítě se tedy peru, ale jak jde o mě samotnou, nechám se převálcovat těmi, kteří mají ostřejší lokty a až později mi dojde, co jsem měla dělat.
Ale teď k problému:
Moje desetiletá dcera je povahou po mně a neumí se bránit. Už dvakrát se jí stalo (pokaždé jindy a s jinými osobami, ale modelově stejné), že dvě holky/"kamarádky" jí začaly dělat zle (klasika žduchání, bouchání, posmívání, včera při plavání to bylo v šatně ve sprchách - začali na ni stříkat vodu, a jedna jí napůl strčila hlavu pod sprchu - já tam nebyla, dcera mi to řekla až doma). Dcera se brání slovně, že ať toho nechají, případně odejde jinam. Jenže to nestačí. Holky jdou za ní a otravují ji pořád. Dcera je navíc velká cíťa (a typická osobnost, která se stává obětí šikany), má hned slzy na krajíčku a to samozřejmě vede k tomu, že holky nepřestanou, jelikož se výborně baví, že.

Já samozřejmě mohu zpětně zakročit a upozornit rodiče dotyčných, ale to není trvalé řešení. Navíc, se ještě dcera dostává do situace "žalobníčka" a nebude mít pokoj ani později. Chtěla bych, aby se dcera naučila (alespoň do jisté míry) bránit sama. Ale já nevím, jak.
Určitě je někde nějaký návod, kniha nebo na youtube nějaké video nebo nějaký psychology zpracovaný postup, který aspoň trochu funguje - něco jako základní osa psychické a fyzické obrany, co se dá naučit, aby dcera při v takových situacích věděla, o co se opřít. Klidně si s ní sehraji nějaké situace, aby si to zažila. Samozřejmě, že ne na vše se dá dopředu připravit, ale aspoň něco, od čeho se dá odrazit.
Jasmin
Krafařka
Krafařka
 
839 příspěvků
21. leden 2016
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 19. říjen 2017, 09:33
Nejsem odborník, ale sama jsem na svoje hranice dost ostrá a děti odkoukaly. Dcera (11) tuhle přišla s historkou, jak přišli starší kluci do třídy a měli řeči jako "Ukažte nám vy malí, z čeho se učíte matiku" a hrabali jí do učebnic. Tak se na toho kluka obořila "Co děláš ty DEMENTE??", že zůstal v šoku :D Takže když čtu vaši situaci, říkám si, že by bylo dobré zkusit přijít na to, co vám brání hypoteticky použít podobný postup. Je mi jasné, že pro Tebe je to extrémní příklad, oheň a voda, jemnější povahy na potkání nikdy nebudou ostatní častovat dementy a není důvod, proč by měly chodit takto daleko, ale pokud si představíš, že by se to stalo, že bys to skutečně udělala, máš z něčeho strach? Že Tě třeba ostatní nebudou mít rádi, když se budeš takhle chovat? Jen hádám.

Z mého pohledu mi zkrátka přijde, že tam není žádná složitá technologie obrany k osvojení (v té situaci, jakou popisuješ), spíš obava tu obranu použít. Nebo že si nevěříte, že to dotáhnete do konce? Že by ten druhý mohl přitvrdit, ublížit citově, a bylo by to horší než hlava pod vodou? Já mám třeba potíže odolat sofistikované manipulaci a citovému vydírání - pošlu sice do háje, ale pak nad tím třeba celou noc nespím. Ale takhle jasně stanovená forma "druhý prudí, ale sám nijak netrpí" (tedy nejde například o loudění peněz a úkolů s tím, že ten druhý je chudák bez peněz a bez úkolů), to je pěkný příklad, kde si opravdu můžete spolu srovnat, co v té situaci cítíte, čeho se obáváte. A nacvičit se na tom pak na ty složitější případy.

kvůli dceři inko dement
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Beth » čtvrtek 19. říjen 2017, 10:52
Taky jsme řešili s jednou dcerou, ale jaksi se nám nepodařilo její nastavení změnit. Taky je cíťa a všechno si dost bere, což ti ostatní vycítí. Tak hold skončila v té pozici "žalobníčka"(pár let na 1.stupni), a nakonec musím říct, že to nebylo špatné, lepší, než si to nechat líbit. Za žalobníčka ji beztak považovali ti, co druhým rádi škodili, s ostatními měla dobré vztahy.
Uživatelský avatar
Beth
Pískle
 
72 příspěvků
04. leden 2015
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 19. říjen 2017, 12:24
Mně přijde vůbec divná ta stigmatizace žalování.

Svým dětem se to snažím rozlišit, že samoúčelné "udavačství" stylem "paní učitelko, ona si psala úkol ve škole" je lepší neprovozovat, ale obrácení se na autoritu ve větším problému "paní učitelko/mami, ten a ten ubližuje mně/někomu" je žádoucí a dělat by se mělo.

inko dement
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 19. říjen 2017, 18:42
Ahoj,
taky nejsem odborník, ale můžu napsat jak jsme řešili my.
Dceru - taky cíťa a hlavně drobek postavou - si ve třídě začali podávat kluci. Začalo to obtěžováním po telefonu, pokračovalo shazováním na zem a končilo zveřejněným videem na FB.
Od začátku jsme chodili do školy s dcerou přímo za paní učitelkou, která řešila s jednotlivými žáky (vždy to byli jiní). Vše se vyřešilo a kluci dali pokoj, někteří teda až po důtkách, ale dali. A dcera má v nás důvěru, že když bude nějaký problém, může přijít a mi jí ho pomůžeme vyřešit. O tom, že by byla žalovníček, nikdy nepadlo ani slovo.
Strkání hlavy pod tekoucí vodu už mi přijde dost přes čáru. Pokud se to stalo na plavání ve škole, řešila bych s učitelkou. Myslím, že v této situaci, pokud není dcera průbojná, si sama poradit nedokáže, i když nastudujete spoustu různých videí a materiálu.
Držím pěsti, ať si s tím co nejdříve poradíte.
Raději Inko dcera
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 19. říjen 2017, 22:57
Ahoj inko,

taky řešíme, syn (5. třída) má od loňska problémy se spolužákem, dříve dobrým kamarádem. U nás jde o posmívání se, pomlouvání, vyzrazování tajemství atd. Když došlo na strkání ze stráně a do kopřiv (při TV/procházce venku), řešila jsem s paní učitelkou. Tento chlapec tedy otravuje víc dětí, ne jen mého syna. Při řešení ve škole je riziko, že si to pedagog vezme osobně, což se bohužel stalo u nás. 4 roky jsem paní učitelku považovala za vynikající a odborníka na svém místě, teď moje představa o ní podstatně utrpěla. Před schůzkou ve škole jsem četla tohle: http://www.msmt.cz/file/38988/ a evidentně jsem o šikaně a jejím řešení věděla víc než paní učitelka :roll:
S dětmi dost posloucháme Rádio Junior, vždycky v pondělí mají linku důvěry, pokaždé na jiné téma, ale děti se tam můžou obracet s čímkoliv. Chodí tam psycholožka Barbora Downes, podle mě úplně skvělá :hura: Na Junioru je i pořad Atrium (pro rodiče), pohledej v archivu, šikana apod. se tam občas řeší. Na slovní ataky Barbora radí nacvičit si nějakou větu, my jsme se synem vymysleli něco peprného v cizím exotickém jazyce, zatím nevyzkoušeno, ale mohlo by to fungovat ;-) A hlavně, dát co nejmíň najevo, že mě chování druhého štve (taky nutno nacvičit, tohle u nás bude kámen úrazu). Můj bratr před lety po nástupu na malý gympl vyřešil slovní ataky tak, že na ně vůbec nereagoval...taky cesta, ale asi ne pro každého a chce to hned od začátku.
Když to shrnu: na slovní agresi nereagovat/reagovat jako že mi to vůbec nevadí, fyzickou řešit se školou, i když je tam to zmiňované riziko.
Držím palce, ať to vyřešíte!
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Kote » pátek 20. říjen 2017, 10:07
Jednou jsem videla porad o detech, ktere byly ve skole sikanovane, takze musely navstevovat psychologa, kde se ucily, jak se branit. Tak jestli si to dobre pamatuju,tak prave na takove postuchovani,strkani apod. mely predpazit ruku, jako aby ukazaly utocnikovi, ze si ma udrzet odstup od jejich tela a jasnym a duraznym hlasem rici nejakou naucenou vetu ( nechte toho, to uz stacilo, dejte mi pokoj apod). A toto nacvicovaly stale dokola s tim psychologem, aby si to zautomatizovaly a pri utoku to pouzily bez premysleni, proste rychla akce a reakce, zadne okecavani, doprosovani. V podstate neco podobneho tu uz holky prede mnou psaly. Chapu, ze na nekoho "ciziho", s kym to dite neni vylozene kamarad, se to asi pouzije snadneji, nez takto z ostra vyjet po "kamaradovi". Ale pokud si chce zjednat respekt, tak ji asi nic jineho nezbyde. Zkuste si neco takoveho doma nacvicit.
Jinak souhlasim s Inkem dement, co pise o tom zalovani. Urcite neni zalovani jako zalovani.
Uživatelský avatar
Kote
Žvatlalka
Žvatlalka
 
169 příspěvků
20. leden 2011
Příspěvekod Jasmin » pátek 20. říjen 2017, 10:25
Děvčata, děkuji za odpovědi a rady i za odkazy. Určitě s ní nacvičím nějaké věci, aby si to zautomatizovala. To s tou napřaženou rukou a důrazným odpálkováním se mi moc líbí a připadá mi to velmi účinné. Ona se snaží být slušná a předpokládá, že jasně řečenou prosbu dotyčný vyslyší a nechá toho. A možná u toho i trochu kňourá, což úplně vidím, že může podněcovat ostatní právě k tomu, aby ji nenechali na pokoji, když je tak snadný cíl.

Plavání je v rámci plaveckého klubu, takže to budu muset nějak řešit tam. Možná prozatím bude stačit, když mi dcera viditelně ukáže tu dotyčnou před šatnou (tak, aby si toho ta holka všimla) a já to budu hlasitě komentovat stylem, že kdyby se to opakovalo, že to budu řešit s jejími rodiči a vedením klubu. Poklud zjistím, že tam je někdo z jejích rodičů, mohu s nimi zrovna promluvit. Ale určitě upozorním trenéry, klukům tam domlouvají pořád, že se perou v šatnách, tak ať dohlédnou i na holky.
Jasmin
Krafařka
Krafařka
 
839 příspěvků
21. leden 2016

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy