ADV TOP
ADV LEFT

Proměna porodního traumatu

vše o chystání k porodu, o porodu a hned po porodu
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.

Odpovězte, prosím, na zvýrazněnou otázku v úvodním příspěvku.

Ano
27
52%
Ne
25
48%
 
Celkem hlasů : 52

Příspěvekod Melina » pátek 04. duben 2014, 10:33
Mám za sebou jeden vaginální porod a jeden porod císařem.

U prvního jsem ještě "nevěděla, o co jde", neměla jsem dost informací, porod byl dlouhý, hodně dlouho jsem nad vším přemýšlela, přebírala z jedné strany na druhou.
Smířila jsem se s tím, až byl na spadnutí druhý porod a já měla víc informací, byla jsem víc připravená, ale neměla jsem jednu konkrétní informaci, kvůli které se protáhl první porod a kvůli které druhý skončil císařem. Ráda bych ještě třetí porod, už vím zase víc a vím, na co si dávat pozor, takže bych se vyhnula tomu, co ve mně trauma vyvolalo. Ale bohužel, třetí porod nebude.
Uživatelský avatar
Melina
Howgh
Howgh
 
5934 příspěvků
01. březen 2008
Šumperk
Příspěvekod Linka » pátek 04. duben 2014, 10:36
Tangerine - můžu ti říct, jen jak to vnímám já. Ty jsi měla možnost ale v tu chvili jsi nemohla, nedokázala neuvědomila si, že ji můžeš a potřebuješ využít. TeĎ je otázka, co si na tom postavíš.

Já jsem svůj první porod projela. Vůbec to nešlo, tak, jak bych si představovala. Bylo však nutné pro mě sestoupit z výšin ukřivdění. Když už tedy já jsem nasekala chyby, třeba to tak potřebovala zrovna moje dcera. Zpětně to stejně neovlivním, tu chvíli zpět nevrátím a revers už teď podepsat nemůžu. Vždy je moment kdy se to láme. Ale kvli tomu momentu si přece nebudu celé to zazlívat. Pro mě je tedy věta - udělala jsem v tu chvíli jediné možné znamená - udělala jsem to i s těmi chybami. Že to bude chybné rozhodnutí jsem tam v tom čase, na tom místě, vědět fakt nemohla.

POkud mi nerozumíš, rozvedu to...
Uživatelský avatar
Linka
Howgh
Howgh
 
7072 příspěvků
21. září 2006
MB
Příspěvekod Maggiemae » pátek 04. duben 2014, 10:53
Ty citované formulace se mi taky nelíbí.

Osobně vidím u vyrovnání se situacemi z minulosti (a není to jen porodní trauma) přiznat si, že jsem udělala chybu, vyrovnat se s tím, že jsem udělala chybu, odpustit si, že jsem udělala chybu, nějakým způsobem tu chybu odčinit - neuděláním chyby příště, hledáním nápravy té minulé, v podstatě i informování jiných o tom, jakou chybu jsem udělala. Chybou může být i to, že jsem si neobstarala dost informací, že jsem šla proti intuici, že jsem byla blbá :)

Takže na jednu stranu, ano, mohu si říct, že jsem porodila nejlépe, jak jsem zvládla, ale podle mě to nikam neposouvá, neumožňuje to vyrovnání se a růst.
Uživatelský avatar
Maggiemae
Howgh
Howgh
 
5117 příspěvků
10. leden 2007
Příspěvekod Adora » pátek 04. duben 2014, 11:21
Osobně se s prvním výrokem ztotožňuji. Předpoklad role oběti je, že někde na druhém konci je nějaký viník, který oběti vědomě a ze své vůle ublížil. Což je blbost, protože i sebepitomější porodník nedělá při porodu nic proto, aby rodičce ublížil. Přistupuje k porodu tak, jak si myslí, že je to pro rodičku a dítě nejlepší.
(tohle mi trvalo hodně dlouho přijmout, že tam nebyla žádná zlá baba Jaga, která mě chtěla vykuchat zaživa, ale normální ženská, s praxí, s vlastními přesvědčeními, jak má porod bezpečně proběhnout. Ale nakonec jsem to přijala. Neodpustila jsem jí, nebylo co odpouštět)

A druhý výrok, jo, štve to člověka, ale zaprvé porod hodnotíme zpětně, po bitvě je každý generál a za druhé, při porodních traumatech si rodička říká, co kdyby se nestalo tohle, ale stalo se tohle, pak by to dopadlo úplně jinak, rozhodně líp. No jo, ale to je idealizace situace. Stejně tak mohlo jiné rozhodnutí přinést mnohem horší průběh porodu, dopad na rodičku a dítě atd. Takže jo, porodila jsem, jak nejlíp jsem mohla, mohlo to být lepší, mohlo to být horší, mohlo to být stejné. Porod mi přinesl trauma, ale přinesl mi i mnohé pozitivní podněty, které mě formují jako matku, kdby nebyl, jaký byl, byla bych jiná, některé věci by mě nenapadli.
Adora
Žvatlalka
Žvatlalka
 
278 příspěvků
15. leden 2014
Příspěvekod Mae » pátek 04. duben 2014, 12:14
Ad formulace 1/, prvni porod ve mne zanechal trauma, ale necitila jsem se jako obet. Nebyla jsem okolim donucena do neceho proti me vuli. Trauma bylo, protoze jsem neporodila prirozene, jak jsem si prala. Kdybych se vnimala jako obet, verim tomu, ze bych mela problemy se s tim vyrovnat.
A ano, k vyrovnani se s prvnim porodem mi pomohlo uvedomeni si formulace 2, ze jsem udelala v te dane chvili to nejlepsi. Hodne jsem na to myslela, co se stalo, kde se stala chyba, co vedlo k tomu, ze dite tahali vexem. Snad jsem na to prisla (i kdyz mozna ani to by me a dite pred vexem neusetrilo). Ale porad je fakt ten, ze v te chvili jsem se rozhodovala ja sama podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi a myslim, ze bych se nerozhodla jinak.
Jinak jsem veci delala u druheho porodu, to jsem uz mela pouceni z prvniho. Ale v tom prvnim jsem to delala tak, jak jsem si myslela, ze je to dobre. Ano, do budoucna jsem se z toho poucila, ale to preci delam ve vsem, co delam. Pokud se u krajeni riznu, tak si preberu, proc jsem se rizla, a priste se tomu snazim vyhnout.
Uživatelský avatar
Mae
Krafařka
Krafařka
 
627 příspěvků
12. prosinec 2009
BE
Příspěvekod Alzbjeta » pátek 04. duben 2014, 12:25
Adora píše:Předpoklad role oběti je, že někde na druhém konci je nějaký viník, který oběti vědomě a ze své vůle ublížil. Což je blbost, protože i sebepitomější porodník nedělá při porodu nic proto, aby rodičce ublížil. Přistupuje k porodu tak, jak si myslí, že je to pro rodičku a dítě nejlepší.


Tohle vnímám jinak. Jako oběť se cítím pokud mi někdo dělá něco, co se mi nelíbí a nemohu se bránit - bez ohledu na motivaci toho, kdo mi to způsobuje.
(bránit se při porodu prostě nedokážu nebo nechci – protože cítím, že přepnutím se z módu "cítím" do módu "řešim" bych ohrozila sebe a mimino)

On i vrah může být přesvědčen, že oběti prokazuje službu :D

Nejsem srovnaná se svým třetím porodem. Nedělo se nic dramatického, vlastně jsem porodila tak, jak jsem chtěla JENOM za blbejch řečí neempatické porodní asistentky. Ona to jistě nemyslela zle, ale mě je teď hrozně líto, že si ze svého (pravděpodobně posledního) porodu vybavuju hlavně svůj vnitří monolog: "ať už ta kr.... drží hubu!"

A ty výroky se mi nelíbí (z důvodů které tu už padly).
Uživatelský avatar
Alzbjeta
Žvatlalka
Žvatlalka
 
162 příspěvků
27. červen 2010
Příspěvekod Ratta » pátek 04. duben 2014, 12:37
Úplně souhlasím s Maggiemae. Na zpracování čehokoli je potřeba přijmout samu sebe takovou, jaká jsem, tedy chybující. Ten, kdo nechybuje, se nikam neposouvá, zjevně už nemá kam, docela nuda, ne? A jelikož nevěřím v existenci dokonalých bytostí na tomto světě, tak asi i docela opruz.
Uživatelský avatar
Ratta
Howgh
Howgh
 
5033 příspěvků
01. duben 2012
Příspěvekod Elee » pátek 04. duben 2014, 13:23
Tangerine píše:(...)
Z mého pohledu jsi ani ty nerodila, jak nejlépe jsi mohla - to bys tam neměla to trauma. Většina žen, které prožily opravdu krušný a nebezpečný porod, který třeba skončil císařem či jinak, ale dítě bylo zachráněno, trauma nemá, protože to utrpení mělo smysl. V těch ostatních případech ne. Já jsem třeba příkladem obou těchto žen. První porod plánovaným císařem - trauma, poporodní deprese, vyrovnávala jsem se s tím několik let. Poslední porod byl akutní císař pro prasklou dělohu - úžasný zážitek, (skoro) žádné negativní pocity, potencionálně jsme byly já i dítě ohroženy na životě (i když statistiky umrtí v těchto případech vás jistě uklidní) a stejně bych na své volbě nezměnila ani ťuk. Bylo to tak, jak to mělo být.


Pod tohle se podepisuji, pro mě přišlo vyrovnání se s prvním porodem, který skončil sekcí, až ve chvíli, kdy mi těsně před druhým porodem lékařka vysvětlila co a proč se stalo a že to opravdu jinak nešlo. Pak ale taky to, že se VBAC podařil a druhé dítko přišlo na svět jen s minimem zásahů.
Uživatelský avatar
Elee
Klábosilka
Klábosilka
 
306 příspěvků
28. září 2012
Příspěvekod Gehenna » pátek 04. duben 2014, 13:56
Trochu oklikou
Dostali jsme se v diskusi o tomhle článku k tomu, že někomu připadá, že ten otec bránící svou manželku na základě jejich dohody vlastně "zablokoval" ten její porod, protože provokoval personál. Já s tím tvrzením velmi nesouhlasím... pokud si systém nastavili na manipulaci s nejslabším článkem, což je jednotka matka-dítě, a do toho systému jim vstoupí někdo, kdo v tu chvíli nerodí, je na straně matky a má možnost informace zpracovávat racionálně, tak se teprve ukazuje, jak je ten systém špatný.
Setkala jsem se s tím i včera soukromě, kdy jsem tím, že jsem zjistila, že někdo dělá něco špatnýho, byla špatná vlastně já, že jsem na to přišla.

Nevím, jestli je oběť správné slovo, ale v momentě, kdy k někomu přijdu bezbranná a chci mu věřit a ten člověk toho zneužije proto, že to má takhle pohodlnější, že mu zatím na to nikdo nepřišel, že xy... tak jak tomu říkat jinak?
A je pak otázkou životní filosofie, jestli to někdo nechá bejt, jestli se bude trápit, nebo jestli to bude řešit, aby se to příště jemu nebo jiným nedělo.
Ale jsou to prostě dvě různé věci - co se stalo + jak se to správně pojmenuje X jak já k tomu přistoupím + co budu dělat.

Osobně věřím, že i trauma může dobře formovat osobnost a být dlouhodobě vlastně kladným činitelem, ale nemyslím si, že to jde vzít paušálně a lidi zraňovat, aby byli lepší, a nutit je to jedině takto chápat - dokonalost? jako wtf?
Ten tlak na "nehledejte viníka v lékařích/systému" vnímám hodně silně a nepřipadá mi to správné, protože tady prostě zjevně k porušování mnoha elementárních zásad vůbec lidského soužití dochází a nikdo si z toho nic nedělá.

k bodu 2 - ne. I když nemám žádné trauma, vím, že spousta věcí by šla udělat líp a nevidím důvod, proč si lhát, že nešla. A hrdost je blbé slovo, akorát dodává další ránu k tomu, že porod je něco, čím si má někdo něco dokazovat.

Jsem dost skeptická k tomu, jestli takové otázky a přístup můžou věst k tomu, aby byl porod braný jako normální intimní věc rodiny a traumata léčena s ohledem na tohle pojetí. Mi spíš připadá, že si někdo do toho promítá svou představu, o co jde, asi jako jako když se symbolem domova v porodnicích stávají barevné stěny.
Uživatelský avatar
Gehenna
B-C Kašpar
 
26188 příspěvků
13. prosinec 2007
Nobody knew where I was and now I am no longer there.
Příspěvekod Sally » pátek 04. duben 2014, 17:41
Tangerine,
je mi líto, čím si procházíš... v té druhé formulaci jde podle mě o to, že jsi porodila jak nejlépe jsi mohla v té dané situaci. To, že zpětně máš víc informací a zpětně ti došlo, že to šlo jinak je v určitém smyslu generálství po bitvě. A hlavně - nevíš, jak by to dopadlo, kdybys šla tou druhou cestou - a už se to nikdy nedozvíš. Třeba by to bylo lepší a růžové - ale třeba by to taky byl pěkný průšvih a ty bys dneska tady mudrovala nad tím, proč jsi neudělala to druhé....

...některá rozhodnutí nejsou černobílá, většinou se člověk rozhoduje mezi dvěma kompromisy a dopředu není jasné, co je dobře a co je špatně - a často to není jasné ani zpětně...
Uživatelský avatar
Sally
Howgh
Howgh
 
8055 příspěvků
22. září 2006
Příspěvekod Maggiemae » pátek 04. duben 2014, 18:38
Missorko, bohužel porodní trauma je skutečně generační trauma a společenské trauma a projevuje se i v mnoha nečekaných rovinách - v tom, jak reagují na ženy a jejich požadavky lékařky (i lékaři), psycholožky, u kterých hledají pomoc, a dokonce i právníci/právničky a soudci/soudkyně, ke kterým se případy z oblasti reprodukčního poškozování dostávají :palma:
Uživatelský avatar
Maggiemae
Howgh
Howgh
 
5117 příspěvků
10. leden 2007
Příspěvekod Ivca79 » pátek 04. duben 2014, 18:45
Tangerine píše:Ano je to celé jen o slovíčkaření, ale dle mého názoru, je důležité, aby se člověk, který vám má pomoci, vyjadřoval v tomto směru jasně a přesně. Jinak může ztratit důvěru.

Jenže třeba TOBĚ tohle spojení nevyhovuje, Terezu si nenevštívila, zřejmě není tvoje krevní skupina a našla sis někoho, kdo vyhovuje tobě.... A může to být i na opak. Prostě někomu nesedne Máslová a sedne jí Terezka.... Nevím, jak funguje Máslová, myslím, že mám představu, jak funguje Tereza, protože jsem se účastnila jedné její skupinové meditace.... A přiznám se, že já neumím ten mozek vypnout a jet jen srdcem... ale dovedu si představit, s jakým nadšením by se vracela moje ségra ;-)

Já se k poporodním traumatům vyjádřit nemůžu - první porod vůbec nebyl podle představ, ale vím, že jsem udělala maximum pro to, aby byl, vím kde nastal problém a vím, že mohlo být hůř (právě kdybych před tím to maximum úsilí nevynaložila).
Před druhým porodem jsem měla strach, že to bude zas stejný propadák (a díky volbě nejbližší porodnice nastane ta varianta "hůř"), plně jsem zaměstvávala mozek tím, že chci naslouchat tělu, zaměřit se na to duchovno, opakovala jsem si v duchu ty obecné poučky jako nedávat zuby k sobě a tak (které mi přišli fakt šáhnutý) a nakonec jsem úplně přehlídla, že rodím :D

Jediné, na čem bych chtěla zapracovat, je trauma z doktorů obecně - prostě nejsem schopná se doktorovi zpříma podívat do očí a říct, co si myslím, co bych chtěla a nebo jak bych to chtěla.... ale to by bylo spíš na kurz asertivity.... Každopádně kdyby náhodou došlo na to třetí dítě, tak chci tu porodní asistentku, nebo dulu, která za mě bude mluvit nahlas a ne si jen myslet :oops:
Ivča + D 09/09 + F 11/11 - H 08/13
Obchůdek na Fléru - Při objednávce mimo Flér -11% sleva :)
Uživatelský avatar
Ivca79
Kavárenská povalečka :-)
 
21487 příspěvků
05. prosinec 2006
Příspěvekod Marki » pátek 04. duben 2014, 18:49
Tangerine, já si myslím, že je dobré slyšet i názor těch, co trauma z porodu nemají, ačkoliv třeba nerodily podle svého porodního plánu a představ.
Já to vidím jako Sally. Spousta informací "co kdyby, kdyby" člověku akorát způsobí další trauma z toho, že něco mohl udělat jinak. Ale kdyby se nedozvěděl, tak by asi trauma nebylo tak vážné? Nějak mi ta masáž přirozeným porodem připadá už podobně kontraproduktivní jako laktační masáž, kdy maminky, které měly problémy s kojením trpěly, protože se cítily méněcenné.
Pomůže, když nebudeš souhlasit s těmi dvěma větami v úvodním příspěvku? Co jiného ti pomůže to trauma odblokovat?
Pomohlo by třeba si urovnat jak velkou prioritu mají ostatní zážitky, životní úkoly a procesy ve srovnání s porodem?
Nerýpám, ale snažím se dobrat nějakého řešení, proč se nevyrovnat s porodním traumatem výše uvedenými návrhy.
Uživatelský avatar
Marki
Klevetnice
Klevetnice
 
3889 příspěvků
22. září 2006
Praha-západ
Příspěvekod Ivca79 » pátek 04. duben 2014, 18:51
Ad porodila jak nelíp mohla - já to vnímám tak, jak že v tu chvíli, za daných okolností, si určitě udělala maximum, co v té chvíli bylo v tvých silách .... a bylo to maximum co si mohla udělat, tzn porod probejhl nejlíp, jak v tu danou chvíli, za těch daných okolností probíhal... je to asi právě o tom přestat se obviňovat, že kdybych si vybrala jinou porodnici, měla PA, víc si načetla..... Ale ty ses před tím určitě rozhodla pro porodnici dle svého nejlepšího vědomí (já u druhého porodu zvážila právě všechna pro a proti nejbližší a vzdálenější .... vyhrála vzhledem k okolnostem nejbližší...), určitě sis zjistila informace, které tě zajímaly a to že te víš víc, je zas něco jiného....
Ivča + D 09/09 + F 11/11 - H 08/13
Obchůdek na Fléru - Při objednávce mimo Flér -11% sleva :)
Uživatelský avatar
Ivca79
Kavárenská povalečka :-)
 
21487 příspěvků
05. prosinec 2006
Příspěvekod Linka » pátek 04. duben 2014, 18:54
Missorka píše:Mně, to, že jsi porodila, nejlépe jak jsi mohla v dané situaci, přijde jako taková prázdná bezobsažná fráze, protože to se fakt vůbec nedá posoudit...

Proč? Jen proto, že jde o porod? Kdybych takhle před sebou měla druháčka a dala mu přečíst Staré pověsti české, taky by se on na sebe měl zlobit, že to nedá stejně jako slabikář? Nebo, že to přečte líp hůř za dva, tři roky?

Myslím si, že jde o způsob vnímání té věty. Připustit zodpovědnost za to, že v tu chvíli, kdy tam jsem, se rozhoduji zodpovědně podle informací, pocitů které mám. Já patřím do generace hodně orientované na výkon. Takže sama sobě touto větou odpouštím to, že nejsem dokonalá a že nejsem schopná splnit si vždy a do puntíku své vlastní představy a přání a cíle.

Naposled jsem ji použila, když jsem se rozhodovala o práci. Nedopadlo to dobře, nevyřešila jsem v podstatě nic. A satisfakci necítím doteď. Jen se svými zkušenostmi, prožitky a možnostmi jsem "asi?" udělala jen to jediné možné.
Uživatelský avatar
Linka
Howgh
Howgh
 
7072 příspěvků
21. září 2006
MB

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy