ADV TOP
ADV LEFT

platonicky zamilovaná do šéfa

sem zmizela vybraná témata z diskusí ke smazání
Pravidla fóra
PŘÍSTUP DO FÓRA

bez registrace/přihlášení: jen čtení
noví/registrovaní uživatelé: běžný přístup
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod amanzen » sobota 23. prosinec 2017, 17:37
potřebuju se vypovídat, možná utřídit myšlenky... fakt nevím.

ve firmě jsem skoro 5 let, HO registruju od začátku. Nebyl můj šéf, řídil malinké oddělení, ale naše a to jeho spolu úzce spolupracovaly. Po relativně krátkém čase zaregistroval i on mě - zjistil, že se orientuju v jisté oblasti, takže za mnou čas od času začal chodit pro odbornou radu. Jednání bylo vždy velmi korektní, řekla bych, že na sebe "slyšíme" - úkoly stačí zadat v bodech, stručně ujasnit a celkem rychle se doberem k cíli. Fakt se s ním dobře řeší pracovní věci, bez velkých keců a odsýpá to...
Já ho vždy vnímala jako sympatického kolegu s velkým charisma, ostatně tak ho vnímají skoro všichni, muži i ženy. Ví se o něm, že práci věnuje spoustu času, vždy na úkor rodiny. Přesto se říká, že u něho žádná ženská nemá šanci, protože "on na to není". Je ženatý, děti na 1. stupni ZŠ, shodou okolností stejného pohlaví a stejně staré jako ty moje. A my dva jsme taky stejně staří.
Před víc než rokem se naše oddělení začlenilo pod NĚJ, můj přímý nadřízený si ale s NÍM ale moc nerozuměl, občas jsem jim dělala prostředníka. V létě můj přímý nadřízený odešel a jeho práci teď dělám já. A nastal pro mě problém.
Jsem s NÍM v každodenním kontaktu. Porady, informativní schůzky, emaily průběžně celý den. Vše pracovní. A já zjišťuju čím dál víc, že je to fakt chytrý muž, což mi neuvěřitelně imponuje. Je fakt, že naše pracovní věci nemáme moc s kým jiným probrat, tak nějak jsme na to zbyli my dva. Navíc se teď něco dotahuje, bývám každý den přesčas a on taky. Večer, když nezvoní telefony a každých 5 minut nikdo neklepe na dveře, že něco potřebuje, jsme spolu začali vést pracovní hovory, takové soukromé porady. Je na ně víc klidu, nikdo nás nepřerušuje. Nemusíme spěchat, řekneme si víc než bychom stihli za běžného provozu. A je víc času i na úsměv, na vtípky, v předvánočním shonu zbyla i chvilka na nepracovní témata, což nikdy předtím nebylo.
a jsem v tom až po uši. Culíme se na sebe už i na běžných poradách, ale já nevím, jak to brát. On byl a je vždy ke všem moc příjemný a k pozdravu přidával úsměv odjakživa. Nevím, jestli si něco nenamlouvám, protože je možné, že u něj se vůči mě nezměnilo vůbec nic. Možná vidím, co není.
Možná tomu mému rozpoložení pomohly i kolegyně (moje podřízené), které si všimly, že s NÍM fakt dobře vycházím, že od té doby, co jim šéfuju, se i jim dobře pracuje, že prostě všechno funguje. A shodujeme se, že je to tím, že on se na mě může pracovně spolehnout, že věří mým odborným znalostem.

jenže já v jeho úsměvech a té nastalé větší pozornosti vidím něco víc, něco, co tam třeba ani není. A nebo možná je, co já vím... A chovám se jak pako. Nevím, kam se dívat, co s rukama. Už s ním mluvím jen s tužkou v ruce. Když se jedná o pracovní věci, přepnu se na automat a funguju jak švýcarský hodinky. V okamžiku, kdy se má chvíli nezávazně konverzovat, jsem v křeči a on to musí vidět. On je taky v křeči, ale on na nějaký vykecávání o ničem nikdy nebyl nebo aspoň o tom nevím, takže u něj to vnímám tak nějak normálně a rozhodně z toho nemůžu dělat závěry.
Poslední týden za mnou přišel večer třikrát do kanceláře, přišlo mi, že bysme ani nic akutního řešit nemuseli (ale pořád se něco děje, to zase jo). A už jsme si ty témata snad i vymýšleli, jen aby hovor pokračoval. Přijde za mnou do kanclu, jen nakukuje, jestli tam fakt ještě jsem, říká, že spěchá a pak tam se mnou hodinu něco řeší. Stojí ve dveřích, pak si sedne, pak se zase zvedne, pak zase přisedne. Občas se usměje, kouká na mě, ale NIC víc.

a teď mám dovolenou, mohla bych si to užít, ale neužívám. svým způsobem mi ten chlap chybí. mohla bych jít do práce až v novém roce, ale vím, že tam v týdnu půjdu. Je tam co dodělávat, ale taky ho tam potkám...
nechápu se, jsem normálně šťastně vdaná, lepšího chlapa než je můj manžel jsem nepotkala. Nevěrná jsem nikdy nebyla a ani být nechci.
Tak co se to se mnou děje? co s tím?

zažily jste to? přejde to? KDY? na tom pracovním vztahu mi opravdu dost záleží, nerada bych to pokazila kvůli nějakému chvilkovému zatmění mozku.
na druhou stranu, tohle jiskření je takový hezký a já vlastně ani nevím, jestli chci, aby to skončilo nebo pokračovalo... Hodně se spoléhám, že "on na to není" a že to on nenechá nikam zajít. Ještě donedávna bych nepochybovala ani o sobě, ale čím víc o tom přemýšlím, tak prostě nevím.
Vykáme si. Což je v téhle situaci asi jenom dobře...
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Kocacko » sobota 23. prosinec 2017, 21:25
Ahoj,
zažila to asi každá, nikdo není z kamene. Pohybujete se teď na hraně o tloušťce listu, krok každým směrem je špatně. Většinou se někdo blbě pohne a tyhle aférky končívají dost nehezky. Buď do toho jdou a rozbijí si životy na hromadu střepů nebo si "promluví" a tím ukončí to pěkné, co mezi nimi je. Což se nedá vzít zpátky. Za mě - doporučovala bych do toho nesahat, užívala bych si to, co mám. Ovšem, já nejsem ve Tvé kůži. Tak jen popřeju, ať to pro všechny strany dopadne dobře.
Uživatelský avatar
Kocacko
Vždycky je kam dál
 
7646 příspěvků
20. květen 2007
Kladno
Příspěvekod Jandulka » neděle 24. prosinec 2017, 00:12
No ty brďo. Asi bych to brala, jak píše Kocacko - a sice užívala bych si to co je a v žádném případě bych to nenechala posunout nikam dál. Stala se mi podobná situace, šéf naprosto úžasný milý chlap, starší ode mě asi o 4 roky, vedli jsme spolu důvěrné hovory a já si namlouvala, že je za tím něco víc a dokonce jsem zvažovala, že bych se rozešla se svým tehdejším přítelem (nyní manželem). No dopadlo to tak, že než k čemukoli došlo, tak jsem zjistila, že je gay. Tím bylo dilema vyřešeno a já se mohla šťastně vdát :-)))) Na tvém místě bych byla opatrná, chápu, že se člověk cítí velmi příjemně, ale pokud jsi jinak spokojená, nechala bych to na úrovni dobrých vztahů a z této roviny raději nevykračovala.
Uživatelský avatar
Jandulka
Kecka
Kecka
 
1817 příspěvků
21. září 2006
Brno
Příspěvekod Martoch » pondělí 25. prosinec 2017, 07:32
Zatnout zuby, nevyvíjet žádnou další aktivitu tímto směrem a počkat, až to přejde. Jinak to odnese minimálně jedna zničená rodina (ta tvoje, protože žena do toho jde vždycky i srdcem).
Uživatelský avatar
Martoch
Pískle
 
67 příspěvků
21. září 2006
Kroměříž
Příspěvekod amanzen » pondělí 25. prosinec 2017, 14:26
ahoj holky,
díky za reakce. Asi nejracionálnější mi přijde "zatnout zuby a čekat až to přejde", protože "užívat si to" mi moc nejde. Sžírá mě to zevnitř.
Kocacko má určitě pravdu - že když se tahle situace začne řešit, dopadne to vždycky špatně - buď se vše kolem zničí nebo si promluví a taky konec. A rozebírání bych se bála asi nejvíc - to by mohl být opravdu velký trapas, když já bych si myslela něco, na co on ani omylem nepomyslel.
ach jo.
Možná si ke mně chodil večer do kanclu jen odpočnout, fakt toho měl na sobě naloženo hodně. U mě v kanclu aspoň hořela svíčka a bylo vánoční cukroví.
Uvidím, co nový rok přinese.
Měla jsem v plánu, už dřív, mu nabídnout tykání - on je sice můj šéf, nicméně stejně starý. Některé moje podřízené si s ním tykají a tyká si s ním i pár mladších a níže postavených kolegů a kolegyň. Ale asi je dobře, že k tomu zatím nenastala vhodná příležitost, celou situaci by mi to jen komplikovalo.

tak mi držte pěsti, ať to ustojím, ať to přejde a mám z kontaktu s ním zase jen obyčejnou upřímnou radost, nikoli křeč a v hlavě prázdno a nebo naopak v hlavě bůhvíjaké myšlenky...
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Klarisek » čtvrtek 28. prosinec 2017, 12:39
Omlouvám se, ze nemám nic k tématu, jen me zaujala ta nabídka tykání, mám taky stejne starého šéfa, neměl by to tykání případně nabídnout on? Z pozice šéfa.. na věku nezáleží, ne?
Uživatelský avatar
Klarisek
Žvatlalka
Žvatlalka
 
220 příspěvků
21. září 2006
Příspěvekod amanzen » sobota 03. březen 2018, 17:50
stále v tom lítám. Už ne tak intenzivně, nicméně stále :-(

a přemýšlím, jak to se mnou má on. A nevím.
Kdybychom byli oba svobodní, bezdětní a bylo nám třeba dvacet - tak si myslím, že mě balí nebo přinejmenším se mnou flirtuje. Jenže nám je kolik nám je, oba jsme zadaní, já a myslím, že i on, žijeme ve funkčních vztazích - není potřeba si to jakkoli komplikovat. Myslím, že když by fakt chtěl, tak bylo spousta příležitostí, kdy by mohl něco říct, naznačit nebo tak něco. Nikdy se nic nestalo. Já vím - naštěstí...
A přesto kolikrát cítím ve vzduchu to napětí a marně se snažím rozklíčovat to, co s skrývá v jeho pohledu. Jen na mě zvláštně kouká, nic neříká a vlastně ani nevím, jestli si uvědomuje, jak jsem z toho zmatená. Já pak taky koukám a přiznám se, že si snad i přeju, aby NĚCO řekl a já mohla říct něco ve smyslu "to přece nejde..."
hmm, když po sobě čtu tu poslední větu, tak si říkám, že jsem asi úplně pitomá!

Čeká nás pracovní večírek. Zorganizoval ho on, jen pro naše oddělení. Nikdo z našeho týmu to nechápe, protože on na tyhle akce nikdy nebyl, vždy se drží spíš stranou. Rozhodně to není typický bavič společnosti. Když to vymyslel, byl strašně nadšený a sám se sebou spokojený. Až jsem se musela smát, byl jako malý kluk. Přišel za mnou do kanceláře a začal plánovat, jak to bude super, jak spolu (všichni) popijeme, jak přestaneme myslet na pracovní věci a tak. Asi si neuvědomuje, že je náš šéf, že se před ním nikdo zcela neuvolní, protože druhý den se zákonitě potkáme střízliví v práci. My si stále vykáme a já jsem teď za to ráda. Jenže se trochu bojím, že tam dojde k situaci, že si potykáme. Kolegové mi naznačují, že už jsme s tím trapní a myslím, že nás na tomhle večírku do tykání někdo bude minimálně postrkovat, spíš očekávám, že nás do tykání někdo vyloženě natlačí.

Řešili jsme spolu nějaký pracovní problém, každý jsme se na to dívali jinak. Trochu se to vyhrotilo, já si stála za svým a řekla mu, ať mě klidně propustí, ale že nejsem zvyklá někomu přitakávat jen proto, že je to můj nadřízený a že já bych tím pádem měla v práci klid. Od té doby už párkrát prohlásil, že věří, že to spolu ve firmě ještě těch 20 let vydržíme, že nás to spolu bude ještě dlouho bavit.
Přijde mi divný, že mi tohle říká... Zas až tak úžasná nejsem, aby si za mě případně nenašel náhradu.

a tak se v tom plácám. Bojím se, že to ovlivní moji práci, moji pracovní pozici. Nerada bych o svoje místo přišla jen kvůli tomu, že mám zvláštní vztah-nevztah s šéfem...

a víte, co je nejlepší? že když by tu samou situaci řešila moje kamarádka, tak jí zcela racionálně řeknu, ať si zase hezky rychle sedne prdelí na zem, ať tyhle myšlenky honem co nejrychleji zažene pěkně daleko, protože je to fakt nebezpečný a může tím pokazit úplně všechno - buď doma nebo v práci - protože dobrý řešení to nemá.

Vypovídala jsem se.
Asi bych chtěla slyšet / číst, že jste to taky zažily, že to přešlo a že to dobře dopadlo ;-)
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 18:00
Zažila, přešlo to, pořád je to hezké, mít někoho takhle zvláštně blízkého, ale v žádném, a tím myslím v ŽÁDNÉM, případě bych v téhle fázi v jeho přítomnosti nepila alkohol, ať už si myslíš, že to zvládáš nebo ne. Prostě ani skleničku, je to strašné riziko, dostává se to děsivě na hranu. Vymyslet si antibiotika, půst, migrénu, řídit, cokoli. Věř zkušenému.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod amanzen » sobota 03. březen 2018, 18:43
hmmm, já právě vždycky, třeba na vánočním večírku, řídím. Takže on teď i zajistil odvoz, protože chce, aby to bylo veselý. Říkal :-)
Na druhou stranu, budeme tam celý tým a já ty zábrany mám. Nebo spíš pud sebezáchovy. Trochu se bojím, že to všichni zabalí brzo a nás tam nechají samotný. To by fakt mohl být problém i za střízliva, natož s nějakým menším promile v sobě.
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 21:50
Bojíš se, ale v koutku duše si musíš přiznat, že bys byla ráda. Stojíš na tenkém ledě, buď opatrná. Ono je moc hezké cítit se chtěná, ale je to dost málo pro zničení fungujícího manželství.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 22:17
K tomu, co tu uz od zen zaznelo a vic nez dobře! me napada:
Zazila ale jiny level - se svým terapeutem 8-)
Samozrejme jen platonicky ale byl to hardcore a určitou silu to ma stále!
Jak se v terapii ocekava, jsme to poradne probrali (takze samo, ze to nejvetsi kouzlo bylo navzdy prolomeno, jiskřilo to mezi nami vic nez dost) a ne jedno "sezeni", bylo a je to velke tema, pro oba to ma svuj velky vyznam - osobni, terapeuticky, pracovni...
Stale jsme si vic nez "prijemni" lidi navzájem, ale mame rozum a je pravda, ze on uz ze sve pozice je ten, kdo drzi (a spravne to tak je) hranice, aby nas to k sobe nepustilo (intimne fyzicky).
Je to jeho vyzva, jeho úkol a s tim vsim trpelive naklada. A sklanim se pred nim, je to clovek, kt. se muzu s duverou sverit naprosto se vsim, bezvyhradne me bere takovou, jaka jsem, s cim prichazim. Neskutecne mi v zivote pomohl. Delam si srandu, ze skvele věci v zivote nejsou zdarma, tak jako bonus si musim odzit i toto. Ma obrovsky dar slova, naslouchani a velky smysl pro humor - takovy ulitly, co mam rada. Moc se s nim nasmeju a když mi je nejhur, diky jeho pristupu, se vždycky zvednu. Mu se zas diky me oteviraji další zajimave obzory.

Nevis, co on... Co kdyz on taky vi, ze je sef, co ma drzet uzdy, jinak by to bylo (min. casem brano) jako zneuziti "moci" a podrizene?
(pokud vis, tak se omlouvam)

Preji Ti, abys to zvladla! :sunny:

Vubec mi neprijdes pitoma apod., to je magie chemie, lidska slabost, rozum s citem bojuje... (by asi bylo lip bez neho kolikrat). Ale ze je to krasny, to kxxxx :oops: je, a ze to boli! Musi. Laska, pritazlivost ma mnoho podob a vykoupena nekdy, casto, je zalem.

Kdyztak dej pak vedet a opatruj sama sebe! Hodne sily preji.

InkoT
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod amanzen » neděle 04. březen 2018, 22:15
Inkognito píše:Bojíš se, ale v koutku duše si musíš přiznat, že bys byla ráda.

ano, ale jen ve svých snech a představách. V reálu fakt ne.

Inkognito píše:Ono je moc hezké cítit se chtěná, ale je to dost málo pro zničení fungujícího manželství.

za tyhle slova moc děkuju, tohle tesat do kamene, tohle si musím zapamatovat.


Inko T.,
díky za sdílení zkušeností. Ano, bolí to, ničí to zevnitř a zároveň to jaksi nabíjí. Neznám to, nebo je to tak dávno, co jsem něco podobného zažívala, že už si to nepamatuju. Hlavně - vzájemné jiskření jsem vždy zažívala jen jako svobodná nezadaná a nikdy ne s nikým zadaným. A nikdy jsem nechápala, jak někdo může :-(
Inkognito píše:Nevis, co on... Co kdyz on taky vi, ze je sef, co ma drzet uzdy, jinak by to bylo (min. casem brano) jako zneuziti "moci" a podrizene?

ano, tohle je možné. Pokud to tak je, tak je pro mě frajer. Pokud si je vědom odpovědnosti vůči vlastní rodině, tak je frajer ještě větší. Ale taky se může někde za rohem skvěle bavit, jak mě svým přístupem přivádí k naprostému šílenství a zatmění mysli, což by mě asi hodně vzalo...

a já to zbytečně moc řeším :-)
ještě že jsou víkendy, kdy mám čas z něho trochu vystřízlivět. Dlouhodobě ho prostě nedávám. Takže hurá, zvládnout to zase další týden!
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Inkognito » pondělí 05. březen 2018, 08:33
Přijde mi, že férovej a otevřenej flirt (u kterýho zároveň musí bejt oběma jasný, že k ničemu nepovede) je lepší než tohle. Je to taky tenkej led, ale mít občas nějakou vtipnou poznámku, kterou může a nemusí pochopit (v závislosti na tom, jestli to taky tak cítí), zároveň ale s poznámkama směrem k vašim šťastným vztahům... Prostě podle mě mít k sobě navzájem nastandardní sympatie lze i otevřeně (čímž nemyslím před obecenstvem :)), zmizí kus toho kouzla, ale ten míň příjemnej kus.

Kdy bude ten večírek? Může to být vhodná příležitost převést to na tuhle rovinu, nebo aspoň ke krátkodobému částečnému vyjasnění a pak návratu k normálnímu pracovnímu vztahu.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod amanzen » pondělí 05. březen 2018, 09:14
večírek bude příští středu.

Než ho začal plánovat, už jsem byla relativně v klidu. Pak byl pracovní konflikt, následně ty poznámky, že doufá, že to spolu v práci vydržíme ještě dlouho. Když jsem si brala jeden den volno a šla se mu připomenout, že tedy nepřijdu, tak začal vtipkovat "jako že už nikdy? to mi nemůžete udělat".
on o své rodině nemluví, jen občas o dětech. Já o své ano, několikrát jsem mu řekla, že mám skvělého muže. Protože opravdu mám.

možná mám jen krizi středního věku a jen se mi líbí, že jsem ještě ve svém věku 40+ pro někoho aspoň trochu zajímavá...
to bude ono :palma:
amanzen
Pískle
 
20 příspěvků
23. prosinec 2017
Příspěvekod Linka » pondělí 05. březen 2018, 19:06
amanzen, zkus to probrat víc, to, co se ti stalo mi nepřijde jen jako malé poblouznění. Může ti něco chybět, ale také nemusí. Prosím tě, už jen kvůli ztrátám, které by mohly být obrovské, zkus s tím zajít za nějakým terapeutem psychologem, určitě ve svém okolí někoho máš. Může ti pomoci vybavit se na večírek, může ti pomoci prozkoumat celou situaci a přijít na to, co ti tak moc chybí. Mám pro tebe pochopení, myslíme si, že se nám nic takového nemůže stát a ono jo....
Uživatelský avatar
Linka
Howgh
Howgh
 
7072 příspěvků
21. září 2006
MB

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 12 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy