ADV TOP
ADV LEFT

Neplánovaně těhotná, počtvrté...

vše o těhotenství
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Helile » pondělí 22. srpen 2016, 12:19
ahoj všem,

před pár dny jsem zjistila, že jsem neplánovaně otěhotněla. Máme již tři děti, všechny jsme si přáli. I když je to někdy záhul, byla jsem a jsem stále pyšná na to, že je máme. Nyní ovšem mám asi postoupit do dalšího levelu, protože čekáme čtvrté. Věděli jsme, že se to může stát, ale přesto je to překvapení, a já zvažuju, co dál. Nejsem zastáncem, ale ani přímo odpůrcem potratů, přesto jsme již s dalším potomkem nepočítali a nemám z toho tedy jen pozitivní pocity. Hlavní problém jsou asi finance (nežíjeme vyloženě v nouzi, máme se celkem dobře, máme kde bydlet - i když byt je komfortní tak max. pro rodinu se dvěma dětmi, ale peněz nazbyt rozhodně nemáme, někdy nevystačíme s penězi, atd.). Dalším problémem jsou obavy, zda to zvládneme, zda to zvládne mé tělo, zda bude miminko zdravé, když mu jako trojmatka nemůžu zajistit úplně "klidné" těhotenství. Dále co na to okolí, když moji rodiče už vyšilovali při třetím dítěti a dosud jsem u nás na sídlišti pro mnoho lidí jen se třemi dětmi "exot" a musím poslouchat jejich komentáře a názory, a přesvědčovat je, že já jsem přes to přese všechno happy a že jsme to tak chtěli...Taky se nebudu moct vrátit do práce, což jsem za rok chtěla, a nevím, zda mi pak budou ještě držet místo...No, je toho moc...Tak mě jen zajímá, co byste dělali v mé situaci. Dodávám, že děti mám ráda a tohle malé asi nedokážu odmítnout.
Uživatelský avatar
Helile
Pískle
 
20 příspěvků
14. červen 2009
Příspěvekod Missorka » pondělí 22. srpen 2016, 12:55
Helile, přesně víš, co uděláš. :-) A já tě v tom podporuju. Všechny děti jsou zázrak, ty nadpočetné a neplánované pro mě osobně ještě o trochu víc než ty ostatní... :-)

Co muž?
Uživatelský avatar
Missorka
Adminka
 
39444 příspěvků
18. září 2006
u Litoměřic
Příspěvekod Abia » pondělí 22. srpen 2016, 13:19
Až přejde prvotní šok, začneš se těšit. Musíš si na to zvyknout, na okolí se vykašli, ti si vždycky něco najdou. Hlavně abyste byli zajedno s mužem a ono to půjde. (já mám 4 plánované a nemyslím si, že bych to poslední mělo nějak neklidné těhotenství, ale co má - a to jí závidím - 3 sourozence, kteří jí od malička zabavují)
Uživatelský avatar
Abia
Diskutérka
Diskutérka
 
2154 příspěvků
02. říjen 2008
Krásnolipsko
Příspěvekod Inkognito » pondělí 22. srpen 2016, 13:38
ať tak či tak, bude to mít pozitiva i negativa, najdeš v tom dobré a špatné a bude jen na Tobě a Tvých blízkých, jak to svoje rozhodnutí obhájíš před sebou a před ostatními a jestli toho nebudeš litovat. Že Tě někdy napadne, že to všechno mohlo být jinak, kdyby... to je normální. Ale nemělo by Tě to celoživotně sžírat.

Pro mě by bylo zásadní popřemýšlet, jestli to může fungovat. Jestli jsem schopná fyzicky, psychicky a finančně čtvrté dítě přijmout a celé jeho dětství a dospívání zvládnout. Tedy nejen já, ale i můj muž a moje současné děti.

Je to krásné, že spousta rodin to neplánované dítě zvládla přijmout a funguje to. Ale existuje i spousta příkladů, kdy se to nepovedlo a kdy další dítě ať už přímo nebo nepřímo fungující rodinu rozvrátilo.

a je mi jasné, že dopředu nemůžeš vědět nic, člověk netuší, co bude za rok, natož co bude za 20 let. Ale já jsem v tomhle realista - a pokud už teď tak akorát zvládám (finančně) tři děti, tak při čtyřech to asi lepší nebude... A pokud někdo říká, že už je to pak jedno, jestli tři nebo čtyři, tak já myslím, že NENÍ. Celkově Tě to další dítě samozřejmě vyjde levněj, ale přidané náklady jsou. Třeba teď v září už vidím, jak to bude naskakovat za třídní fondy, družiny, kroužky, pomůcky, ... v létě to byly tábory, dovolená,... a v pubertě bude hůř ;-)

Život není jen o penězích, štěstí je úplně někde jinde. To vím.
Ale taky věřím tomu, že "peníze nejsou důležitý jen pokud jsou"

Já třeba vím, že další dítě by nám život zkomplikovalo, už nejsme nejmladší, finančně bysme taky už chtěli být jinde a ne zase žít z jednoho platu. Děti už chodí do školy, kvůli miminku bychom museli změnit způsob trávení společného času. Mám teď konečně zase práci, která za něco stojí, už nejsem ta "po mateřské" a je mi jasný, že další mateřská by mi pracovní kariéru hodně zbrzdila, ne-li zastavila a já bych už se k podobné práci nemusela nikdy dostat. Přesto bych neuměla říct jednoznačně "potrat" a jsem ráda, že jsem se takto musela nedávno rozhodovat pouze teoreticky, protože příroda si to nakonec vyřešila sama.
nejspíš bych ale na potrat šla s vědomím, že si vybírám menší z obou zel a smiřovala bych se s tím delší dobu. Ale jak říkám, zvažovala bych všechno možné i nemožné. Jen si nedělala iluze a nedívala se na to jen s růžovými brýlemi a vidinou hodného voňavého miminečka

s dovolením inko, je to příliš osobní
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Frantishka » pondělí 22. srpen 2016, 13:48
Ve stejné situaci jsem byla před asi 2,5 roku... strašně jsem nechtěla. Za ten čas už jsem ale mockrát byla vděčná, že si nás naše čtvrtička našla a že se nedala odradit skeptickou nemoudrou maminkou. (i tatínkem) Všichni jsme ji potřebovali. A dobrovolně bychom do toho nikdy nešli.

Určitě vědělo, proč si vás našlo a bude to ok. Klidné těhotenství nepotřebuje, to by si vás nevybralo ;-)

Na okolí se dá jedině vykašlat. Můj muž mé dvě čárky počtvrté lakonicky komentoval "tak teď už budeme definitivně za magory".

Držím palce.
Uživatelský avatar
Frantishka
Diskutérka
Diskutérka
 
2092 příspěvků
28. prosinec 2011
Příspěvekod Inkognito » pondělí 22. srpen 2016, 18:09
Ano, taky jsme "definitivne za magory", krasna formulace;-)!!!!

Je to poctvrte narocnejsi, vsechno, a bude jeste vic... Ale kdyz vidim toho pubosa, jak s mimcem jihne, manzela, jak se rozsviti, koneckoncu sebe... Doufam, ze si na to vzpomenu, az bude ctvrte v puberte.

Vzdycky je to neco za neco... Ale ty deti jsou tak nejak nejvic (pro mne).
Drzim palce, at je vsechno tak, jak si v srdci prejes. A jestli ano, tak si hlavne nevycitej obcasne myslenky typu Co by, kdyby... To je normalni.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Trotinette » pondělí 22. srpen 2016, 20:01
Na BC seš evidentně správně :D

Jsem ráda, že takovéto fórum existuje. I když pravda, jak stárne s jeho uživatelkami, tak to tu spíš skomírá, ale stejně to má své kouzlo.

Každé miminko je dar. A člověk by musel být jedině Bohem, aby věděl, jestli si ho může nebo nemůže z nejrůznějších důvodů "dovolit". Nejlépe je nechat věci plynout, jak přichází... držím palce (a trošinku závidím) :erik:
Uživatelský avatar
Trotinette
Diskutérka
Diskutérka
 
2102 příspěvků
23. únor 2008
Terre
Příspěvekod Vydra » úterý 23. srpen 2016, 00:04
Něco podobného sem řešila skoro před rokem.
3dítka už máme a já na pár dní měla podezření, že jsem těhotná. No hrklo ve mě, páč jsem už byla naštelovaná, že budu podnikat nebo prostě půjdu do práce a že nemladší odrostla natolik, že jí už nemusím pořád stát za zadkem a ..... no dyť víš :)
Manžel na tom byl podobně, přeci jen se těšil, že už budu vydělávat i já, ale celkem rychle jsme se shodli na tom, že když byla ta příroda silnější, tak halt budeme mít 4.
Bylo to zbytečné, těhotná jsem nebyla, ale jsem ráda, že vím, že to má manžel nastavené stejně. Prostě naše děti jsou naše, i kdyby byly neplánované :) Mám 3 děti a vím moc dobře, že kdybysme začali s dětmi dřív, ty 4 bysme nejspíš měli plánovaně :)
Držím palce, ať se rozhodneš tak, aby jsi byla spokojená :)
I ZA MRAKY POŘÁD SVÍTÍ SLUNÍČKO
Na vola nenarazíš, ten do tebe vrazí sám.
Uživatelský avatar
Vydra
Howgh
Howgh
 
8565 příspěvků
05. říjen 2007
Plzeň
Příspěvekod Bakule » úterý 23. srpen 2016, 10:10
Muj muz na ctvrty pozitivni tehotensky test rekl jen: kam je budeme davat? (Mame byt 3kk)
To, ze budeme v okoli uz definitivne za magory ( se trema vybocujeme uz tak dost), jsem rekla ja. Kdyz jsem obrecela sok (mela jsem akorat nastupovat po osmi letech do prace), zacala jsem dekovat, ze miminko prislo. A neprestala jsem. Planovane bychom se pro nej nerozhodli nikdy, a to by byla skoda, protoze kdyz jsme to oznamili detem, osmileta a sestileta nam dekovaly, ze jim dame jeste jednoho sourozence. A tak to beru. Ale jeste je toho hodne pred nami - jsem teprve par dnu pred porodem. A jinak - tehotenstvi nejvetsi pohoda ze vsech. Neni cas, resit blbosti. :-)
Drzimpalce, at to s manzelem ustojite, at se rozhodnete jakkoliv.
Uživatelský avatar
Bakule
Pískle
 
88 příspěvků
08. leden 2016
Praha
Příspěvekod Ratta » úterý 23. srpen 2016, 10:24
My bychom chtěli pět... :D :palma: Ale ve 44 už toho raději necháme. Kdyby nám bylo jen o pár let méně ( i babičkám)...
Uživatelský avatar
Ratta
Howgh
Howgh
 
5704 příspěvků
01. duben 2012
Příspěvekod Helile » pátek 26. srpen 2016, 10:53
Děkuji vám všem za vaše reakce.
Co manžel? Nejprve to bral s humorem, pak mu na pár dní humor došel a přišlo mi, že se celý trápí obavami a starostmi, jak to zvládneme. Pak jsme absolvovali x rozhovorů,závěr jednoho byl, nechat si to vzít, tak jsem se objednala na gyndu a když jsem slyšela sestru říkat "sepsaný to máte hned", udělalo se mi úplně špatně. Pak jsem si přečetla podrobnosti o interrupci. Pláč. Vina. Ponížení. Podívala jsem se na naše děti a představila si, že bychom jednoho z nich neměli. Nemožné. No a večer přišel manžel s tím, že to tedy ještě není určitě jasné, že bychom to mohli dát a že to nechá na mě - já to zas chtěla nechat na něm :-).
Nyní nad tím stále meditujeme a jsme spíše pro si miminko nechat. Matka ve mě je pyšná a začíná se radovat. I když se ještě pořád trochu bojím okolí, hlavně reakce rodiny (moje rodiče při třetím plánovaném málem kleplo). Taky děti jsou malé - 5, 3, 15měs., nejmladšího ještě kojím (i když pomalu odstavuji...). Je to velký zápřah, ale starší dva budou od září oba ve školce...Finance taky nic extra, jak už jsem psala. Byt máme 3+1, dva dětské pokoje se ale vymyslet dají. Tak nějak mám pocit, že by člověk měl přijímat to, co mu život přináší a neprat se s osudem. Potrat vnímám jako násilí - na nenarozeném životě, ženském těle, ženské duši...celý život s tím pak žít a říkat si, co by bylo kdyby, to asi nedokážu...
Uživatelský avatar
Helile
Pískle
 
20 příspěvků
14. červen 2009
Příspěvekod Inkognito » pátek 26. srpen 2016, 11:14
Helile píše:Tak nějak mám pocit, že by člověk měl přijímat to, co mu život přináší a neprat se s osudem. Potrat vnímám jako násilí - na nenarozeném životě, ženském těle, ženské duši...celý život s tím pak žít a říkat si, co by bylo kdyby, to asi nedokážu...


takže máš rozhodnuto :erik: Moc Ti přeju, ať je vše v pořádku nejen teď, ale i potom :sunny:

první inko v této diskuzi
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Frantishka » pátek 26. srpen 2016, 13:02
Helile, moc hezky se mi čteš. Miminko vědělo, proč si vás našlo. Držím palce.
Uživatelský avatar
Frantishka
Diskutérka
Diskutérka
 
2092 příspěvků
28. prosinec 2011

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy