ADV TOP
ADV LEFT

Křičení na 14denní novorozeně :(

Vše od narození do roku dítěte
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:10
Předem se omlouvám za inko, nevím, zda to tu dotyčná náhodou nečte...

K věci -- sousedi mají cca 14 dní staré dítě, porod akutní sekcí, paní kojí (to uvádím jako souvislost vzhledem k možné poporodní depresi). Dnes jsem slyšela (a šlo to opravdu od nich, o tom není pochybnosti), jak malý řval a maminka po něm ječela něco ve stylu "Přestaň řvát, nevztekej se, fakt nevím, co chceš...", ale fakt hnusně. Nutno teda podotknout, že malý za chvíli fakt přestal :?

Bylo mi to hrozně líto, vím, že nevyspání a zoufalství prvomatky může člověka dohnat k různým věcem, ale toto se mi zdálo moc :( S dotyčnou si tykáme, ale nějaké extra kamarádky nejsme, známe se dost krátce. Tak přemýšlím, jak jí pomoct. Přijít a říct, co jsem slyšela a že si může klidně přijít promluvit, když bude mít problém, aby přišla na jiné myšlenky a tak, to mi přijde nevhodné a zas nedělat nic mi taky přijde hrozné.

Nejsem žádná sousedka šmíračka, ale holt tady v tom vedru, když mají všichni otevřená okna, je všechno slyšet...

Co byste dělaly na mém místě?

Díky všem.
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:14
Dávám inko, protože se stydím, že jsem též křičela na čerstvé mimi, ale nějak jsem to šestinedělí nezvádala. Jestli je po sekci, tak jí je určitě nic moc.

Stavila bych se za ní a nabídla, že jí budu chvíli vozit. I půlhodina bez děcka by mi tehdy moc pomohla. Celé dny sama s ječící příšerkou - uf... Ale když se moc neznáte, tak nevím:-/
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Mirkat » úterý 08. červen 2010, 15:15
:oops: Nejsem si jistá, ale v zoufalství jsem myslím taky na malou ječela... Byla jsem sama, vedra, malá pořád bulela... Nakonec mi pomohla kamarádka, vzala mě s malou k pediatře, zjistily jsme, že šíleně přibrala a že ji trápí bříško... Bylo to mé první dítě... A rozhodně jsem nekřičela úmyslně :oops: Když jsem se pak práskla kamarádkám, mimochodem se mi doooost ulevilo, tak jsem se ihned přestala stydět... víceméně mi každá nějaký ten "prohřešek" přiznala a já zjistila, že jsem vlastně normální...
Uživatelský avatar
Mirkat
Howgh
Howgh
 
5886 příspěvků
21. září 2006
Havlíčkův Brod
Příspěvekod Popilio » úterý 08. červen 2010, 15:20
Ani bych neříkala co jsi slyšela, ale co takhle spíš nabídnout pomoc, že ji někdy povozíš mimčo, ale to nevím zda by svolila, tak co ji třeba uvařit a říct, že Vám toho hodně zbylo, dát jí sem tam třeba buchtu nebo tak. Asi je toho na ni moc a ač ti to zní hrozně, třeba je jen vyčerpaná...
Uživatelský avatar
Popilio
Diskutérka
Diskutérka
 
2534 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Klaris » úterý 08. červen 2010, 15:22
nebrala bych to tragicky, pokud se to nebude opakovat příliš často či se k tomu nepřidají další věci..
já si pamatuju sebe, jak jsme byla zoufalá ze svojí první velmi uvřeštěné holčinky, asi jsem taky občas křičela - ono je to lepší když už zoufalstvím nevíš kudy kam, než aby se to ventilovalo nějak jinak, třeba i hůř...
a taky jsem utíkala od malé na zahradu, když už jsme si s tím neustávajícím vřískotem nevěděla rady - ona si tu řvala stejně jako kdybych u ní byla a já se uklidnila a mohla s epak dál věnovat jejímu tišení
a vůbec jsme po prvním porodu byla dost psychicky labilní, i když byl naprosto nekomplikovaný

u druhého už tyto stavy nenastaly - ani u dítka (nebyla tak uřvaná) ani u mě - druhomateřství jsem jaksi snášela lépe

co se týče pomoci - určitě jí neříkej, žes ji slyšela na dítko křičet, bude se
za to nejspíš stydět, ale pomoc jí nabídni, i kdyby to měl být jen pokec nebo cokoli jiného
ObrázekObrázek
Obrázek
Uživatelský avatar
Klaris
Moderátor látkovek a nosítek
Moderátor látkovek a nosítek
 
8616 příspěvků
22. září 2006
mezi Přerovem a Bystřicí
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:24
I ja jsem jecela na sve miminko , ke kteremu jsem navic po sekci nemela vubec zadnej vztah :( . strasne me to mrzelo a mrzi, ale jak furt rval a byl vecne nespokojeny , kojit se nechtel ... byla jsem totalne zdeptana a opravdu jsem i chapala matky ktery svoje miminko zabiji a nikdy bych neverila ze to tak bude , ale jo. musela jsem odchazet z mistnosti abych mu neco neudelala :( .
Take inko, protoze se do konce zivota za to budu stydet, ale ted mame hezky vztah, uz je to hodne vesele mimco, prezili jsme to oba ve zdravi ,nastesti.
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:29
Jen ještě dodám, že ji vůbec neodsuzuju, úplně chápu ten stav, když už člověk fakt neví, co má dělat... No, dnes s ní možná budu mluvit, tak uvidím, jestli se mi bude jinak zdát "vpořádku" nebo bude nějaká depresivní... Minulý týden jsme u nich byli na návštěvě a ona byla taková zvláštně zaražená, její manžel jí několikrát říkal, že si malého vezme, ať si odpočne a ona nechtěla... Takže na vycházku by mi ho asi stejně nepůjčila.
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Carsa » úterý 08. červen 2010, 15:34
A já to klidně napíši neinko - moje první dítě byl uřvaný, věčně na bříško trpící mimino - já s nervama v kýblu - myslím, že jsem na něj zas tak moc nekřičela - ale daleko jsem k tomu neměla. Pamatuju si jak jsem kolem jedné v noci, totálně nevyspalá, s ním v náručí lítala po schodech nahoru dolu a modlila se, aby už ten fracek zmlknul a usnul.
Druhé dítě taky trápilo bříško, ale já kupodivu byla celkem v pohodě a teď u třetího si připadám, že mám naprostý klídek - a proč to celé píšu. Myslím, že na dítěti se strašně moc podepisuje psychika matky - pokud ona bude nervní a zničená - dítě bude taky. Pokud se ona hodí do klidu, dítko to nějak vycítí a bude z něj pohodář. Takže bych na tvém místě přestala řešit křik a raději nabídla pomoc, aby se ta matka mohla sama uklidnit a pak to určitě půjde.
c.
ObrázekObrázek

ObrázekObrázek

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Carsa
Howgh
Howgh
 
5381 příspěvků
21. září 2006
Matička naše stověžatá
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:38
Ja jsem se taky jednou neudrzela a v sestinedeli zarvala na mimco at je zticha. Par tydnu nevyspani dela svoje. Pokud se znate, nabidla bych povozit miminko hodku venku, at se matka muze alespon trochu dospat. Pokud neznate, neresila bych.
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Llevelyn » úterý 08. červen 2010, 15:41
Klidně může mít poporodní depresi, nebo něco obdobného u sekcí to občas trvá, než maminka najde k dítěti cestu :( .
Taky jsem prvomateřství s uječencem nezvládala, tenhle "hřích" má hodně holek, nevidím to nijak tragicky. Také bych se pokusila čerstvé mamince pomoct.. třeba jí pozvat sem ( a tuhle diskusi smáznout) aby viděla, že je normální, že v tom není sama.... mě moc ( po letech) pomohlo, když jsem zjistila, že podobné pocity jako jsem měla já, mívají maminky často a že nejsem hnusná hydra... Potíž je, že šestinedělí se strašně podceňuje, ženy "musí" být hrdinky a údernice a často to nezvládnou a někde se to vyboulí....

Sousedka potřebuje pomoct, třeba ve spolupráci s partnerem.... určitě jí mimiko pochval, poobdivuj, jestli jsi sama "dětná" postěžuj si jaké jsi měla šestinedělí ty, poraď, pomož... když to půjde.
Uživatelský avatar
Llevelyn
Guma a neuvařitelná slepice :-)
 
14071 příspěvků
02. prosinec 2007
S výhledem..
Příspěvekod Inkognito » úterý 08. červen 2010, 15:45
Carsa píše:A já to klidně napíši neinko - moje první dítě byl uřvaný, věčně na bříško trpící mimino - já s nervama v kýblu - myslím, že jsem na něj zas tak moc nekřičela - ale daleko jsem k tomu neměla. Pamatuju si jak jsem kolem jedné v noci, totálně nevyspalá, s ním v náručí lítala po schodech nahoru dolu a modlila se, aby už ten fracek zmlknul a usnul.
Druhé dítě taky trápilo bříško, ale já kupodivu byla celkem v pohodě a teď u třetího si připadám, že mám naprostý klídek - a proč to celé píšu. Myslím, že na dítěti se strašně moc podepisuje psychika matky - pokud ona bude nervní a zničená - dítě bude taky. Pokud se ona hodí do klidu, dítko to nějak vycítí a bude z něj pohodář. Takže bych na tvém místě přestala řešit křik a raději nabídla pomoc, aby se ta matka mohla sama uklidnit a pak to určitě půjde.
c.


no nevim, u prvniho jsem taky tuto teorii razila , u druhyho jsem dospela prave k tomu ze tato teorie je uplna kravina na entou :o) . je fakt ze jsem nemela k synovi vztah po sekci, ze delal silenej virval kdyz se mel kojit, kolikrat ho ani dve sestricky na neonatologii neukecali :-? a ja presto chtela vyhrat tenhle boj, takze to samo o sobe dela sve , ale kdyz pak byl uz na UM, noci celkem usli , ja celkem v pohode, tak on stejne byl pres den to nespokojeny ujeceny mimino ... vydrzelo mu to tak do 8.mesice
Uživatelský avatar
Inkognito
Inkognito
 
36949 příspěvků
30. září 2006
Příspěvekod Gehenna » úterý 08. červen 2010, 15:50
Hm, já teda křičím jen na amálku, ale z kojení mi hrabalo obstojně, fakt mi přišlo, že majznout děckem o stěnu a byl by pokoj a tak, nedělalo mi to vůbec dobře (tak jsem to utla a je pokoj)... nicméně bych taky děcko nepůjčila, to vím naprosto jistě, pomoc bych taky nechtěla... mě teda hrozně pomohli lidi s tím, že nemusím nikomu nic dokazovat a tak...
To jen že i tohle je možný (že ač strhaná, děcko Ti nepučí).
Uživatelský avatar
Gehenna
B-C Kašpar
 
26184 příspěvků
13. prosinec 2007
Nobody knew where I was and now I am no longer there.
Příspěvekod Makysek » úterý 08. červen 2010, 16:09
Já se klidně přiznám taky, že jsem na Vašíka křičela. Byl přesně to mimino, co se tu o něm několikrát píše, věčně uřvaný a nikdy nespící.

A co by mi tehdy pomohlo? Obyčejné pokecání, myslím, kdyby ke mně někdo přišel na kafe a přinesl větrníky a prostě si se mnou popovídal. Určitě bych Vaška nepůjčila ven, ale ne z důvodu, že bych se ho nechtěla na chvíli zbavit, ale bylo by mi trapný půjčovat dítě, když vím, že celou tu dobu v kočáru bude nepříčetně vřeštět. Naopak by mě uklidnilo, kdyby návštěva dokázala obstojně předstírat, že ji ten řev mimina v mém náručí nevadí :D a neuprchla.
Uživatelský avatar
Makysek
Treperenda
Treperenda
 
1087 příspěvků
21. září 2006
krásný ostrov Taiwan
Příspěvekod Cheia » úterý 08. červen 2010, 16:26
Já taky klidně neinko... Na malou jsem ze zoufalství, nevyspání a vyčerpání taky párkrát křičela. Řvaní, věčná nespokojenost a nespavost jí vydržely třičtvrtě roku... Zpětně je mi líto, že jsem to nezvládla líp, na druhou stranu vím, že jsem dělala, co jsem mohla, a že to prostě na mě bylo moc. Ráda bych to vzala zpátky, ale nejde to.

Proto paní sousedku neodsuzuju, spíš chápu. Zkusila bych, jak už tady někdo navrhoval, si s ní popovídat, říct, že šestinedělí je někdy hustý, právě aby si to nevyčítala, poskytnout pomoc (buchtu, kočárkování), nejspíš to potřebuje.

Cheia
Uživatelský avatar
Cheia
Kecka
Kecka
 
1800 příspěvků
07. prosinec 2008
Příspěvekod Carsa » úterý 08. červen 2010, 16:42
.
c.
Inkognito píše:
Carsa píše:A já to klidně napíši neinko - moje první dítě byl uřvaný, věčně na bříško trpící mimino - já s nervama v kýblu - myslím, že jsem na něj zas tak moc nekřičela - ale daleko jsem k tomu neměla. Pamatuju si jak jsem kolem jedné v noci, totálně nevyspalá, s ním v náručí lítala po schodech nahoru dolu a modlila se, aby už ten fracek zmlknul a usnul.
Druhé dítě taky trápilo bříško, ale já kupodivu byla celkem v pohodě a teď u třetího si připadám, že mám naprostý klídek - a proč to celé píšu. Myslím, že na dítěti se strašně moc podepisuje psychika matky - pokud ona bude nervní a zničená - dítě bude taky. Pokud se ona hodí do klidu, dítko to nějak vycítí a bude z něj pohodář. Takže bych na tvém místě přestala řešit křik a raději nabídla pomoc, aby se ta matka mohla sama uklidnit a pak to určitě půjde.
c.


no nevim, u prvniho jsem taky tuto teorii razila , u druhyho jsem dospela prave k tomu ze tato teorie je uplna kravina na entou :o) . je fakt ze jsem nemela k synovi vztah po sekci, ze delal silenej virval kdyz se mel kojit, kolikrat ho ani dve sestricky na neonatologii neukecali :-? a ja presto chtela vyhrat tenhle boj, takze to samo o sobe dela sve , ale kdyz pak byl uz na UM, noci celkem usli , ja celkem v pohode, tak on stejne byl pres den to nespokojeny ujeceny mimino ... vydrzelo mu to tak do 8.mesice


Tak počkej, až budeš mít třetí, pak taky zjistíš, že je to pohodička :D
Uživatelský avatar
Carsa
Howgh
Howgh
 
5381 příspěvků
21. září 2006
Matička naše stověžatá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy