ADV TOP
ADV LEFT

Návrat do práce po RD - vaše zkušenosti

vše o zaměstnání i jiné činnosti

Moderátor: Katest

Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Jandulka » středa 22. leden 2014, 21:15
No, určitě to je o penězích + o prioritách. Manžel nevydělá špatně, ale minimálně těch 7600 Kč, co jsem měla na RD, by nám chybělo určitě. Proto bych ráda částečný úvazek, abych přinesla alespoň toto. Dál se uvidí, je jasné, že děti budou větší a samostatnější, ale ve stávající situaci je plný úvazek pasé, anebo by musela ta prac. doba být maximálně do 14,30, tak abych řekněme v těch 15,00 nejmenší vyzvedla ze školky. Ti starší počítám už za chvilku budou schopni chodit sami, školu máme 10 minut chůze, takže to by spolu zvládli.
Uživatelský avatar
Jandulka
Kecka
Kecka
 
1817 příspěvků
21. září 2006
Brno
Příspěvekod Inkognito » středa 22. leden 2014, 21:24
Tři děti - 8, 5, 3. Pracovala jsem na částečný úvazek už od půl roku té nejmladší, takže ten přechod nebyl až taková pecka. S koncem RD jsem na ten částečný skončila - tlačili mě do plného, a to v podstatě znamenalo každý den v práci do šesti, a to opravdu ne. Pak jsem si sehnala dvě práce - jednu na částečný a jednu na plný a mezi nimi jsem se rozhodovala. Nakonec jsem šla do plného. Práce v oboru, dobré peníze a domluvila jsem se na pracovní době, která mi vyhovuje. Třikrát týdně do 16 a dvakrát do 18. Zatím to celkem funguje. V ty kratší dny vyzvednu děti, o půl páté jsme doma a vzhledem k tomu, že u nás se chodí spát tak kolem 21 hod nemám pocit, že bych s nimi byla nějak málo. Ty dva zbylé dny mi je vyzvedává babička, kterou milují, takže to taky není problém. Musím říct, že ani nejsem nijak utahaná - fakt vcelku zvládám (já se hlavně bála, že nebudu stíhat chodit běhat, ale zatím 4x týdně mi to vždycky vyšlo :)) Mám teda trochu problém s tím, že mám podřízené a nevím, co si oni povídají za mými zády, když ve čtyři vypadnu a oni tam sedí do večera, ale to budu řešit, až nastane nějaký problém. Jako osobně musím říct, že jsem z toho měla větší strach, než jaká je skutečnost. ALe jsem velmi závislá na babičce - kdybych tu po ta dvě odpoledna neměla, tak se mi to celé zhroutí. Jo a taky nemám vyřešené, pokud by děti byly nemocné - hřeším na to, že nemocné prostě nejsou, nebudou a basta. A samozřejmě vůbe netuším, jak budeme řešit prázdniny - to je pro mě velká neznámá.
carsa
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » středa 22. leden 2014, 21:28
PS: jediné, co teda už fakt nestíhám, je BC :)
carsa
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Jandulka » středa 22. leden 2014, 21:28
Carso, u nás právě s babičkama nemůžeme vůbec počítat :-( Manžel končívá kolem 16,30, ale tak v období říjen - duben. Bohužel taky pracuje v cestovním ruchu, takže 3 týdny bývá v květnu v zahraničí, totéž v září. V létě kolikrát přijde i ve 22,00, má to dost náročné :-(
Uživatelský avatar
Jandulka
Kecka
Kecka
 
1817 příspěvků
21. září 2006
Brno
Příspěvekod Inkognito » středa 22. leden 2014, 21:30
já se na původní místo nemohla vrátit, děti mívám často nemocný a moje práce byla o termínech, který bych nemohla dodržet.
Nakonec pracuju ve státní správě. Napřed jsem z toho byla zoufalá, měla jsem pocit, že jsem hodně klesla. Plat mám cca o 1/5 nižší než před dětma, ovšem skoro o 1/3 než bych teď měla u původního zaměstnavatele - teď mám holt minimální osobko a základ dle tabulek.
Na druhou stranu - většina mých kolegyň jsou ženský s malýma dětma, tzn. ještě ve školce. Práci máme na plný úvazek, pracovní dobu mám pevnou 8-13.30, můžu přijít už v 6 - čehož s kolegyněmi hojně využíváme. Brát si OČR není úplně samozřejmé, ale můj šéf má taky malé děti, takže jakési pochopení má. Pokud včas předám svoji práci a nemám kvůli nepřítomnosti průšvih, dá se to. Pracovat z domu nemůžu, i když bych chtěla.

Fungujeme tak, že manžel vypraví děti ráno, tzn. vzbudí je, nachystá jim snídani, odvede je do školky. No a já vyzvedávám odpoledne, chystám svačinu, večeři. Většinou odcházíme ze školky v 16.30, když jdeme ještě do obchodu, tak jsme doma po 17té hodině. Doma nestíháme téměř žádné aktivity. V létě ještě tak jdeme třeba na kola nebo na hřiště, teď přes zimu nic.

Doma samozřejmě nestíhám, úklid, praní, žehlení - vše se musí stihnout o víkendu, protože přes týden nemám sílu. To maximálně hodím prádlo do pračky... Zjistila jsem, že nakupování bere strašně moc času - snažím se to minimalizovat. Raděj se stavím pro pečivo do drahé večerky sama cestou z práce než bych šla do suproše večer s dětma a ztratila tím další půlhodinu. Občas ráno cestou do práce zajedu nakoupit do Tesca, kde mají otevřeno nonstop. To mi vyhovuje, nikdo tam ráno nebývá, nakoupím za 20 minut. BOhužel jen věci, co mi celý den vydrží v kufru v autě.

Do práce bych nemohla chodit, když by mi manžel nepomáhal. Časově bych to nestíhala. Občas on vyzvedne i odpoledne, já zůstanu v práci dýl a dodělám vše, abych stíhala, taky si tím něco nadpracuju a pak můžu další dny přijít později/odejít dřív. Chybí mi společná rána s dětmi a vidím, že manžela to unavuje. Většinou vstávám v 5, ale jsou dny, kdy si užiju ráno s manželem a dětmi - bohužel to pak chybí odpoledne...
Nemoci pokrýváme jak se dá, manžel si bere náhradní volno, případně může částečně pracovat z domu. Když není zbytí, bere si syna s sebou do práce. Já si pak beru OČR, vykryjeme tak nejhorších pár dní, i v práci už jsem ho měla, ale přecejen státní správa - není to ideální. Občas pak na doléčení dovezeme k babičce - ale spíš ne, naše babičky nejsou hlídací.

Za mě - nejhorší jsou ty nemoci. Na dlouhou pracovní dobu se dá zvyknout, domácnost po určité době taky tak nějak zvládneš. Mně trvalo cca 3 měsíce, než jsem si zvykla na nový režim, na to tempo, zátěž.... Usínala jsem i ve stoje a kdybych neměla potřebu být zase užitečná jinak než jen jako manželka-matka-kuchařka-uklizečka-pračka, tak bych to možná vzdala. A přiznávám, že peníze se taky hodí, zvedlo se mi tím po rodičáku docela sebevědomí.
Teď jsem v práci víc než rok a můžu říct, že se to dá... Samozřejmě bych se chtěla dětem, rodině a domácnosti věnovat víc, ale zároveň si uvědomuju, že až mě děti budou potřebovat míň, bude mi zas víc a mohlo by se mi stát, že už mě nebudou potřebovat v té práci. Doba je zlá...

Inko P.

TeĎ ještě čtu nové příspěvky nad sebou. Vydělávám samozřejmě víc než 7600, ale na rodinném rozpočtu jsme to první rok moc nepoznali. Zvedly se výdaje - školka, benzín, taky za jídlo (už jsem nevařila denně, ale chodili jsme na meníčka, ze začátku fakt denně), taky jsem si musela pořídit nové oblečení, protože na MD/RD jsem měla jen trička, mikči a kecky... Takže říkat si, že začnu dělat na částečný úvazek, protože potřebuju aspoň těch 7600 jako jsem měla rodičák, je docela zcestné.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Petulka74 » středa 22. leden 2014, 21:40
No, pracuji na plný, pracovní doba od 7 do 15:30, zvládnout se to dá, ale zkrácený bych brala všemi deseti... Prázdniny byly celkem hrozné :roll: - tábor, tábor, babička, příměstský tábor, dovolená, střídavě po dních babička - naše dovolená. S dovolenou 20 dní za rok jsem opravdu nevystačila, ale naštěstí nebyl pak problém vzít si neplacené volno. V tomto je k nezaplacení školství...

U nás by se dalo zkrátit ráno, třeba od 8, půl 9., bohužel odpoledne by spíš bylo potřeba být v práci dýl, ale to neštěstí díky škoce do 16:00 nemůžu. Ovšem bez babi by to bylo o dost horší, dost nám vykrývala drobné 1-2-3 denní virozky, které děti během roku postihly.
Uživatelský avatar
Petulka74
Drbna
Drbna
 
4963 příspěvků
24. září 2006
Kladno
Příspěvekod Inkognito » středa 22. leden 2014, 22:04
Pracuju na poloviční úvazek vždy od půl roku dítěte, momentálně 6 a 2 roky. Klepu se, že bych měla nastoupit na plný, až bude mladší 3 roky. DO práce chodím sice na pár hodin, ale doma jsem hodně času na počítači nebo něco do práce připravuju. Navíc mám pracovní dobu volnou tak nemožným způsobem, že nevím, kdy do práce budu muset odejít.
Když si představím, že v září půjde starší do školy, skoro každý den nějaký kroužek a mně zrovna nějak chytře vymyslí pracovní dobu, kterou neovlivním, dělá se mi zle. Ale nemůžu si dovolit ten poloviční úvazek ztratit.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » středa 22. leden 2014, 22:06
Před 14 dny jsem tu řešila, jestli se dá zvládnou práce na dvě směny s dětmi. Nakonec jsem to ani nezkusila, prostě bych to nedala, děti nevidět. A tak holt budu pečující o dítě s tím, že se mi podařilo najít brigádu na 20hod. týdně. Přinesu domů jen o trochu míň, než byl rodičák, dostanu se mezi lidi a snad i vše půjde skloubit. Horší to máme v tom, že malou do školky nevzali, musím prosit babičku o hlídání. Najít práci od 6 do 14.30 by bylo ideální, ale takových míst je tak málo, že šance je téměř nulová. Navíc manžel také dělá v cestovním ruchu. Rána jsou ok, děti by vypravil, ale vracet se z práce večer, příprava do školy by asi pokulhávala a navíc - kolikrát je v práci do sedmi - osmi do večera, přijde domů a ještě do deseti dělá, práce psychicky náročná, prostě na něj domácnost a děti pravidelně přehazovat nemůžu.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 23. leden 2014, 08:52
Jandulko, já mám děti 2, 4 a 9, jsem v práci na plno, ale muž omezil svůj pracovní fond tak na půlku, občas pracuje večer, dělá sám na sebe. Babičky jsou daleko, občas si vezmou některé dítě nebo všechny na víkend (pomáhají s prázdninami, ve školním roce si vezmou tak dvakrát prostřední). Nejmenší chodí do školičky jen třikrát týdně (mohla by celý týden, ale to jsme nechtěli), proto je muž víc doma. Až začne chodit příští rok do školky, tak bude v práci víc.
Ale stejně to bude tak, že v podstatě musí být alespoň jeden z nás každý den k dispozici nejmíň od čtyř odpoledne, abychom zvládli vyzvedávání, kroužky a domácí přípravu. Navíc pokud je to nezbytné, tak můžu z práce na chvíli odejít a muž si práci zorganizuje jinak. A to ještě nejstarší je dost samostatný a na většinu kroužků chodí sám. Dva celé neflexibilní úvazky s pracovní dobou po čtvrté odpoledne si nedokážu představit.
I teď je to docela náročné, my jsme se navíc ještě stěhovali. Domácnost zaostává, ale to je i tím, že nebýváme o víkendech doma. Kdybych dělala práci, která mě nebaví, tak bych z toho byla asi frustrovaná. Navíc někdy si něco naplánuješ a ono to prostě nevychází. Třeba já jsem si myslela, že rána kompletně obstará muž, protože já chodím na sedmou a on později. Ale starší trvají na tom, že do školy a školky chtějí chodit se mnou (asi aby si mě taky trochu užili), já to respektuju, takže je budím, vypravuju, chystám svačiny a kvůli tomu vstávám v pět a večer jsem logicky daleko unavenější. A když usnu večer při uspávání a potřebuju nutně udělat něco, co nepočká, tak ve čtyři jako dneska. A muž s prťavkou si v klidu spí do osmi.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 23. leden 2014, 14:21
Tohle téma se mi honí hlavou už pěkně dlouho...mám taky děti 8,6 a 3, bývalý zaměstnavatel mě už nechtěl, částečný úvazek mají asi jen na Marsu...Zatím jsem doma a podle toho frmolu a samo i nemocnosti si neumím představit, že bych pracovala na plný úvazek. Manžel "svolil", abych byla doma, nejradši by mě viděl v práci - často si neodpustí poznámku typu Ty se válíš doma :grr: O penězích to u nás není, vyjdeme v klidu z manželova platu.
Babičky bydlí daleko, manžel se urvat z práce domů může výjimečně...Já přiznávám, že jsem určitě rodinný typ, ale do práce bych taky ráda šla...O podpoře částečných úvazků se mluví hodně dlouho (už když jsem šla na mateřskou, tak jsem si říkala, že až se budu jednou vracet, tak už budou běžné...)
info Agatka
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Jandulka » čtvrtek 23. leden 2014, 14:50
No, my bychom to asi zvládli i bez mého platu, ovšem za cenu velkého uskromnění a za předpokladu, že nenastane žádný průšvih.

Ale o to nejde, já do práci chci, nejsem typ, co by ho naplňovala jen domácnost a děti, potřebuju ještě něco k tomu, pro pocit seberealizace. Za 3 roky mi bude 40 a chtěla bych se teď nějak solidně uchytit, tak aby to mělo dlouhodobější perspektivu, někam bych se mohla posunout atd. Páč mám pocit, že pokud se nezaměřím na něco teď, tak za pár let už to bude zase těžší.

Ještě mám teda v záloze e-shop, který jsem rozjela při MD, ale bohužel nebyl čas se tomu věnovat, takže výsledky tomu odpovídají. Přemýšlím, kdybych tomu dala šanci a napřela tam energii, třeba by se to rozjelo...

Každopádně díky za příspěvky, pište dál :-)
Uživatelský avatar
Jandulka
Kecka
Kecka
 
1817 příspěvků
21. září 2006
Brno
Příspěvekod Inkognito » čtvrtek 23. leden 2014, 14:58
Já do práce taky chci, chybí mi ty "normální" lidi, 40 mi bude už letos...ale hlavně mě štvou ty řeči manžela...
Ag.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Moira » čtvrtek 23. leden 2014, 15:36
Já mám pracovní dobu od 8 do 14. Pohoda, všechno stíhám. Práci mám pěšky cca 5min.od domu. Škola je za rohem. MŠ 10min.cesty. No, můžete mi tiše závidět 8-) .
Uživatelský avatar
Moira
Diskutérka
Diskutérka
 
2190 příspěvků
07. září 2008
Příspěvekod Petulka82 » čtvrtek 23. leden 2014, 15:57
Moira, můžeme i nahlas?
Uživatelský avatar
Petulka82
Diskutérka
Diskutérka
 
2631 příspěvků
27. červen 2008
Karlovarsko
Příspěvekod Martyk » čtvrtek 23. leden 2014, 16:21
Moira píše:Já mám pracovní dobu od 8 do 14. Pohoda, všechno stíhám. Práci mám pěšky cca 5min.od domu. Škola je za rohem. MŠ 10min.cesty. No, můžete mi tiše závidět 8-) .


Já chci taky :D .
Uživatelský avatar
Martyk
Howgh
Howgh
 
11773 příspěvků
02. leden 2009
Praha Západ

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy