ADV TOP
ADV LEFT

Popis mého prvního porodu je zde

Po třech letech jsem se chystala přivést na svět své druhé dítě a přibližně tři měsíce předtím na mě dolehlo to, že nevím, kde a jak to proběhne. Měla jsem to štěstí, že jsem jako dula byla u několika porodů v nemocnici a u jednoho porodu doma. Všechny tyto mé zkušenosti mě dovedly k tomu, že chci rodit pokud možno v klidu a sama bez jakéhokoliv vyrušování a intervencí a to je v našich porodnicích tak trošku scifi. V květnu se mi na Světovém týdnu respektu k porodu v pražském kině Perštýn dostala do ruky kniha Hypnoporod a ta mi poskytla odpovědi na mé otázky a uklidnila mě v tom, že můj další porod bude úplně jednoduchý. Začala jsem podle knihy nacvičovat dýchání a relaxaci tak, abych na porod byla připravená a nebránila se jeho přirozenému chodu a hlavně: zbavila jsem se veškerého strachu.

Těhotenství jsem strávila ve velkém klidu a vyrovnanosti. K lékaři jsem poprvé zašla ve 37. týdnu kvůli tomu, aby mi zkontroloval placentu, zda není v cestě, a překontroloval, že hlavička je dole (to jsem stejně věděla). Pan lékař byl mým zjevně nezodpovědným přístupem velmi dotčen a choval se ke mně podle toho. Vůbec se mi nepodíval do očí a měla jsem z něj pocit, že se mě štítí. Mimo jiné z něj vypadlo, že by mi teda zdravé dítě přál, ale... zdravé dítě vzniká asi zásluhou lékaře. No, zašla jsem k němu ještě dvakrát na monitor, nechala se přinutit k jednomu vnitřnímu vyšetření, stěru na streptokoka a už mě pan doktor neviděl.

Bětka se narodila v sobotu 31.7. ve 2.00 ráno u nás doma v koupelně. Měla jsem v plánu, že jestliže se budu cítit bezpečně, zůstanu doma. Jinak bych odjela do porodnice. Nechtělo se mi tam ovšem, protože jsem vědela, že bych neměla klid na relaxaci - a bez ní jsem rodit prostě nechtěla. Nicméně jsem se po celou dobu cítila uplne normálně a bezpečně a nedovedla si představit, že bych se měla ještě někam trmácet na monitory a podobné věci. Vůbec jsme s mužem ani na chvíli nepocítili strach nebo pochybnost.
Tříleta Zůza spořádaně prospala celou noc a tak u porodu byl jen můj muž Míra, který miminko zachytil.
Dva dny po narození jsme jí u doktorky zvážili a měla 3,7 kg a 51 cm.

Jak to tedy nakonec proběhlo?


Kontrakce byly už celý den, ovšem ne nijak pravidelné a úplně v pohodě se daly předýchat pomocí dýcháni do břicha. Odpoledne jsme byly na návštěvě a tam dokonce všechno ustalo.
Večer jsem dala Zuzanku spát a zalehla na gauč na bok a do uší si pustila porodní afirmace. Míra se usadil v křesle a četl si. Vůbec netušil, že už rodím, protože jsem se prostě jen válela na gauči. Řekla bych, ze asi tak od osmé hodiny už jsem se věnovala jen relaxaci. Kontrakce zatím nechodily nijak často a daly se krásně prodýchávat.

Kolem desáté jsem muži řekla, ať si jde odpočinout, bůhví co bude... Ve čtvrt na dvanáct už jsem se nějak necítila dobře, začalo to víc bolet a chtěla jsem jít do vany. Tak jsem si pro něj došla. Mezitím jsem byla dvakrát na záchodě a poprvé mi odešla hlenová zátka a podruhé ze mě šel narůžovělý výtok a tak jsem věděla, že se otevírám. Sahala jsem dovnitř, ale jasná mi ta situace nebyla, nevěděla jsem, co tam vlastně nahmatávám.

Přesunula jsem se do vany, Míra na stoličku vedle mně a tam začaly kontrakce zintenzivňovat. Ležela jsem ve vaně na zádech a snažila se to předýchávat. Ale vydržela jsem tam jen asi hodinu, už to prostě dál nešlo. Desně to bolelo a taky to chodilo jedna za druhou, skoro jsem si neodpočinula. Byly okamžiky, kdy se mi dařilo nádherně stahy předýchat a vůbec nebolely, dokonce jsem se na pár minut dostala do takového úplně zvláštního meditativního stavu. Ale pak to najednou bolelo moc a já začala zmatkovat, nevědela jsem, jak dýchat a byla beznaděj. No, Míra mi poradil ať dýchám tak, že nadechuji uvolnění a vydechuji bolest a já si to upravila tak, že nadechuji uvolnění a na výdech jsem si říkala "a krásně se otevírám".

Po hodině jsem vylezla ven a pak už to hezké tedy nebylo. Nedalo se vůbec nic, jen to děsně bolelo a nic nepomáhalo a nebyla ani chvilka na vydechnutí. Řvala jsem jak zvíře a nadávala, že to nevydržím, že už nevím, co mám dělat. Míra odešel udělat pití a vrátil se s knihou s tím, že to bude ještě nadlouho. Začal se tam tak jakoby zahnizďovat a připravoval se, že do rána to bude těžké.

Já už byla fakt zoufalá. Měnila jsem polohy, stála jsem, ležela, byla na čtyřech - nic nepomáhalo a začalo to tlačit. Měla jsem pocit, že se mi chce na velkou. Dřepla jsem na záchod, ale kontrakce mi tam nedovolily sedět. Sáhla jsem si dovnitř a nahmatala jsem tam takovou bouli plnou vody a pod tím cosi tvrdého. Nevěděla jsem ale, jestli jsem úplně otevřená, jen jsem věděla, že je to vak blan a pod ním hlavička. A říkala jsem si, to je dobré, nejde to vydržet, do toho mi oteče lem a bude to asi ještě trvat... fakt beznaděj. Ale tlačilo to už moc, tak jsem zavolala Míru, ať radši přinese tu nasákavou podložku - a rozplácla jsem se na zem v koupelně na balón tak, že jsem zadek vystrčila na Míru a opřela se o ten balon a konečně mi začalo být lépe. Opět jsem se dokázala uvolnit a přestalo to být tak beznadějné. A kdyz přišla kontrakce, prostě jsem šíleně řvala a nechala ji tlačit. No, pak už to šlo děsně rychle. Cítila jsem, že už se hlavička klube ven, ale nechala jsem tomu úplne volný půběh, nehonila jsem to. Asi už na třetí kontrakci vylezla hlavička, lezla ještě zabalená ve vaku blan a ten praskl až když koukaly ven oči. To já samozřejmě neviděla, popisoval mi to Míra. Vylezla hlava, to bylo teda fakt nepříjemné, a koukala ven. Měla normální barvu a jen pohnula rtíkama. Jinak nedělala vůbec nic, tak se mě muž ptal, jak pozná šňůru kolem krku a já mu odsekla, že nevím, že je to jedno. A pak jsem si tak přemýšlela, že vím, že když kouká hlavička,  tělíčko se dorotuje a na další kontrakci normálně vyleze. A vědomě jsem to zkoušela popohnat a zatlačit sama a nedělo se naprosto nic. Tak jsem si řekla, ze prostě počkáme a zase jsem se rozplácla na balón a čekala na další kontrakci. Ta přišla a sama vytlačila tělíčko ven. Míra malou chytil a hrozně se smál. Ona začala trochu pobrekávat a to už jsem se otočila a dala si ji na břicho. Až teď jsme zjistili, že se nám skutečně narodila holčička. Nechtěla hned sát, muž vytřel a poklidil na zemi a po nějaké chvíli jsme podvázali pupečník tkalounem, odstřihli ho a šťastný tatínek si ji vzal na hrudník. Naházeli jsme zakrvácené ručníky do pračky a já si sedla na bidet a čekala na placentu. Přibližně půl hodiny po porodu jsem malou přiložila k prsu a ona začala pít. Asi za deset minut úplne sama vyšplouchla placenta a bylo po všem. Ještě jsem se došla vysprchovat a pak už jsme si zalezly do postele, kde jsme do rána jen kojilly. Byl to ten nejdelší den, protože jsme byli všichhni tak nabuzení, že jsme vůbec nemohli spát.

Když to celé shrnu:


Hypnoporod mi sliboval bezbolestný porod, tak mě to tedy nakonec bolelo pořádně.  Ale myslím si, že chyba byla v tom, že moje příprava byla příliš povrchní. Kvůli tomu, že jsem neabsolvovala kurz hypnoporodu (v ČR je zatím nedostupný), jsem v okamžiku kdy to začalo trochu bolet, začala zmatkovat a tím jsem se nedokázala už uvolnit a bolelo to víc. Myslím si ale, že díky uvolnění na začátku jsem se dost rychle otevřela a porod vnímám jako velmi rychlý. Bolest jsem pociťovala přibližně dvě hodiny, u mého prvního porodu to bylo více jak devět hodin.
Oproti porodu Zuzanky jsem tlačila jen chviličku, se Zůzou to bylo úplné utrpení a vůbec to nešlo, jak mi do toho všichni kecali. Také pojem tlačila je zavádějící, protože já vlastně vůbec netlačila, jen jsem nechala tělo, ať si samo v klidu pracuje. Celkově jsem se také velmi krásně zotavila, protože mi vlastně vůbec nic nebylo a doma se všechno mnohem lépe snáší.
Ještě dodám, že jsem neměla žádné poporodní poranění a naše Bětka má i lékaři navzdory úplně všechno v pořádku:)

Veškeré dostupné informace o HypnoBirthing - The Mongan Method se budu snažit umisťovat na stránky www.hypnoporod.cz a snad se mi časem i zadaří, že se ze mě stane lektor této metody a budu ji moci zprostředkovávat i ženám u nás.

Veronika Vojáčková





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy