ADV TOP
ADV LEFT

Je mi 37 let. A půl. Když jsem byla malá, posílala nám vanilkové rohlíčky v krabici babička. Tatínkova maminka. Byly úplně nejlepší na světě. Přes krabičku bývala klasická bílá guma... Přes tu gumu se tam dala strčit ruka... Dal se vytáhnout rohlíček... A pak jste šli bytem a ten rohlíček se rozpouštěl na jazyku... Slast.

Chtěla jsem po babičce, aby mě ty rohlíčky naučila... Nějak jsme to nestihly a já se vydala za honbou za těmi rohlíčky, co budou nejvíc podobné těm babiččiným... A léta se to nedařilo.

A nevím, jak se to stalo, ale moji vášeň pro vanilkové rohlíčky zdědila má nejstarší dcera. :-) A i když byly tvrdé a vůbec se nerozplývaly, jí přišly opravdu úžasné... Každý rok. A já znova zkoušela jiný a další recept v marné touze dosáhnout dokonalosti...

Až letos. Vlastně dneska. 

Nálada nic moc. Říkám si - nebudu nic hledat, prostě udělám nějaké z časopisu - stejně to zase bude fiasko. A nevím, proč jsem šla a vyhledala jeden konkrétní recept. Od konkrétní osoby. Věděla jsem, že je peče, ale nějak mě nikdy nenapadlo je zkusit podle ní. A to jsme byly dlouhou dobu opravdu velmi blízké přítelkyně. Pak se něco zvrtlo, nešlo to vysvětlit a naše cesty se rozešly... Věděla jsem, že to tak musí být, ale i tak mi bylo smutno... Moc.

A dneska jsem s Valuškou koulela ty rohlíčky (Violka je nemocná, jinak by snědla hooodně těsta). Jednak jsme si krásně žensky pokecaly...

A za druhé - ty rohlíčky jsou geniální. Vrací mě do dětství, blaho v puse...

Vzpomínám na babičku. Nejen na ni. S každým uváleným rohlíčkem (a že jich ze dvou dávek bylo) jsem si v sobě "uválela" i to přátelství. Možná dneska bývalé, ale kdysi krásné. A to kdysi mi stálo za to. Nám dvěma stálo za to.

Takže díky a nejen za ty rohlíčky...





Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Zpět nahoru
Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy