U nás dárky vždycky nosil Ježíšek. Dodnes si pamatuju tu tajemnou atmosféru čekání, pak zvoneček, úprk do obýváku, otevřené okno, dárky pod stromečkem. Jednou jsem na podlaze našla bílé pírko. Asi ho tam ztratil On! Bylo to krásné, bylo to pohádkové, bylo to tajemné... bylo to to, co jsem chtěla předat svým dětem. Myslím, že se nám to docela povedlo.

Ježíšek za námi přiletěl i do Mongolska a do Číny. Skoro si křídla ulítal, navíc jsme mu posílali i různé objednávky týkající se změny termínu (jednou jsme měli Štědrý den až 26. prosince, protože ten skutečný jsme vystupovali z letadla a jednou k nám zas přišel o několik dnů dříve) a on je ochotně plnil.

Zvýšené náklady za spotřebu paliva a časovou náročnost si neúčtoval. Vloni to měl jednoduché, žádné extra požadavky z naší strany nebyly. Všechno probíhalo tak, jako vždycky. Čekání, zvonění, úprk do obýváku, otevřené dveře na balkon.... Než jsem si všimla, že Vašík rozbaluje dárky tak nějak posmutněle. "Mami, já jsem si všimnul, že ten zvoneček byl tvůj mobil." Nakonec štědrovečerní radost zvítězila nad zklamáním, že Ježíšek je vlastně pohádka.

Během roku jsme si s nejstarším vysvětlili i ty další - zoubkovou vílu, všechny ty poklady, které našli ve starých hradech a zříceninách, Mikuláše a čerty. Snažila jsem se doplnit i to vysvětlení, které mně, jako malé, chybělo. A tak jsme si tak trochu, jak jen mi moje znalosti neznaboha dovolovaly, povídali i o skutečném Ježíšovi a jeho osudu.Ale před pár dny... "Maminko, mně je tak nějak líto, že už vím, že Ježíšek není." A tak jsem znovu vysvětlovala. Že Ježíšek sice nenosí dárky, ale radost z obdarování druhých, štěstí, že jsme všichni spolu, to, že si umíme Vánoce užít tak, abychom cítili magično a tajemno tohohle svátku, to je Ježíšek. Že "být Ježíškem" je právě to, co nás s tatínkem na Vánocích hrozně baví, protože víme, že jim, našim dětem, tím děláme radost. Ale někdy je to fuška, abychom nebyli prozrazeni. A připoměla jsem mu loňský mobilní telefon. Vašíkovi zasvítily oči. "Víš co? Až budeme čekat na Ježíška, já půjdu jako na záchod a prolezu oknem na balkón a pak do kuchyně a do obýváku a zazvoním na zvoneček a pak se zas rychle vrátím. Ale musíš zdržet kluky, aby počkali, než se zase oknem vrátím na záchod, jo!"

A tak už vím, kdo u nás letos bude Ježíšek :-) .





Zpět nahoru