Vánoce. Miluju ty vzpomínky na dětství, kdy jsem se těšila, celé dny koukala na pohádky, venku jsme se koulovali a jezdili na igelitkách na kopečku pod barákem a zkoušeli, kdo se trefí do sklepních okének (sousedovi se to jednou na ledovce povedlo a strávil pak pěkný měsíc v nemocnici s rozdrcenýma kostičkama v obou patách). 

 

Když se dneska podívám z okna, škrtám si sněhové radovánky z předvánočního programu. Cukroví jsme s nemocnou skorošestileťačkou dodělaly včera večer, dárky musím balit asi v noci z 23. na 24., jindy není čas a prostor, tak mi zbývají ty pohádky.

 

Dneska jsme viděly Třetího prince, Jak se budí princezny, Princeznu ze mlejna a S čerty nejsou žerty (ty uvidím minimálně třikrát, protože je miluje náš tříleťák a ten si aktuálně piluje lyžařský styl na horách s babičkou).

 

Tak nějak mě při těch pohádkových láskách napadlo, jak to, že ty princezny vždycky našly toho pravého prince. Jestli ono to tehdy nebylo mnohem jednodušší s těmi domluvenými sňatky. Protože když už se princezna nezamilovala, tak se alespoň vdala.

Řeším aktuálně trable jedné ze svých blízkých kamarádek, která je stejně mladá jako já :-), chytrá, pohledná rusovláska s prsama, pro které by lecjaký chlap udělal cokoliv. Navíc je vtipná, nevtiravě, nemusí být středem pozornosti, ale většinou se tak stane, protože se k ní stahují lidi jako ke světlu, má krásný smích a ostatní dokáže rozesmát až k slzám.

 

Jenže v životě narazila na partnery, se kterými to po nějaké době nedopadlo. Ten poslední ji podváděl tak tajně, že byla poslední z města, kdo se o tom dozvěděl, na sebevědomí jí to rozhodně nepřidalo. A věk, kamarádky, co řeší děti, manžely a vrásky a přebytečná kila, jí optimismus do žil taky nevlévají.

 

Jak tak koukám na toho Třetího prince, tam přeci jeden z princů přebývá, sice je trošku do větru, což zrovna nepotřebujeme, ale ... Nemáte taky někde ve svém okolí prince, ani nemusí mít bílého koně, meč a království. Stačil by sympatický názor na svět, úsměv, chuť se lehce usadit a žít ve dvou. Cestovat, bavit se, sportovat, užívat život a možná nějaký časem stvořit. Kolem mě se nějak nedostávají, asi špatné podnebí. Nebo je potřeba ten sníh, tři oříšky a ztracený střevíček?

 

S věkem mi ubývá materiálních přání, kéž by ten dopis Ježíškovi opravdu fungoval, letos je v něm přání jen jedno, ale udělalo by radost tolika lidem, kterým na té naší přítelkyni záleží a kteří chtějí zase slýchat její smích. 

Jdu ho honem dát za okno, týden je přeci jen dlouhá doba a jeden nikdy neví :-)

 





Zpět nahoru