ADV TOP
ADV LEFT

Jak stárnete?

sem zmizela vybraná témata z diskusí ke smazání
Pravidla fóra
PŘÍSTUP DO FÓRA

bez registrace/přihlášení: jen čtení
noví/registrovaní uživatelé: běžný přístup
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Katchen » pátek 02. březen 2018, 10:02
Mamio, JO!!! To je přesně to, co jsem chtěla říct, jen vy to umíte shrnout v jednom odstavci! Díky!
Uživatelský avatar
Katchen
Howgh
Howgh
 
5266 příspěvků
15. květen 2011
Praha
Příspěvekod Maggiemae » pátek 02. březen 2018, 10:35
Mamio, mám to podobně :) Stárne se mi docela dobře, ťuk ťuk.

Letos 43. Vzhled jsem nikdy neřešila příliš, nikdo se za mnou neotáčel, takže to není žádná ztráta :) Kila mi vadí jen mírně (spíš to, jak psala Zuza a Sally), těší mě, že vlasy mám stále kaštanové a v nich jen semtam bílý vlásek, protože doufám, že k barvení nikdy (mentálně) nedospěju :) Štve mě fyzická kondice, děti mi ujíždějí na lyžích a bolí mě kyčle, to je jediné, na čem musím něco dělat a dřív jsem nemusela.

Čtyřicítku jsem poznala spíš mentálně. Tehdy nastoupila jako vrchní státní zástupkyně Bradáčová, ministrem spravedlnosti byl Pospíšil, všechno můj ročník, a mně tehdy došlo, že "stát" přebírá moje generace, že už je ta odpovědnost na nás. Že už začínám patřit mezi ty, kdo by měli být vzorem. Začala jsem tehdy taky přednášet (to je velmi uspokojující, předávat, co jsem se naučila), angažuju se víc politicky, zkrátka po rodině se snažím věnovat i světu. Mám za sebou půlku života, je načase.

Zároveň je toho ještě spousta co nevím, po deseti letech skoropauzy s dětmi mi leccos uteklo, každé nové zadání, studie, je výzva. PhD jsem začala dělat na medicíně, v rámci toho chodím na kurz medicíny pro nelékaře, byla jsem pitevně a prohlížela si mozky!!! úžasný.

Jediné, na co si musím dávat opravdu pozor - někdy mám z pozice "starší a zkušené" tendenci sklouznout do mentorování (zejména ohledně dětí, ale v dalším). Mám kolem sebe lidi spíš mladší, tak to jde rychle. Snad to dostatečně často poznám a udržím.
Uživatelský avatar
Maggiemae
Howgh
Howgh
 
5117 příspěvků
10. leden 2007
Příspěvekod Katchen » pátek 02. březen 2018, 10:41
Magg, díky za tvé psaní. Velmi inspirující. Vystihlas to přesně - stát přebírá naše generace. Taky jsem si to uvědomila - že spousta lidí, které obdivuji a jsou mi vzorem, už jsou z mé generace. Vlastně s tím se mi smiřuje asi nejhůř - že za mnou stále nic a ani to nevypadá, že by se to povedlo změnit. Jo. To je asi můj největší mindrák, co se týče stárnutí.

A máš pravdu, je na čase se angažovat, cítím to stejně. Jen vůbec nevím kudy do toho...
Uživatelský avatar
Katchen
Howgh
Howgh
 
5266 příspěvků
15. květen 2011
Praha
Příspěvekod Zuzula » pátek 02. březen 2018, 10:41
Ahoj, zajímavé téma! Mám to stejně jako Mamia, ta to vystihla za mě. Jsem tedy o něco mladší, mám 42. Beru to, jak to je a mám pocit, že oproti jiným vrstevnicím je to o dost jednodušší (myslím, ten přístup k věku, vzhledu apod.). Opravdu každé období mělo a má něco do sebe, jsem spokojená s vývojem... Mám nespornou výhodu, že zatím netloustnu a nic zvláštního pro to nemusím dělat, zase musím barvit, protože jsem šedivá až hrůza.
Teď musím odjet, ale ráda se vrátím k diskuzi.
Uživatelský avatar
Zuzula
Krafařka
Krafařka
 
685 příspěvků
02. říjen 2006
Příspěvekod Maggiemae » pátek 02. březen 2018, 10:46
Katchen, ono možná stačí i málo, kolem sebe. Mně došlo vlastně až po čase, že se ve skutečnosti angažuju :))

Jo, a vždycky mě pobaví, když někoho popisuju jako "sympatickou starší paní, tak padesát, možná pětačtyřicet, hm, takže vlastně skoro moje vrstevnice .... to by mě zajímalo, jak popisuje ona mě" :palma: :D :D :D
Uživatelský avatar
Maggiemae
Howgh
Howgh
 
5117 příspěvků
10. leden 2007
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 12:15
Jsem mladší, maličko po třicítce, ale depku mám taky. Cítím se tak na 50 a často propadám smutkům, že líp už nebude. Za poslední rok jsem se celá nějak rozsypala - trpím silnými bolestmi zad (a ani rehabilitace nepomáhají, podle doktora i denní cvičení pomůže jen k tomu, aby bolesti byly minimální, ale nikdy se už problémů nezbavím), takže chodím jak stará bába. Přibrala jsem nějakých 13 kg a doma poslouchám, jaká jsem dřív bývala pěkná, intimní život jde kvůli tomu do kytek. Jenže jak hubnout, když se kvůli zádům nemůžu hýbat? Leda nežrat, a to zas nemám silnou vůli. Jak jsem doma, tak furt něco uzobávám, čokoláda na nervy téměř denně. Profesně taky na nic, nejsem v ničem dobrá, takže dělám práce, které mě nebaví, nebo jsou mizerně placené. Teď mi končí smlouva a já nevím, jakým směrem se vydat. Bojím se, že zas budu dva roky na pracáku. Vzhled - nejen že jsem tlustá, ale ani v jiných směrech to není žádná sláva. Trpím na akné - obličej, dekolt, ruce od ramen po lokty, záda. Vypadám jak puberťák. Co já už vyzkoušela mastiček, krémů, ..., nic nepomáhá. Přijde mi, že se nikdy nedočkám obličeje bez pupínků. Šedivím už od puberty, máme to v rodině, že šedivíme strašně brzo, někteří už jako děti. Navíc mám černé vlasy, takže je to strašně vidět. Jenže kvůli zádům nevydržím v kadeřnickém křesle a sama se nabarvit neumím. Tak chodím s hnusnou hlavou. Děti jsme s manželem měli plánovaně hodně mladí, máme doma školáky. Moje spolužačky ze střední teprve teď začínají rodit děti, samé vysmáté šťastné fotky mladých, krásných svěžích žen, a já na to nechápavě koukám a divím se, že tohle jsou moje vrstevnice. Neumím si představit, že bych teď měla být těhotná. Jsem strašně vyčerpaná, bolavá. Nemít děti, nevím, pro co žít. Život mě nebaví - nikde jsem nebyla na dovolené u moře, nikdy jsem neletěla letadlem. Pracovně žádné vyhlídky - jsem blbá na jazyky, neumím anglicky, takže žádnou pořádnou práci nikdy neseženu. Nemít manžela, ani se sama neuživím. Jsem společenský tvor, jenže věčně zavřený doma. Kamarádky nemám, protože tím, že jsem měla děti brzo, jsem o tehdejší kamarádky přišla (ony chodily pařit, já řešila kojení, plínky, prostě jiný vesmír) a nové si nenašla (protože jsem měla děti o cca 10 let dřív než většina, takže se se mnou ostatní matky nebavily, protože jsem mladá, blbá, nic o životě nevím, ...). Neumím si představit, že takto budu žít i dál - jen v rodině, kde děti brzy vyletí z hnízda a budou žít své životy, bez přátel, bez pracovní perspektivy, s čím dál většími bolestmi... Pokud budu vycházet z průměrného věku dožití, tak mám před sebou víc než půlku života. A ty vyhlídky se mi vůbec nelíbí. Život mě nebaví a nevěřím, že to bude lepší. Tolikrát jsem se snažila něco změnit, třeba dělala kurz, ale nikdy to k ničemu nebylo. Pořád se plácám na místě. Jediné, v čem jsem "uspěla", je manželství - že děti vyrůstají v celkem dobrém prostředí, v kompletní rodině, kde se rodiče mají rádi. Jenže co když manžel odejde za mladší a hubenější? Nějak mi chybí smysl života... :cry:
inko 30+
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Karoli » pátek 02. březen 2018, 13:12
I love Báby café :-)
To je zrovna téma, který teď řeším, necítím se zatím nijak extrémně stare, ale samozřejmě ty projevy na sobě vidím. Zítra mi bude 41. Vadí mi gravitace na obliceji a v oblasti prsou, tlustá už nějakou dobu jsem a pořád doufam, že to ale není trvalý stav. Pozoruji na sobě, že jsem ještě větší lenoch než před pár lety a taky touhu se nějakým způsobem angažovat. Zatím jen hledám způsob. Taky mám větší potřebu pomáhat. Jsem častěji večer unavená a udivena z toho, že to tak je, když jsem vlastně nedělala nic, z čeho bych měla být. Ale mám se ráda, mám ráda svůj život a pořád se těším na věci nadcházející. Pořád plánuju, pořád mám spoustu nápadů a pořád mě to baví. Jo a mnohem víc mi vadí, když se mi něco nepovede, v tom jsem na sebe přísnější. Taky jsem prekvapena z toho, ze mnohem casteji neudrzim myšlenku, ale taky se s tim dokazu vyrovnat :-)
Ale v podstatě jsem teď spokojenější než když jsem byla mladší, už tolik neřeším, mám větší nadhled řekla bych.
Inko G., je to určitě těžký, ale kvůli tobě doufám, že ta naděje tě neopustí, protože pokud jsem se nespletla v tom, kdo jsi, musím ti říct, že ty jsi tak strašně moc fajn ženská, že to všechno, co si přeješ, ještě přijde, a to v takový intenzitě, že možná budeš ještě trochu vydesena z toho :-) a protože spravedlnost prostě na světě je, tak jsem si i u tebe naprosto jistá, že to přijde.
Karol
Uživatelský avatar
Karoli
V osobním kontaktu nepříjemná :-)
 
2107 příspěvků
21. září 2006
Příspěvekod Morana » pátek 02. březen 2018, 14:18
Já si to stárnutí vlastně uvědomuji jen v takových věcech, co nejsem schopna ovlivnit-zhoršení zraku na čtení , šediny v černých vlasech jen září.... ALe současně si říkám, že třeba mám fyzičku a vlastně i postavu lepší, než jsem třeba měla ve 20-25-ti letech. Zklidnila jsem se...i když pořád něco musím dělat, sem tam si užívám situace, kdy ne, kdy prostě si jen tak lehnu..Tím, že jsme byli mladí rodičové, dítě je ve světě, máme mnohem více času jen na sebe a tak s manželem fakt podnikáme tolik věcí, na které dřív čas nebyl..My tu letošní stříbrnou svatbu oslavíme s pocitem, že je to prostě fakt fajn, že spolu těch mraky let jdeme :-)
Mám více času vymýšlet a podnikat akce pro mé známé , pro naší vesničku...Třeba i tím, jak jsem se věkem zklidnila, mám chuť tohle více podnikat.

ALe..vlastně je tady malé ale..Nějak špatně dávám (ale jen uvnitř sebe, neřeším to, že bych to nějak komentovala, vymlouvala, řešila), když jsem někde a tam někdo vykládá, jak v tomhle věku 44 a více už tohle a tohle bolí ...tohle a tohle je špatné a tak. A ještě pak dodává takové:...počkej..ono to taky na tebe příjde. Tohle je pro mě citlivé, nechci to poslouchat..já to budu řešit, až to příjde, rozhodně to teď nechci nijak řešit...Vlastně se tím sama sebe chráním.
Uživatelský avatar
Morana
Krafařka
Krafařka
 
928 příspěvků
27. duben 2010
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 14:26
Já bych ještě ke svému komentáři chtěla dodat něco, co mě těší: od narození mám velkou vrozenou vadu kloubů a ortoped mi v dětství prorokoval, že bez brzké operace budu ve čtyřiceti trpět nesnesitelnými bolestmi a nebudu vůbec chodit - přestože jsem na operaci nebyla, chodit můžu a stav kloubů není sice 100%, ale zatím nebolí. Možná je to tím, že prakticky od 18 let si držím stejnou váhu (kromě těhotenství, kdy jsem přibrala 20 kg, ale zase zhubla), i když ve prospěch kloubů bych měla mít tak ještě o 5 - 10 kg méně. Jenže když to zhubnu nyní ... v určitém věku si prostě žena musí vybrat, zda bude mít hezkou tvář nebo zadek. :mrgreen: Jsem moc ráda, že se prognóza lékaře zatím nenaplnila a kdyby na to přišlo, tak snad v dnešní době už medicína natolik pokročila, že by si uměla s mým problémem poradit lépe, než před 35 lety.

A ještě u nás v rodině říkáme jednu věc: když umí žena vařit, může se vdávat, a až se naučí péct skvělé buchty, může být babičkou. :D vařit umím už dávno a buchty mi okolí chválí už několik let, čili už bych teoreticky mohla být i babičkou. Věk na to už mám, ale moje dítě ještě ne. :mrgreen:


Inko 44

Inko 30+ - pokud tě trápí váha, tak ona úprava stravy bývá hodně efektní. Já tedy zásadně hubla vždycky jenom úpravou jídelníčku. A faktem je, jak už tu někdo zmiňoval, že ve věku 40+ už nejde hubnutí tak snadno, takže ty máš na to teď ideální věk.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 14:30
Karoli, vse nej! Jsem o kousíček (tyden) starsi.

Inko30+ - jak Te ctu, normalne bych za Tebou zajela a vlasy Ti nabarvila ;-) Kez bys mela nadeji!

A jak to tady ctu, jeje, kde ja bych uz davno mohla byt - to si rikam, kdyz nekteri krouti nade mnou hlavou, ale co, ja na nejaky ambice nikdy nebyla, o velke posty nestojim, me bavi byt "pesakem", je to pro me podnetnejsi a hlavne zabavnejsi. Jo, je to nekdy i pro me divne, kdyz jsem pod nekym, kdo realne nemel ani na to byt prumernym pesakem.

InkoMidlifeCrisis
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 14:59
Inkognito píše:Takze mam predcasnou menopauzu, doktorce se to moc nelibi, ze to je hodne brzo, strasi me problemy s kostmi, kardiovaskularnimi problemy a nejradeji by mi nasadila na par let substitucni lecbu, kterou prozatim odmitam. Pamatuju si, jak tu kdosi kdysi v jedne diskuzi rekl, ze se tesi na menopauzu, ze odpadnou problemy kolem menstruace...tak to fakt nechapu. Mne menstruace chybi, vnitrne si pripadam stara a nepritazliva a fyzicno se po prechodu fakt zacina rychle menit k horsimu ( vrasek mi pribylo za rok jako snad za 10 let, kuze vsude povoluje, meni se jeji kvalita a i kdyz jsem vzdycky byvala vysoka a stihla, tak ted zacinam pribirat na vaze, byt jim stale stejne :-Z ). Vykyvy nalad na optimismu nepridavaji, ale co je nejhorsi, ze nemam vubec chut na sex, naprosty utlum, vubec by pro me nemusel existovat...jak je z toho odvazany muj muz si umite predstavit :-?


Inko,

podepsala bych všechno co píšeš - beru prášky na tlak a na odvodnění - a to rok trvalo, než se povedlo jakž tak vyladit jak typ prášků, tak dávkování. Nohy jsem měla nateklé tak, že mě normálně bolela kůže a čekala jsem, kdy začne praskat :( O návalech co půl hodiny ve dne v noci bych mohla psát román. A klouby jsou už na odchodu, nemůžu běhat a občas mě bolí kolena i při při běžné chůzi na metro. Chuť na sex mám tak jednou za čtvrt roku a hledej při tom chlapa :(

Hormonální substituce byla strašný strašák, ale teď měním postoj - hlavně ať mi ty estrogeny dodávají ve zvýšených dávkách, aby se to aspoň trochu zpomalilo. Utěšuju se tím, že v naší rodině se umírá na infarkty a mrtvice, ne na rakovinu - a při mém současném zdravotním stavu by mě taky mohlo klepnout dost brzo.

InkoMidlifeCrisis, díky :-*

Karoli, jsem to já. Budu doufat, že na tvoje slova dojde :erik:

Inko G.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Morana » pátek 02. březen 2018, 15:35
inko G-reaguji na tvůj první příspěvek...

Odhoď strach...píšeš, že se bojíš, že bys mohla být páté kolo u vozu...To přece nevíš, třeba vůbec ne. Naopak, může tě potkat něco zajímavého.
Já bych otevřela vrátka, a naopak, strachu bych je zavřela.
Pokud to chceš, tak někde v duši, mít rodinu, ne jen vzdálenější rodinu, kamarády..já bych to prostě riskla a otevřela se tomu. Strach šíleně svazuje a je i poznat na dálku...(jestli mi rozumíš, co tím chci napsat ;-) )
Třeba to nevyjde...ale to nevyjde někdy i tomu, kdo k tomu příjde lehce..

Moc ti to přeji,aby ti tvé tiché přání bylo splněno.
Uživatelský avatar
Morana
Krafařka
Krafařka
 
928 příspěvků
27. duben 2010
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 16:29
Inko G. (asi nepatricne - kdyztak mi dej facku - ale něco mi říká, ze to mam napsat) - co když uz prave na Tebe a jen na Tebe nekde cekaji chlap/tata s dítětem a pro oba budes ta nej? A zadne 5. kolo u vozu se nedeje, ba prave naopak.
I takove cesty osudu byvaji ;-)

InkoMidlifeCrisis
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Jana12 » pátek 02. březen 2018, 17:25
Inko G- jsi bezva ženská!
Uživatelský avatar
Jana12
ZRNKA tým
ZRNKA tým
 
7616 příspěvků
21. září 2006
Příspěvekod Anulenka » pátek 02. březen 2018, 19:04
Zdravím, čtu se zájmem, taky letos 40tka, snažím se utridit myšlenky k tématu, ale dostala me INKO 44, že si v určitém veku musíme vybrat, jestli budeme mít hezký obličej nebo zadek :D:D, to je tak trefné, made my day.Díky.
Uživatelský avatar
Anulenka
Diskutérka
Diskutérka
 
2939 příspěvků
08. únor 2007

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Majestic-12 [Bot] a 29 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy