ADV TOP
ADV LEFT

Jak stárnete?

sem zmizela vybraná témata z diskusí ke smazání
Pravidla fóra
PŘÍSTUP DO FÓRA

bez registrace/přihlášení: jen čtení
noví/registrovaní uživatelé: běžný přístup
Nástěnka
Editace práv pro nástěnku
Napište uživatelské jména, které mají mít právo upravovat tuto nástěnku (vždy jeden uživatel na řádek).
U uživatelského jména není rozlišována velikost znaků.
Administrátoři a moderátoři mají právo pro úpravy vždy.
Tato diskuse je zapadlá, již do ní nikdo nepřispívá. V případě potřeby však lze diskusi oživit zasláním nového příspěvku. Tuto funkci používejte prosíme s rozmyslem, váš problém zde již pravděpodobně byl podrobně prodiskutován.
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 21:04
Inkognito píše:Zrovna včera jsem o tom přemýšlela, jak to mají ostatní ženy a že vidím na sobě už tak rok a půl, jak vzhledově stárnu. Vždycky mi ostatní hádali tak o 10 let méně, nyní už ale vypadám na svůj věk. A nejkrutější bývá zrcadlo někde ve výtahu se světlem přímo nad hlavou, to hodně zdůrazní, jak mi už ochabují obličejové svaly. Nevadí mi ani tolik, že profesně nejsem úspěšná ve svém oboru, ani to,že už asi nikdy nebudu mít hubené gazelí nohy a ploché břicho, na to mám moc jiných zájmů a příliš málo času. Ale smiřuje se mi těžce s tím, že zřejmě už nebudu mít víc dětí, než to jedno, co mám. Ano chtěli bychom mít s přítelem ještě jedno, jenže už to dva roky nejde. Ono na sebe nechalo dva roky čekat i to moje první dítě, jenže já byla o více než dekádu mladší. Teď je mi 44 a mám pocit, že lidé v mém okolí by si ťukali na čelo, kdyby věděli, že chci ještě otěhotnět. A jestli se to stane, že budu všem pro smích. A jestli se to nestane, tak jak se s tím smířím. A teď už asi dva měsíce odkládám telefonát do CARu, protože se stydím , že jsem už prostě stará.

Inko 44


Inko, neodkládej, pokud opravdu chceš a cítíš se na to, v CARU jsou na to zvyklí. Mám hned 3 kamarádky, který jim výrazně vylepšily statistiky :) všechny tři v 45, a jedna z nich teď bude rodit v dubnu téměř v 47 - všechny to omladilo, nabilo elánem, strašně moc jim to přeju.Co na to případně řekne okolí, bych vůbec neřešila.

Jinak k tématu - je mi 45, až na vrásky to jde, po letech jsem se vrátila ke své letité předdětné váze, jedinej vlas nemám šedivej, děti 7-10 let, takže už je člověk svobodnější..s mužem jsme úspěšně zlvádli krizi...toto všechno je v pohodě, bohužel mám nevyléčitelnou nemoc, která mě postupně invalidizuje...a tak už s dětma nebruslím, nelyžuju, chodím pouze na malý procházky a bojuju s každodenníma bolestma, dnama, kdy jsem naprosto bez elánu, táhnu nohy za sebou...a strašně strašně doufám, že zestárnu ještě jako mobilní.

Zachraňuje mě, že jsem velkej optimista a vlastně pořád mi ten svět přijde fajn a když sečtu plusy a mínusy, pořád jsem v plusu.

Inko nemoc
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Gehenna » pátek 02. březen 2018, 23:01
Občas mi připadá, že jsem se stará už narodila.
Beru třeba jako vrstevníky spíš generaci svých rodičů a i proti nim si připadám stará, ti, co znám, jsou veskrze aktivnější než já (můj otec, proboha!).
Kdybych si myslela, že se tolika dožiju, což si nemyslím, tak bych řekla, že kolem těch 50 bych se mohla konečně tak nějak cítit na svém místě.
Je mi 34 a často mám pocit, že je mi tak tisíc let.
Uživatelský avatar
Gehenna
B-C Kašpar
 
26184 příspěvků
13. prosinec 2007
Nobody knew where I was and now I am no longer there.
Příspěvekod Inkognito » pátek 02. březen 2018, 23:05
Nestárnu, vyvíjím se, moudřím....Bude mi 39. Začínám budovat kariéru, to předtím byla příprava na budování (během přípravy jsem stihla vydatně podpořit české školství a snad i důchodový systém čtyřmi kousky (14 až 5 let). V práci mám krásné, více či méně štíhlé ženy (nejhorší je ta s dospělými dětmi a postavou dvacítky, velmi velmi cvičící - vybrala si zadek), charismatické, každá se mi nějak líbí. I ta padesátka s dvacetiletým zadkem - fakt ocenuji její vůli a kondici, i když výsledný efekt se mi nelíbí...
Hůř slyším, pokud mě někdo osloví a v místnosti je nějaký jiný hluk, tak nerozumím. Zrak taky slábne (super, brýle jsou hezký modní doplněk). Kila se drží v normálních zónách, navíc mám štěstí na souměrnou postavu a rovnoměrné hubnutí. Děti jsou už odrostlé, Kyčle (taky velká vada s blbou prognozou, která se zatím nenaplňuje) drží, pleť ok, jen tu bradu bych si nemusela holit :D Vrásky úměrné věku, šediny ještě nemám, zdraví slouží...
Stárnou děti a manžel, občas ;-)
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Hedunka » sobota 03. březen 2018, 06:54
Je mi pozítří 41, (tohle je trochu i narozeninová párty, ne :), zdravím ostatní březňáky) děti na prvním stupni, s manželem dvacet let a docela se spolu pořád i zasmějeme, máma zdravá, silná. Kdybych mohla zastavit čas, zastavím ho právě teď.
Začala jsem dbát o svůj vzhled, což jsem nikdy nedělala, chodím teď víc v sukních, občas si nalakuju nehty, nemám na to moc času, ale chci být trochu upravená. Jak se Maggie bojí, aby nementorovala, já se bojím, abych nepřehnala tohle, abych nenosila v padesáti růžový mašličky.
Každý den se poslední rok věnuju aktivní chůzi. Jsem celý život štíhlá, ale pod oblečením už to tělo nevypadalo nic moc (hlavně stehna!) To chození docela pomohlo.
Přestaly mě bavit příběhy. Mám pocit, že všechny příběhy, jak to bylo, jak to dopadlo, jsem už slyšela, nebo četla, nebo si představila. Baví mě lyrika. A divadlo. Víc si teď užívám formu.
Z obličeje bývám nešťastná. Byla jsem onehdá v Praze a měla jsem šok z jedný věci. Člověk viděl každou chvíli zezadu krásnou ženu, hezký tělo, hezký vlasy, ladný, mladistvý pohyby a zepředu pak úlek. Na našem maloměstě kdo je starší, vypadá starší zepředu i zezadu i pohybem. Jak mi řekla kamarádka, jsme ve věku zezadu lyceum, zepředu muzeum. Tak tenhle nelad mě nebaví, přijde mi klamavej a bojím se, že takhle někoho děsím i já.
Skoro mi přijde, že jsem byla víc stará, když jsem byla mladá. To jsem byla mnohem vážnější než vrstevnice. Teď jsem lehčí, veselejší, možná povrchnější.
A líběj se mi muži. Stará stodola nejlíp chytne. Samozřejmě všechno v největší počestnosti, veškeré bouře se odehrávají jen ve mně, o to silněji, nejvíc o ovulaci. Zamlada jsem skoro ani nevnímala, že se lidi dělej na muže a ženy.
Že jsem se věkově posunula, jsem si všimla v momentě, když dávali Nemocnici na kraji města a já koukla na Sovu staršího a řekla jsem si, to je ale docela atraktivní chlap! Tak to jsem pak zůstala v šoku. Sova starší byl pro mě jako holku symbolem nejpozdnějšího stáří a to jeho jiskření s Medřickou mě spíš dojímalo. A teď mi přišel zajímavej? :)
A vrchol všeho. Minulý týden jsem si poplakala v autě. Zmožek. Už mi lásko není dvacet let. Jednak ho poslouchala máma a zpívala si ho, když byla mladá, jednak ty slova toho chlapa, takhle ten vývoj vidím i u svýho muže.
Takže já uřvaná nad Zmožkem v autě, rozmazaná řasenka. Jo, to by asi mohlo nějak definovat, jak stárnu.
Blbnu :)
Uživatelský avatar
Hedunka
Krafařka
Krafařka
 
885 příspěvků
23. červen 2009
Příspěvekod Hedunka » sobota 03. březen 2018, 06:57
Jaroslav Seifert

MAMINČINO ZRCÁTKO
Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.

U okna visí na skobě,
dívá se po mně, po tobě,
proč by se neusmívalo?
Maminka byla veselá
a žádné vrásky neměla,
a když, tak určitě málo.

A zpívává si nad mlýnkem
valčíky, které s tatínkem
tančila šťastná snad trochu.
Když vzpomíná si na mládí,
letmo jen okem zavadí
o jeho třpytivou plochu.

Odvíjejíc pak z hřebene
truchlivou kořist plamene,
v chomáček vlasy stočí.
Když pak jej hodí do dvířek,
vidím na skráních vějířek
a drobné vrásky kol očí.

Pak rám se zkroutil; jeho sklo
nejdřív jen lehce naprasklo,
plíseň v něm cizopasí.
Posléze prasklo vejpůlky
a maminka své drdůlky
pak v rozbitém česala si.

Čas utíká, je šedivá,
už na sebe se nedívá
a zvyká na samotu.
Když někdo klepe na dveře,
přijde v klotové zástěře,
v té černé zástěře z klotu.

Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi nestiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně.
Uživatelský avatar
Hedunka
Krafařka
Krafařka
 
885 příspěvků
23. červen 2009
Příspěvekod Barci » sobota 03. březen 2018, 07:58
Mně přijde, že nezáleží jestli je ženě 35 či 45, ale víc na věku dětí. Jasně ten věk jde znát na těle, tedy jak u koho. Ale nejvíc dělají ty životní zkušenosti.
Já jsem mladší, něco přes 30, ale když se srovnám s bezdětnými vrstevnicemi, tak si připadám jak usedla babička. Ale mám výhodu, skoro je začínám předhánět, jak děti rostou a uvolňující se mi tím ruce, začínám zase "řádit" zatímco ony začínají tehotnet ;-)
Sice už nejsem tak free, ale zase mám dost nadhled a spousta věcí mi je prostě už u pr..le :)

To fyzicno už je horší, minimálně 10kg bych měla dát dolů, cítím se ve vlastním těle jak v cizím. Začíná mi to vadit i zdravotně, klouby se ozývají a nejvíc mi vadí, že už se nepohybuji tak lehce. Takové to jen tak si z radosti poskočit, rozběhnou po louce, to už prostě nejde. Jako uz jsem na sebe dost dlouho naštvaná, tak snad by mohlo to pomyslné cvak nastat!!
M. 2008, A. 2011
Uživatelský avatar
Barci
Klevetnice
Klevetnice
 
3799 příspěvků
19. listopad 2008
Příspěvekod Misicka » sobota 03. březen 2018, 08:04
Já už jsem stará (letos mi bude 54), přesto mentálně si nepřipadám, pořád si připadám jak mladá holka. Vlasy si barvím už spoustu let, ale fakt už je to síla, už jsem přemýšlela nějak nechta odrůst, ale když mi kadeřnice líčila, jak by to šlo, tak nevím, jestli do toho půjdu. V práci se pomalu z té nejmladší na oddělení přesouvám na "inventář" a další vlnu důchodů :-D (teď nás čeká během dvou tří let první vlna, kdy spousta lidí odejde, pak už budu na řadě). Nicméně mám doma děti čvtrtá a pátá třída, tak jsem nějak mezi generacemi ...Potěšilo mě, když jsme s jednou maminkou od dcery ve třídě na něco vzpomínaly a ona usoudila, že jsme teda stejně staré (to teda určitě ne, je o deset let mladší, ale zbaběle jsem se k tomu nepřiznala a nechala ji při tom). Bohužel v poslední době jsem dost nervní, mám duševně náročnou práci, dost stresující a pak už bych chtěla doma klid a světe div se, on není, pořád se o něčem dohadují, honím je do úkolů, do cvičení na nástroje...ale zase musím říct, když je opravdu zle, tak není problém si třeba na půl hodinku zalézt do ložnice a buď si odpočinout nebo něco přečíst. Na dovolené stále jezdíme na vandry a pod stan, minulý týden jsem byla s manželem SAMA na zimním táboření, jak já si to užila, těch -11 po ránu :-D. A tak jen občas si uvědomím, jak to letí a je mi líto, že až budou děti staré jako já, já už tu pro ně nebudu, na rozdíl od mé mámy, která je pořád fit a dáma. Njn, tak holt tu śnad pro ně budou starší ségry. Tak jen abyste viděly, že to jde přežít. Tak hezký víkend, jdu něco dělat.
Uživatelský avatar
Misicka
Howgh
Howgh
 
5021 příspěvků
01. leden 2007
Česká Lípa
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 08:58
Je mi čerstvých 41. Nestárnu, ale víceméně teprve teď mám pocit, že už jsem velká holka a můžu si spoustu věcí dovolit :D Dceři je 13 a od narození s ní jsem sama. Kromě dvou úletů žádný vztah :( Takže logicky jsem celou tu dobu trpěla pocitem, že jako samoživitelka se musím držet při zdi, šetřit, nábytek po bytě jsem lepila jak vlaštovka hnízdo a tak vůbec. Nebyla jsem nešťastná, to ne. Jen to, že mě nikdo nechce mě trápilo.
Zlom přišel s tou čtyřicítkou, a to v pozitivním smyslu. Na jaře jsem si pořídila zahrádku s chatičkou a včely. V létě jsem poprvé dceru vzala k moři. A na podzim přišel i ten chlap :D Jako není to žádný pan Božský, země se pod námi nezachvěla, ale je mi s ním fajn, máme toho spoustu společného a kdo ví, jak se to vyvine dál. Neřeším a užívám si to.
No a letos přichází na řadu i ten byt. Myslím, že už jsem dost velká na to, abych bydlela ve skladišti. Takže rozdávám starý nábytek z obýváku (kupodivu ho i někdo chce) a konečně si pořídím krásnou obýváko-ložnici dle svých představ :)

Fyzicky se cítím skvěle, no možná posílit ty ochablé svaly by to trochu chtělo. Jsem snad i docela pohledná, hubená, žádné šediny ani vrásky. Na pleť si taky nemůžu stěžovat. Asi geny :D

Takže ač jsem si v 39 myslela, že čtyřicítkou projdu v depresi, že stárnu, chlapi o mě nestojí, naděje na velkou rodinu pryč, tak to tak nebylo. Ba naopak :)

Inko L.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 10:08
Hedunko, dobře mi delas! S Tebou mam pocit, ze se muzu ukrutne smat a i brečet, dik.

Gehenno, když Te kolikrat ctu, v hlave mi jede i pro me osobni text me oblibene pisne:
"I think i'm old and i'm in pain"
you said
"and it's all running out like it's the end of the world"
you said
"and it's so cold it's like the cold if you were dead"
and then you smiled
for a second.


S usmevem ;-)

InkoMidlifeCrisis
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 10:37
Taky se mi se čtyřicítkou změnil život k lepšímu. Zdravím Inko L. Dlouho rozvedená, se sebevědomím pod bodem mrazu, dvě školní děti, nikdy žádný chlap. Fyzicky na tom nejsem snad tak špatně, vlasy si sice musím barvit už dlouho, ale mám "štěstí", že vypadám mladší. Uvozovky proto, ze se pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to dobře nebo ne. Stará se necítím. Jak tu vícekrát padlo, chvílema se uvnitř cítím furt jak malá holka. Nadváhu nemám, chtělo by to trochu zpevnit. Je ale fakt, že v poslední době jde váhá plíživě nahoru a nedaří se to vrátit. Nikdy jsem se nemalovala.
Teď je mi 42. Úderem 40 se začli rojit muži. Je pravda, ze ty víc jak 2 roky byly dost bouřlivé. Začala jsem o sebe víc dbát, trošku se malovat, chodit i v šatech. Začlo se dít spoustu zajímavých věcí. Třeba jsem si i párkrát zalezla na stěně i na skále. Se strachem z výšek. :) Cítím se teď vlastně asi nejlíp za celý život. Jen se bojím, že to není závislé jen na mně, ale právě na tom okolí, na tom, že má o mně někdo zájem. Udržím si dobrý pocit, i kdyby vztah nevyšel? Bojím se, že na to nejsem dost silná.
Inko M.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 11:59
Mě bude letos 38.Cítím se na to,jen když se kouknu na děti :-)
Nadváhu mám,ale úspěšně s ní bojuji,lonský rok -15 kg,letos mám ještě cíl 10.Vlasy si barvím pravidelně,to mi nevadí.Letos jsem objevila novou báječnou kosmetiku,tak o sebe víc pečuji.Jediné co mě trápí,je ta únava.Večer usínám brzy,prostě nevydržím třeba s mužem koukat na TV nebo povídat si u vínka,na to už nemám kapacitu.Ale pracuju,mám velký barák,tři děti...takže kolotoč úklid,škola,praní,vaření,žehlení.....ale jsem na sebe pyšná,když vidím u nás jiné matky,nepracují,pro jídlo si chodí do školy.... :palma:
Každý to má nastavené jinak že.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Inkognito » sobota 03. březen 2018, 16:37
Tak mě je 38 teď, občas si připadám stará, občas ne, děti mám od puberty do školky, ale už letos půjde nejmladší do školy, to mi přišlo jako docela zlom. Aktivní jsem až až, v práci bezva, ale únavné, nejhorší je, že nejvíc unavená jsem pak doma, kde to odnesou děti a muž. Když se zas trochu šetřím, tak jsem pak doma stejně protivná, protože mám zas pocit, že nic nedělám.
Stárnutí u sebe nejvíc pozoruju na hormonální nerovnováze, můj krásný klidný cyklus o přesné délce 28 dní se za poslední dva roky rozkolísal od 14 od 23 dní, poprvé jsem zjistila, co je to PMS a iracionální deprese a že to u mě vážně stojí za to. Trochu mě trápí, že dost se stárnutí poddal můj muž, je pesimističtější, přibral, není vůbec v kondici. Poprvé v životě ho předjedu na kole, to fakt špatně snáší, navíc mám dojem, že se mu s tím nechce nic dělat, to ho asi taky pěkně žere. Takže to u nás trochu houstne, zčásti kvůli mým hormonům, jeho bručounství. No a ve spojení s tou únavou je to jeden hřebíček za druhým do rakve našeho sexuálního života, to nám taky nepřidává.
Hubená jsem nikdy nebyla, teď mi většinou stačí, když držím BMI pod hranicí lehké obezity, ale někdy si nad těmi špeky zoufám. Snažím se hezky oblíkat, ale to mi nikdy moc nešlo, víc se líčím, teď už někdy i o víkendu, to by mě dřív ani nenapadlo. Šedivím léta, jsem s tím spokojená, šediny mám ráda. Zrovna jsem se teda nechala pitomě ostříhat, ale to zas doroste.
Mám se docela ráda, ale tak nějak jsem si představovala, že v tomhle věku mém a dětí bude už všechno nějak lepší, budu mít všechno víc uspořádané, budu mít vždycky dobře rozvržené finance, budu lepší máma, víc šik a víc v klidu. Tak na tom musím ještě zapracovat - hlavně teda musím zapracovat na tom, abych to od sebe neočekávala ;-)
Předloni jsme ale absolvovala ne příliš intenzivní psychoterapii, protože jsem už byla asi na hranici vyhoření ve všech směrech, hodně jsem se srovnala, rok pak byl hodně dobrý, teď už zase občas sklouzávám, ale alespoň už to líp poznám. Komukoli, kdo si tady zoufal, bych to doporučila, každý si sám pomoct nedokáže a někdy i něco, co máme na dosah ruky, pro oči (uplakané) nevidíme. A dá se to zařídit i zadarmo ze zdravotního pojištění.
InkoN

A Misicko - vstávat do -11? Na to by ti moje maminka řekla: "Že tě to baví, takové blbosti!" Mně to říká furt.
Inko nemoc - jsi pro mě opravdu inspirující, takový pohled na život okolo sebe sice občas vídávám, ale opačný postoj je pořád ve většině.
Inkognito Inkognito
 
Příspěvekod Wingec » sobota 03. březen 2018, 18:45
No, mi je za pár dnů 51 a když čtu tady ty příspěvky od vás, co jste cca od 38 vejš a píšete o stárnuti, tak to upřímně nějak nepobírám. Nemyslím to zle, já jsem měla ve 38 druhé dítě a ve 42 třetí a byla jsem jak na obláčku. Koukám, že nakonec jsme s Mose a Mišičkou na tom nejlíp, my, padesátnice. :D K zamyšlení....
Uživatelský avatar
Wingec
Howgh
Howgh
 
9773 příspěvků
27. září 2006
Brno
Příspěvekod Misicka » sobota 03. březen 2018, 20:52
Wignec, to asi, že my už jsme smířené a rády za každé nové ráno ;-). Jako někdy jsem utahaná až hrůza, ale nějak mi to radost ze života nebere, mám práci, manžela, zdravé děti i vnoučky, nadváhu jen malinkou, zatím mi i zdraví celkem slouží, spaní pod širákem je pro mě veliký relax, brzy začneme jezdit víkendy zase i s dětmi (v zimě mají ještě pardon :-D), tak na co si stěžovat. Občas se dostanu i do divadla, na výstavu, co jediné zanedbávám je nějaké pravidlené cvičení, na to nějak už nějak nemám čas a ni energii. Je to o hlavě :-)
Uživatelský avatar
Misicka
Howgh
Howgh
 
5021 příspěvků
01. leden 2007
Česká Lípa
Příspěvekod Inkognito » neděle 04. březen 2018, 16:37
Já jsem si připadala v různých obdobích různě stará, teď si na 38 přijdu v pohodě, ale vzpomněla jsem si na čerstvou historku, kdy jsem se docela nedávno ocitla ve frontě na záchod před takovým tím obřím zrcadlem, co je nad několika umyvadly. Bylo to na akci gymnázia a v té frontě jinak byly samé holky +-18. Takový střet s realitou byl docela poučný :palma: Člověk se hold někdy musí pravdě podívat do očí (v tomhle případě i na prsa a břicho :) )
InkoN
Inkognito Inkognito
 

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 32 návštevníků

Poslední diskuze
    Poslední příspěvky
      Poslední komentáře
        © 2009 - 2013 Baby-Cafe.cz, všechna práva vyhrazena.

        Partnerské odkazy